25 Cdo 848/2006
Datum rozhodnutí: 13.04.2006
Dotčené předpisy: § 236 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb.





25 Cdo 848/2006


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Jaroslava Bureše v právní věci žalobce S. M., proti žalované České republice 1) Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, 2) Okresnímu soudu v Olomouci, se sídlem v Olomouci, Tř. Svobody 16, a 3) Krajskému soudu v Ostravě, se sídlem v Ostravě 1, Havlíčkovo nábř. 34, o předběžné opatření, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 26 Nc 104/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě pobočky v Olomouci ze dne 29. prosince 2005, č. j. 12 Co 1109/2005-39, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í:


Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci k odvolání žalobce usnesením ze dne 29. 12. 2005, č. j. 12 Co 1109/2005-39, potvrdil usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 1. 11. 2005, č. j. 26 Nc 104/2005-27, jímž soud prvního stupně nepřiznal žalobci osvobození od soudních poplatků a zamítl jeho návrh na ustanovení právního zástupce pro řízení.


Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., uplatňuje bez bližšího odůvodnění dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. a žádá, aby mu právním zástupcem byla ustanovena advokátka.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání, které bylo proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že v daném případě dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Dovolatel sice není zastoupen advokátem ani netvrdí, že by měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k nepřípustnosti dovolání není zapotřebí řešit nedostatek podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení (§ 241b odst. 2 o.s.ř.).


Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).


Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].


Podle ustanovení § 238 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto


a) o žalobě na obnovu řízení,


b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí (§ 235h odst. 1 věta druhá).


Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto


a) ve věci konkursu a vyrovnání,


b) o žalobě pro zmatečnost,


c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,


d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,


e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,


f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,


g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst. 2.


Podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo


a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,


b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).


Podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo


a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,


b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).


Podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).


V posuzovaném případě žalobce dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a o zamítnutí návrhu žalobce na ustanovení zástupce pro řízení.


Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o.s.ř. není dána z toho důvodu, že odvolací soud vůbec nerozhodoval ve věci samé. Pojem věc sama je právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou (§ 79 odst. 1 o.s.ř.), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované pod č. 61 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998). Pokud soudy obou stupňů rozhodovaly o žádostech o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení právního zástupce, posuzovaly pouze to, zda jsou splněny podmínky pro bezplatné vedení řízení a bezplatné právní zastoupení; jde tedy o rozhodnutí procesního charakteru, aniž bylo rozhodováno o právech a povinnostech účastníků řízení jako o předmětu řízení, tedy ve věci samé (srov. usnesení NS ČR ze dne 16. května 2002, sp. zn. 25 Cdo 316/2002, publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS, sv. 17, pod C 1213, či usnesení NS ČR ze dne 20. května 2004, sp. zn. 25 Cdo 953/2004, publikované tamtéž, sv. 30, pod C 2872).


Dovolání není přípustné ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože napadeným usnesením nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v ustanoveních § 238 a § 238a o.s.ř., a nejde rovněž o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v ustanovení § 239 o.s.ř.


Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 věty první a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch, avšak žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 13. dubna 2006


JUDr. Petr V o j t e k, v. r.


předseda senátu