25 Cdo 824/2012
Datum rozhodnutí: 29.01.2014
Dotčené předpisy: § 7 odst. 3 předpisu č. 440/2001Sb., § 444 odst. 1 obč. zák.




25 Cdo 824/2012

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně L. T. , zastoupené JUDr. Petrem Grobelným, advokátem se sídlem v Ostravě, Sokolská 936/21, proti žalované EXIM TOURS a. s. , se sídlem v Praze 1, Revoluční 23, IČO 45312974, zastoupené JUDr. Josefem Svobodou, advokátem se sídlem v Praze 7, Poupětova 1339/3, o náhradu škody na zdraví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 211/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2011, č. j. 28 Co 137, 138/2011-244, takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 6. 2011, č. j. 28 Co 137, 138/2011-244, ve výrocích, jimiž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že se žaloba zamítá, a to ohledně částky 132.000,- Kč, a potvrzen v zamítavém výroku ohledně částky 78.120,- Kč, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ohledně částky 396.000,- Kč, se zamítá .
III. Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby v částce 563.760,- Kč, se odmítá.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 18. 11. 2010, č. j. 22 C 211/2004-186, uložil žalované zaplatit žalobkyni 738.120,- Kč s příslušenstvím, žalobu o zaplacení 641.880,- Kč s příslušenstvím zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně během leteckého zájezdu do Egypta absolvovala dne 10. 1. 2003 fakultativní výlet do Luxoru, při němž havaroval autobus a žalobkyně utrpěla tržně zhmožděnou ránu na pravé straně hlavy, hlubokou zhmožděnou ránu na pravém rameni velikosti 8 x 9 cm se ztrátou kůže a svalstva, tříštivou zlomeninu v dolní třetině ulny vpravo s tržnou ranou délky asi 10 cm, povrchní zhmožděnou ránu na pravém předloktí a ruce a ochrnutí loketního nervu vpravo. Primární ošetření proběhlo téhož dne v Egyptě, k nutné chirurgické revizi ran došlo až 16. 1. 2003 po transportu do Úrazové nemocnice Brno. V průběhu léčení se u žalobkyně vyvinula posttraumatická stresová porucha, která byla diagnostikována jako bipolární afektivní porucha. Základ nároku vzal soud za opodstatněný s poukazem na obdobný skutkový stav v už skončené věci téhož soudu sp. zn. 13 C 215/2004. Žalobkyně se domáhala náhrady škody v celkové výši 1.380.000,- Kč, sestávající z bolestného (1.000 bodů) mimořádně zvýšeného na čtyřnásobek základní sazby, tedy 480.000,- Kč, a náhrady za ztížení společenského uplatnění (1.500 bodů) mimořádně zvýšené na pětinásobek základní sazby, tudíž 900.000,- Kč. Soud vyšel z ohodnocení ve výši 651 bodů bolestného po zvýšení položky související s hospitalizací a ošetřením v Úrazové nemocnici Brno o 50 % podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále též jen vyhláška ), neboť teprve po převozu do Brna byla z původně ošetřené rány odstraněna cizí tělíska a úlomky skla; na bolestném tedy soud přiznal žalobkyni 78.120,- Kč. Ztížení společenského uplatnění bylo ohodnoceno 1.100 body (200 bodů za rozsáhlé plošné jizvy a 900 bodů za posttraumatickou stresovou poruchu) a tomu odpovídající částku 132.000,- Kč soud podle § 7 odst. 3 vyhlášky zvýšil na pětinásobek, tedy na 660.000,- Kč, vzhledem k okolnostem, za kterých k nehodě došlo - úraz byl spojen s otřesnými zážitky, žalobkyně byla ošetřována v cizím prostředí a teprve po několika dnech byla převezena k dostatečnému ošetření do Brna. Defekt ramene je trvalého charakteru, bývá viditelný zejména v jarních a letních měsících, což je pro mladou ženu nepříjemné, stejně jako nutnost poskytovat okolí informace o jejich vzniku. Žalobkyně musela být také hospitalizována na psychiatrické klinice, při jízdě autobusem má pocit ohrožení a trpí bipolární afektivní poruchou, se kterou se bude muset vyrovnávat do konce života.

Městský soud v Praze k odvolání obou účastníků rozsudkem ze dne 22. 6. 2011, č. j. 28 Co 137, 138/2011-244, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu co do částky 528.000,- Kč zamítl, v zamítavém výroku změnil tak, že žalobkyni přiznal část úroků z prodlení, jinak jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl k závěru, že zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění nad základní bodové ohodnocení je nedůvodné, protože sama základní sazba vyjadřuje dostatečně míru odškodnění za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a které mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozené v životě a ve společnosti. Jen skutečně výjimečné případy hodné mimořádného zřetele odůvodňují postup podle § 7 odst. 3 vyhlášky, a ačkoliv je poškození pravé ruky žalobkyně z estetického hlediska trvalého rázu a má na ni nepříznivý vliv, z osobního života, z výkonu práce a z různorodých společenských aktivit ji nastalé změny nevyřazují. Také trauma z cestování autobusem ji nevylučuje z výkonu práce v oblasti cestovního ruchu, neboť možnosti uplatnění zde jsou velmi rozsáhlé, nadto se žalobkyně rozhodla pro práci v oblasti pedagogiky. Psychické problémy, které kulminovaly v období úrazu a nyní jsou ve stavu remise, ji rovněž nadále výrazněji neomezují. Nárok žalobkyně je proto důvodný jen v rozsahu 210.120,- Kč (651 bodů bolestného a 1.100 bodů odškodnění ztížení společenského uplatnění), úroky z prodlení jí pak byly přiznány z částky základního odškodnění bez 50% zvýšení bolestného, a to od žalobkyní navrhovaného data 9. 4. 2006, byť žalovaná byla v prodlení již dříve, nejpozději k datu doručení žaloby.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) a c) o.s.ř. a které odůvodňuje tím, že napadené rozhodnutí je nesprávné, protože nerespektuje zásady, které již Nejvyšší soud vyjádřil ve své rozhodovací praxi, uplatnila tedy důvod nesprávného právního posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Zatímco soud prvního stupně neshledal případ hodný mimořádného zřetele ve vztahu k bolestnému, ačkoli nešlo o běžné bolesti, jako kdyby žalobkyně utrpěla stejný úraz v tuzemsku, odvolací soud překvapivě a svévolně rozhodl, že takový důvod není ani v případě náhrady za ztížení společenského uplatnění. Úraz po sobě zanechal vážné estetické následky, které u žalobkyně jako mladé ženy vyvolává pocity trapnosti a méněcennosti, ztratila sebevědomí a jistotu, taktéž psychické trauma znemožňující cestování autobusem a omezení hybnosti pravé ruky se výrazně odrážejí v jejím životě. Pro posouzení, zda se jedná o případ hodný mimořádného zřetele, je kritérium věku a pohlaví důležité, neboť stejného odškodnění, jaké bylo odvolacím soudem přiznáno žalobkyni, by získal i muž v důchodovém věku, který by nezakládal rodinu, nesportoval a nemusel měnit profesi. Lze polemizovat o přiměřenosti výše odškodnění, jak je původně přiznal soud prvního stupně, přesto zde odvolací soud vážně pochybil, jestliže toto odškodnění stanovil pouze základním bodovým ohodnocením. Dovolatelka navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu, v rozsahu posouzení výše nároků na bolestné i na odškodnění ztížení společenského uplatnění, zrušen a věc mu byla vrácena se závazným právním názorem k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 22. 6. 2011, podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2012 srov. čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. dále též jen o.s.ř. ) a shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o.s.ř. Dospěl poté k závěru, že dovolání je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. proti měnícímu výroku ohledně částky 528.000,- Kč, a zčásti podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. proti potvrzujícímu výroku ohledně částky 641.880,- Kč; důvodné je pouze zčásti.

Ve vztahu k dovolání, které směřuje proti výroku o zamítnutí žaloby co do částky 528.000,- Kč na náhradě za ztížení společenského uplatnění, platí, že nesprávné právní posouzení věci, které dovolatelka uplatňuje jako důvod dovolání [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.], může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.

Vzhledem k ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinného od 1. 1. 2014, posuzuje se věc podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen obč. zák. ), a podle vyhlášky č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění.

Podle § 444 odst. 1 obč. zák. při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění. Podle odst. 2 tohoto ustanovení Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění, a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

Podle § 7 odst. 1 vyhlášky se výše odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Podle odst. 3 tohoto ustanovení může soud ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele odškodnění stanovené podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.

Ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky patří k ustanovením, jimiž se provádí rámcová úprava občanského zákoníku, a má charakter právní normy s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. právní normy, jejíž hypotéza není konkrétně stanovena přímo právním předpisem, ale závisí na úvaze soudu. Uvedené ustanovení tak přenechává soudu, aby v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, tedy aby sám podle svého uvážení posoudil, jaké zvýšení náhrady je v konkrétní posuzované věci přiměřené .

Odškodnění ztížení společenského uplatnění vypočtené ze základní bodové výměry představuje již samo ve své podstatě náhradu za nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb a pro plnění jeho společenských úkolů. Při určení základního ohodnocení ztížení společenského uplatnění je přitom v rámci sazby zohledňován i věk poškozeného v době vzniku škody, jak to výslovně stanoví § 3 odst. 1 vyhlášky. Zároveň ale platí, že odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji. Předpokladem přiměřeného zvýšení odškodnění stanoveného na základě bodového ohodnocení v lékařském posudku ve smyslu ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky je existence takových výjimečných skutečností, které umožňují závěr, že zejména vzhledem k uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, kupříkladu při uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním, i s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví i na jeho předpokládané uplatnění v životě, nelze omezení poškozeného vyjádřit jen základním odškodněním za ztížení společenského uplatnění (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 12. 1. 2011, sp. zn. Cpjn 203/2010, uveřejněné pod č. 50/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dále též jen Sbírka ). Úsudek soudu o přiměřenosti zvýšení odškodnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky, vycházející jak z individuálních okolností posuzované věci, tak z obecné zkušenosti soudu, včetně poznatků z jiných posuzovaných případů, musí dbát o to, aby přiznaná výše náhrady za ztížení společenského uplatnění byla založena na objektivních a rozumných důvodech a aby mezi touto přiznanou výší (peněžní částkou) a způsobenou škodou na zdraví existoval vztah přiměřenosti (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 29. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 350/03).

V posuzovaném případě ze skutkových zjištění vyplývá, že defekt ramene žalobkyně je trvalého charakteru, v jarních a letních měsících je zvláště viditelný a že je předmětem nežádoucího zájmu okolí. Není správný závěr odvolacího soudu, že trvalé poškození pravé ruky žalobkyně, jakkoli má na ni nepříznivý vliv, ji z osobního života a ze společenských aktivit nevylučuje; jde totiž v daném případě o dosti významné omezení. Ztížení společenského uplatnění nelze zužovat jen na zapojení poškozeného do jím vykonávaných aktivit, neboť smyslem náhrady je i kompenzace nemajetkové újmy spojené s nepohodlím, stresem či jinými komplikacemi, které poškozenému trvalé následky přinášejí. Kritérium věku je při úvaze o mimořádném zvýšení odškodnění nutno vzít vždy v potaz za současného zhodnocení ostatních okolností případu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 4434/2011) a kritérium pohlaví je významné při posuzování, zda jde o výjimečný případ hodný zvláštního zřetele podle § 7 odst. 3 vyhlášky, v případě vážných estetických následků poškození zdraví. Potíže, které poškozená mladá žena v takovémto případě pociťuje, se liší od vnímání obtíží u osoby staršího věku nebo u muže. V projednávaném případě nebyly náležitě doceněny okolnosti, které mohou vést ke sníženému sebevědomí a ztrátě jistoty v osobním životě poškozené a v jejím společenském uplatnění. Tyto výjimečné okolnosti odůvodňují mimořádné zvýšení základního bodového ohodnocení podle § 7 odst. 3 vyhlášky.

Rozsah mimořádného zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění musí být diferencován; rozdíly v závažnosti poškození zdraví a v intenzitě omezení, jež toto poškození zdraví vyvolalo, se pochopitelně musí projevit i v rozdílné míře zvýšení náhrady (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2510/2005, ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 968/2008, č. 8/2011 Sbírky, a ze dne 16. 12. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1925/2008, Soubor C 8086). Zvyšování odškodnění musí mít jisté hranice, zachovat si racionální vztah k úrovni bodového ohodnocení jednotlivých následků poškození zdraví i jeho peněžnímu vyjádření, respektovat požadavek srovnatelnosti s jinými obdobnými případy, nesmí být projevem libovůle a mít zjevně likvidační účinky pro subjekty k náhradě škody povinné (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2012, sp. zn. 25 Cdo 5223/2009, Soubor C 10776). Zvyšování náhrady za ztížení společenského uplatnění pomocí násobků není výslovně upraveno v právním předpise a podstatná je přiměřenost celkové částky odškodnění; na druhé straně jsou násobky užitečnou a vžitou pomůckou, která přispívá ke sjednocování rozhodovací praxe soudů (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2822/2011). Těmto kritériím odpovídá vzhledem k charakteru obtíží a jejich dopadu do osobnostní sféry žalobkyně, jak popsáno v předchozím odstavci, dvojnásobek hodnoty základní sazby, tedy částka 132.000,- Kč. Vyšší náhrada ovšem již opodstatněna není, neboť kosmetické postižení se netýká obličejové části ani intimních partií těla, a trvalé poškození zdraví tedy nepostihuje poškozenou natolik výrazně, aby bylo možno uvažovat o dalších násobcích. Ostatně ani diagnostikované psychické potíže vyvolané otřesnými zážitky z nehody a z utrpěných zranění, které představují větší část základního bodového ohodnocení, byť vznikly dovolatelce v mladém věku, nemají výrazný negativní dopad do většiny jí vykonávaných aktivit, projevují se jen v omezené sféře činností a podle skutkových zjištění, jejichž správnost dovolatelka nenapadá, jsou v remisi, bez významnější psychopatologie a bez nutnosti psychiatrické intervence a medikace.

Z těchto důvodů shledal Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu nesprávným, proto jej v části výroku, jíž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že žaloba byla co do částky 132.000,- Kč zamítnuta, zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.). a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o.s.ř.); ve zbývajícím rozsahu bylo dovolání proti tomuto výroku zamítnuto.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku o zamítnutí žaloby ohledně bolestného nad rozsah základního bodového ohodnocení je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť odvolací soud posoudil rozsah náhrady za bolest v rozporu s ustálenou judikaturou; dovolání je též zčásti důvodné.

Podle § 2 odst. 1 vyhlášky odškodnění bolesti se určuje podle sazeb bodového ohodnocení stanoveného v přílohách č. 1 a 3 této vyhlášky, a to za bolest způsobenou škodou na zdraví, jejím léčením nebo odstraňováním jejích následků; za bolest se přitom považuje každé tělesné a duševní strádání způsobené škodou na zdraví osobě, která tuto škodu utrpěla. Bodové ohodnocení škody na zdraví se vymezuje v lékařském posudku.

Podle § 4 odst. 1 vyhlášky při určování bodového ohodnocení bolesti se hodnotí akutní fáze bolesti, přitom posuzující lékař vychází z podrobných písemných informací předaných předchozím ošetřujícím lékařem. Při určování bodového ohodnocení bolesti stanoveného rozmezím bodů se dále přihlíží zejména k rozsahu a způsobu poškození zdraví, jeho závažnosti, k průběhu léčení včetně náročnosti použité léčby a ke vzniklým komplikacím.

Ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky o mimořádném zvýšení odškodnění nečiní rozdíl mezi oběma dílčími nároky práva na náhradu škody a zakládá právo soudu přiměřeně zvýšit částku odpovídající základnímu počtu bodů stanoveného lékařem jak v případě náhrady za ztížení společenského uplatnění, tak i v případě bolestného. Soudu pak přísluší zvažovat, zda bolest, kterou poškozený utrpěl v příčinné souvislosti s poškozením zdraví, představuje ve srovnání s jinými obdobnými případy zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele.

Odvolací soud bez bližšího zdůvodnění (poukázal pouze na standardní průběh léčení po prvním ošetření) neshledal důvod pro mimořádné zvýšení náhrady za bolest s tím, že již zvýšení o 50 % znalcem dostatečně zohledňuje náročný způsob léčení pro infekci rány v průběhu první hospitalizace. Nezohlednil ovšem všechny okolnosti případu, zejména dlouhodobost řešení následků úrazu a nutnost opakovaných výkonů a především pak násobení účinků bolestí v době následující bezprostředně po úrazu tím, že dostatečného ošetření se žalobkyni dostalo až po několika dnech po návratu z ciziny. Tato prodleva přispěla jak ke komplikacím v léčbě, tak ke zostřenému vnímání bolestivých stavů žalobkyní. Ostatně tyto okolnosti správně pojmenoval soud prvního stupně, byť je ne zcela přesně přiřadil k důvodům pro zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění.

Nejvyšší soud proto zrušil rozsudek odvolacího soudu i ve výroku, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrzen ohledně částky 78.120,- Kč (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.) a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o.s.ř.). Ve zbývajícím rozsahu (ohledně dalších násobků bolestného v částce 159.240,- Kč a v částce 167.520,- Kč rozdílu do žalobkyní vyčíslené náhrady odvozené od 1.000 bodů a náhrady za ztížení společenského uplatnění v částce 240.000,- Kč odvozené od 1.500 bodů, tj. celkem 563.760,- Kč) bylo dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítnuto. Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. Soud v novém řízení rozhodne o zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. v uvedeném rozsahu a znovu posoudí důvody pro mimořádné zvýšení náhrady za bolest a především jeho rozsah tak, aby použitý násobek základního bodového ohodnocení a jemu odpovídající částka vystihovala specifické okolnosti, za nichž žalobkyně vytrpěla bolestivé stavy. V novém rozhodnutí o věci soud dále rozhodne nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. ledna 2014
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu