25 Cdo 840/2017
Datum rozhodnutí: 29.03.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř.



25 Cdo 840/2017


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Robertem Waltrem v právní věci žalobkyně S. R. , zastoupené Mgr. Evou Zemanovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Karlovo náměstí 671/24, proti žalované L. K. , zastoupenou JUDr. Magdalenou Kubátovou, advokátkou se sídlem Praha 7, Veverkova 1101/1, o 891.129 Kč s příslušenstvím a 20.000.000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 51/2016, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2016, č. j. 69 Co 198/2016-125, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Řízení vedené původně u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 11 Cm 22/2015 a posléze u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 51/2016 bylo zahájeno dne 28. 7. 2015, Nejvyšší soud proto (v souladu s čl. II bodem 2 zákona č. 293/2013 Sb.) o dovolání rozhoduje podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen o. s. ř. ).

Dovolatelka však zjevně vychází z občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012. Přípustnost dovolání dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam a že jde o usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení dle § 104 odst. 1 o. s. ř, přičemž odkazuje na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a § 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. S účinností od 1. 1. 2013 novelou občanského soudního řádu provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. však doznala právní úprava dovolání podstatných změn (zejména co se týče předpokladů přípustnosti a důvodů dovolání) a zásadní právní význam napadeného rozhodnutí ani okolnost, že rozhodnutí soudu prvního stupně bylo odvolacím soudem potvrzeno nadále hlediskem pro posouzení přípustnosti dovolání není. Ustanovení § 237 a § 239 o. s. ř. ve znění od 1. 1. 2013 již na odstavce a písmena členěna nejsou a § 239 o. s. ř. předpoklady přípustnosti dovolání již ani nevymezuje. Rovněž co do dovolacích důvodů dovolatelka vychází z § 241a odst. 2 písm. a), b) o. s. ř., ačkoli podle rozhodné právní úpravy je (jediný způsobilý) dovolací důvod obsažen v § 241a odst. 1 o. s. ř. Vady řízení již nejsou způsobilým dovolacím důvodem.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V ustanovení § 238a o. s. ř. je obsažen taxativní výčet rozhodnutí odvolacího soudu, proti nimž je dovolání přípustné bez dalšího, rozhodnutí napadené dovoláním v této věci však v tomto výčtu zahrnuto není.

Má-li být dovolání přípustné podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné a v čem konkrétně naplnění předpokladů přípustnosti spočívá (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo 1891/2013). Tomuto požadavku však dovolatelka nedostála, odvozuje-li přípustnost dovolání ze znění občanského soudního řádu, jež bylo účinné do 31. 12. 2012 a jež upravovalo přípustnost dovolání jinak (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2014, sp. zn. 32 Cdo 4345/2013, a ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3666/2013).

Jelikož dovolání ani při posouzení z obsahového hlediska neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a uvedený nedostatek nebyl v zákonné dovolací lhůtě odstraněn (§ 241b odst. 3 věta první o. s. ř.), trpí dovolání vadou, pro kterou nelze v dovolacím řízení pokračovat. Z ustanovení § 243b o. s. ř. přitom vyplývá, že soud dovolatele (povinně zastoupeného advokátem) k odstranění vad dovolání nevyzývá.

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Učinil tak usnesením předsedy senátu, jak mu to výslovně umožňuje § 243f odst. 2 o. s. ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. března 2017


JUDr. Robert Waltr
předseda senátu