25 Cdo 85/2011
Datum rozhodnutí: 26.05.2011
Dotčené předpisy: § 241 odst. 1,4 o. s. ř., § 104 odst. 2 o. s. ř.




25 Cdo 85/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce P. P. , proti žalovaným 1) České republice Ministerstvu spravedlnosti ČR , se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, 2) České republice Ministerstvu vnitra ČR , se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, 3) A. K. , 4) V. M. , 5) J. Č. , 6) M. M. , 7) V. C. , 8) P. B. , 9) P. F. , 10) E. L. , 11) L. Z. , 12) T. B. , 13) J. V. , 14) J. K., 15) L. P. , 16) D. H. , o 10.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 19 C 177/2009, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2010, č.j. 70 Co 62/2010-105, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze usnesením ze dne 5. 2. 2010, č.j. 70 Co 62/2010-105, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 11. 12. 2009, č.j. 19 C 177/2009-70, jímž soud prvního stupně odmítl žalobu ze dne 15. 5. 2007 a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Žalobce nezastoupen advokátem podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání a současně žádal soud prvního stupně o ustanovení zástupce z řad advokátů.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu dále jen o. s. ř. ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), avšak nejsou dány podmínky pro jeho věcné projednání.

Podle § 241 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. musí být dovolatel, který je fyzickou osobu, v dovolacím řízení zastoupen advokátem nebo (v rozsahu oprávnění stanoveného notářským řádem) notářem, jímž musí být dovolání též sepsáno; to neplatí, má-li takový dovolatel právnické vzdělání [§ 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř.].

Není-li splněna podmínka uvedená v § 241 o. s. ř., postupuje soud obdobně podle § 104 odst. 2 o. s. ř. (§ 241b odst. 2 o. s. ř.) a učiní vhodná opatření k odstranění nedostatku podmínky řízení. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví.

Žádost dovolatele o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení byla zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 3. 2010, č.j. 19 C 177/2009-117, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 13. 5. 2010, č.j. 70 Co 238/2010-134. Usnesením ze dne 20. 7. 2010 pak soud prvního stupně dovolatele, který nebyl v dovolacím řízení zastoupen zákonem stanoveným způsobem, vyzval, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení usnesení předložil soudu plnou moc k zastupování své osoby v dovolacím řízení a dovolání sepsané v souladu s ustanovením § 241 odst. 1, 4 o. s. ř., a poučil jej, že nebude-li dovolání řádně opraveno, soud je odmítne.

Jelikož dovolatel výzvě soudu ve stanovené lhůtě ani později nevyhověl a nedostatek podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení neodstranil, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 243c odst. 1 a § 104 odst. 2 o. s. ř. zastavil.

Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že nepřesnost spočívající v tom, že dovolatel byl poučen, že dovolací soud dovolání odmítne v případě neodstranění vytknutých vad, nikoliv že zastaví dovolací řízení pro nesplnění podmínky povinného zastoupení, není překážkou zastavení dovolacího řízení. Jde totiž jen o formální rozdíl ve způsobu skončení řízení pro nedostatek podání, který brání pokračování v řízení. Odmítnutí dovolání, stejně jako zastavení dovolacího řízení, vede shodně k procesnímu rozhodnutí, jímž se dovolací řízení končí bez posouzení správnosti dovoláním napadeného rozhodnutí. Žalobce byl poučen o nutnosti odstranění nedostatku povinného zastoupení a také o tom, že dovolací řízení bude z procesních důvodů ukončeno, nedojde-li k nápravě, účel poučení tak byl splněn (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.10.2004, sp. zn. 22 Cdo 2262/2004). Ostatně dovolatel byl o povinném kvalifikovaném zastoupení v dovolacím řízení a o následcích nesplnění tohoto požadavku již mnohokrát poučen v jiných řízeních (srov. např. sp. zn. 25 Cdo 2803/2010, 25 Cdo 1502/2010, 25 Cdo 5125/2009, 25 Cdo 2665/2007, 25 Cdo 1874/2006 aj.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 146 odst. 2 větu první o. s. ř. a o skutečnost, že žalovaným nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. května 2011

JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu