25 Cdo 851/2008
Datum rozhodnutí: 21.05.2008
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 851/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce Ing. P. Ch., proti žalovanému M. R., o 9.280.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 118/2001, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 28. března 2007, č. j. 21 Co 97/2007-369, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze k odvolání žalobce usnesením ze dne 28. 3. 2007, č. j. 21 Co 97/2007-369, potvrdil usnesení ze dne 22. 1. 2007, č. j. 21 C 118/2001-342, jímž Obvodní soud pro Prahu 5 nevyhověl návrhu žalobce na ustanovení advokáta pro dovolací řízení.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, ve kterém navrhuje, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř, dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž nebylo vyhověno návrhu na ustanovení advokáta pro dovolací řízení (to zahájil žalobce svým dovoláním směřujícím proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 9. 2006, č. j. 21 Co 305/2006-325). Přípustnost dovolání proti takovému rozhodnutí není dána ani podle ustanovení § 237 o.s.ř. (nejde o rozhodnutí ve věci samé) ani podle ustanovení § 238, § 238a o.s.ř. (nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou zde taxativně vyjmenovány) a nejde konečně o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 5. 2002, sp. zn. 25 Cdo 316/2002, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 17, pod C 1213).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR proto jeho dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl, aniž se mohl věcí zabývat z hlediska námitek uplatněných v dovolání.



O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. května 2008

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu