25 Cdo 794/2016
Datum rozhodnutí: 20.12.2016
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř., § 241a odst. 3 o. s. ř.



25 Cdo 794/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně: I. B., zastoupená JUDr. Lubošem Hádkem, advokátem se sídlem Železný Brod, Štefánikova 416, proti žalovanému: A. C. , zastoupený Mgr. Lukášem Votrubou, advokátem se sídlem Liberec IV Perštýn, Moskevská 637/6, o 1 887 500 Kč, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 9 C 851/98, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 4. března 2015, č. j. 29 Co 595/2013-368, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení ve výši 16 160 Kč k rukám JUDr. Luboše Hádka, advokáta se sídlem Železný Brod, Štefánikova 416.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozsudkem ze dne 3. dubna 2016, č. j. 9 C 851/1998-267, zastavil řízení o žalobě na určení, žalobkyni uložil zaplatit žalovanému na náhradě ušlého zisku 40 011 Kč a co do částky 1 847 489 Kč žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání obou účastníků Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 4. března 2015, č. j. 29 Co 595/2013-368, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku tak, že se žaloba na zaplacení 40 011 Kč zamítá, v zamítavém výroku jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení. Namítá, že odvolací soud se při řešení otázky procesního práva odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu. Popisuje průběh dosavadního řízení před soudy prvního i druhého stupně a odvolacímu soudu vytýká, že nepřihlédl ke všem jeho tvrzením a k jeho návrhům na provedení důkazů, čímž nebyl dostatečně objasněn skutkový stav věci, a tímto postupem mu odvolací soud znemožnil jednat před soudem. Dovozuje, že postup odvolacího soudu byl nezákonný a protiprávní a že byl naplněn důvod zmatečnosti podle § 229 odst. 3 o. s. ř. Navrhl, aby z důvodu doplnění dokazování bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání žalobkyně vyvracela důvody dovolání, vyjádřila se i ke skutkové stránce věci a k tvrzením, k nimž měl podle dovolatele odvolací soud přihlédnout, a poukázala na schválený smír účastníků o vypořádání společného jmění manželů. Navrhla, aby dovolání žalovaného bylo zamítnuto.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2, 3 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
V dovolání je dovolatel povinen vymezit, které ze zákonných hledisek § 237 o. s. ř. považuje za splněné, a je-li namítáno, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, konkrétně o kterou právní otázku jde a od které ustálené rozhodovací praxe se při řešení této otázky odvolací soud odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, a ze dne 11. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání a důvod dovolání, je jeho obligatorní náležitostí.
Z obsahového hlediska dovolání žalobce nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti. Dovolatel namítá odklon od ustálené judikatury, aniž by však vůbec vymezil konkrétní právní otázku nebo alespoň uvedl, která konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu nebyla dle jeho názoru respektována. Jeho námitka, že odvolací soud nevzal v úvahu jeho skutková tvrzení obsažená v jeho doplňujícím podání, se týká skutkové stránky věci, a rovněž námitka nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci v důsledku neprovedení všech navržených důkazů je v podstatě námitkou skutkovou, nikoliv námitkou právní, způsobilou založit přípustnost dovolání (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). K namítané zmatečnostní vadě podle § 229 odst. 3 o. s. ř. lze v dovolacím řízení přihlédnout podle § 242 odst. 3 o. s. ř. jen v případě, že dovolání je přípustné, což není tento případ.
Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2016 JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu