25 Cdo 776/2012
Datum rozhodnutí: 19.12.2012
Dotčené předpisy: § 420a obč. zák., § 420 obč. zák.




25 Cdo 776/2012


ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. K. , zastoupeného JUDr. Miroslavou Kočárovou, advokátkou se sídlem v Kroměříži, tř. 1. máje 283/15, proti žalované Tělovýchovné jednotě Bystřice pod Hostýnem, o. s. , se sídlem v Bystřici pod Hostýnem, Sportovní 1357, IČO 18188532, zastoupené JUDr. Jeronýmem Tejcem, advokátem se sídlem v Brně, Jakubská 121/1, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 12 C 75/98, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 4. května 2011, č. j. 59 Co 482/2010-654, ve znění usnesení tohoto soudu ze dne 7. února 2012, č. j. 59 Co 482/2010-710, takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Brně pobočka ve Zlíně ze dne 4. 5. 2011, č. j. 59 Co 482/2010-654, ve znění usnesení ze dne 7. 2. 2012, č. j. 59 Co 482/2010-710, a rozsudek Okresního soudu v Kroměříži, ze dne 18. 6. 2010, č. j. 12 C 75/98-622, ve znění usnesení ze dne 5. 1. 2012, č. j. 12 C 75/98-705, pokud jimi bylo rozhodnuto o částce 185.698,- Kč s příslušenstvím, a ve výrocích o náhradě nákladů řízení, se zrušují a věc se v tomto rozsahu vrací Okresnímu soudu v Kroměříži k dalšímu řízení.
II. Dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně v části výroku o zamítnutí žaloby na zaplacení 32.159,- Kč s příslušenstvím a jímž bylo řízení v tomto rozsahu zastaveno, se zamítá.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 14. 1. 2003, č. j. 12 C 75/98-362, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 185.698,- Kč s příslušenstvím na náhradě za bolest, ztížení společenského uplatnění a ušlý zisk, zamítl žalobu ohledně části ušlého zisku (32.159,- Kč s příslušenstvím) a náhrady představující odměnu bratrovi žalobce za vedení firmy (100.000,- Kč s příslušenstvím) vůči žalované, zamítl žalobu v plném rozsahu 317.857,- Kč s příslušenstvím vůči tehdy žalovanému 2) M. B.a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. K odvolání žalobce a žalované Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. 11. 2007, č. j. 44 Co 139/2003-426, zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o platební povinnosti žalované ve výši 185.698,- Kč s příslušenstvím a v zamítavém výroku vůči žalované v části týkající se částky 100.000,- Kč s příslušenstvím, dále jej zrušil ve výrocích o náhradě nákladů řízení mezi těmito účastníky a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Okresní soud v Kroměříži rozsudkem ze dne 18. 6. 2010, č. j. 12 C 75/98-622, ve znění usnesení ze dne 5. 1. 2012, č. j. 12 C 75/98-705, zamítl žalobu proti žalované na zaplacení 317.857,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 13. 10. 1995 dopravil do sálu sokolovny, v níž žalovaná pořádala diskotéku, hudební aparaturu pro M. B., který zde měl provozovat hudební produkci. V době, kdy byla aparatura instalována, žalobce při pohybu na podiu utrpěl zásah elektrickým proudem a vznikla mu škoda na zdraví a na majetku v podobě ušlého zisku. Vázán právním názorem odvolacího soudu, že za provozní činnost lze považovat provozování vlastní hudební produkce (včetně přípravy na ni) a nikoli přenechání (pronájem) prostor pro uspořádání této produkce třetí osobou, zjišťoval soud prvního stupně, zda újma na zdraví žalobce byla vyvolána porušením právní povinnosti ze strany žalované. Po zhodnocení znaleckého posudku Ing. J. H. a dalších důkazů dovodil, že jednoznačné objasnění příčin úrazu není možné, neboť je sice pravděpodobné, že žalobce byl zasažen proudem při dotyku bradel, do nichž se mohl proud dostat z kabelu ležícího na topném tělesu pod pódiem, nebylo však zjištěno, jak byl kabel napájen a zda a jakým způsobem byl narušen. Ani Policie ČR nezjistila skutečnosti, které by nasvědčovaly cizímu zavinění úrazu, a rovněž se nepodařilo přesně určit zdroj, od kterého k tomuto úrazu došlo, když před příjezdem Policie ČR bylo manipulováno se všemi předměty, které se na místě nacházely. Soud prvního stupně uzavřel, že ačkoliv žalobci byla prokazatelně způsobena škoda, nebylo prokázáno, že by žalovaná porušila právní povinnost, která by byla ve vztahu příčinné souvislosti s újmou na zdraví, nejsou proto splněny podmínky její odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně rozsudkem ze dne 4. 5. 2011, č. j. 59 Co 482/2010-654, ve znění usnesení ze dne 7. 2. 2012, č. j. 59 Co 482/2010-710, odvolací řízení ohledně 100.000,- Kč s příslušenstvím pro zpětvzetí odvolání zastavil, zrušil rozsudek soudu prvního stupně, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 32.159,- Kč s příslušenstvím, a řízení v tomto rozsahu zastavil, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku, pokud jím bylo rozhodnuto o částce 185.698,- Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu před soudy obou stupňů. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s právním závěrem, že žalovaná za vznik škody na zdraví a majetku žalobce neodpovídá. Žalovaná měla v rámci své podnikatelské činnosti zaregistrovanou i činnost pořádání hudebních produkcí a diskotéku v den úrazu žalobce také pořádala; měl ji provozovat M. B. se svou aparaturou, kterou mu žalobce dopravil na místo. Nejednalo se tedy ze strany žalované o pouhé přenechání prostor sokolovny k provozování hudební produkce jiného, nicméně odpovědnost žalované za škodu nemůže být posuzována podle § 420a obč. zák.; pořádání hudebních produkcí jednak nebylo její soustavnou činností, jednak projevem této činnosti nebyl takový děj, který mohl vést k zásahu elektrickým proudem, resp. k úrazu žalobce nedošlo v důsledku povahy nebo typických či charakteristických vlastností provozní činnosti žalované. Odpovědnost žalované není dána ani podle § 420 obč. zák., neboť v řízení nebylo prokázáno, že by porušila nějakou svoji povinnost a že by tím došlo k uvedené škodě. Nebylo totiž zjištěno, v důsledku čeho žalobce utrpěl zásah elektrickým proudem, a byť některé důkazy nasvědčovaly možnému probíjení kabelu, který byl volně položen na topení pod pódiem sálu, nebyl takovýto děj jednoznačně prokázán. Nebyla totiž vyloučena ani varianta, že žalobce byl zasažen při instalaci zařízení, tj. při sestavování a přenášení hudební aparatury. Odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně a řízení zastavil ohledně 32.159,- Kč s příslušenstvím, neboť o této části předmětu řízení již bylo pravomocně rozhodnuto předchozím rozsudkem soudu prvního stupně.

Proti výrokům, jimiž odvolací soud potvrdil zamítavý výrok co do 185.698,- Kč s příslušenstvím, a zrušil rozsudek soudu prvního stupně a zastavil řízení ohledně 32.159,- Kč s příslušenstvím, podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a které odůvodňuje podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci). Vytýká odvolacímu soudu, že měl zkoumat, zda odpovědnost žalované nezakládá porušení prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák. Z provedených důkazů vyplynulo, že elektroinstalace v sokolovně byla ve velmi špatném stavu, žalovaná neprováděla revizi elektrických zařízení, nezajímala se o technický stav používané aparatury a nezajistila svého odborného zástupce při instalaci aparatury cizí osobou, tudíž porušila základní povinnosti stanovené právními předpisy a nesplnila tak současně svou prevenční povinnost, která stíhala žalovanou i jako vlastníka nemovitosti. Proto je dána odpovědnost žalované za škodu podle § 420 obč. zák. Dovolatel dále vytýká soudu nesprávný výklad pojmu provozní činnost a má za to, že zásah elektrickým proudem souvisel buď se stavem nemovitosti, ve které se hudební produkce konala, anebo s aparaturou použitou účinkujícími. Tvrdí, že nic nemontoval a namítá nesprávné hodnocení původního znaleckého posudku odvolacím soudem a nevěrohodnost svědecké výpovědi pana M., protože jeho výpovědi si odporují v zásadních věcech. Uzavřel, že žalovaná odpovídá za způsobenou škodu také podle § 420a obč. zák., neboť k úrazu došlo v rámci přípravy hudební produkce v prostorách nemovitosti, kterou používala ke své činnosti, tj. škoda byla způsobena věcí, kterou používala ke své provozní činnosti. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadenou část rozsudku odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání žalobce uvedla, že je zjevně nedůvodné, a považuje za správný závěr odvolacího soudu, že samotná hudební produkce nečiní takový děj, který by mohl vést k zásahu elektrickým proudem, neboť k úrazu nedošlo a nemohlo dojít v důsledku povahy této činnosti . Má za to, že škoda na zdraví byla způsobena vlastním jednáním žalobce, který nebyl oprávněn se na místě úrazu zdržovat, natož zapojovat, resp. montovat a manipulovat s hudební aparaturou. Opačné tvrzení žalobce nemá oporu v důkazech. Výtku, že se odvolací soud nezabýval porušením prevenční povinnosti ze strany žalované, označila za spekulaci a dohady. Žalobce neprokázal porušení povinnosti žalovanou, příčinnou souvislost mezi porušením právní povinnosti a škodou, nejsou tak splněny předpoklady vzniku odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák., proto navrhla, aby dovolání bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), v souladu se zákonem sepsáno a podepsáno advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání žalobce, které je zčásti přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., je důvodné, a v části, kde je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř., důvodné není.

Žalobce dovoláním napadl i výrok rozsudku, jímž odvolací soud zrušil rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 32.159,- Kč s příslušenstvím a řízení v tomto rozsahu zastavil. Napadený výrok má povahu usnesení (§ 167 odst. 1 o.s.ř.), i když je součástí rozhodnutí ve věci samé, pro nějž je stanovena forma rozsudku, a dovolání proti němu je přípustné podle § 239 odst. 1 písm. a) o.s.ř.

Podle § 159a odst. 5 o.s.ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

Tato zákonná úprava je důsledkem závaznosti pravomocného rozsudku, vyjádřené v ustanovení § 159a odst. 4 o.s.ř., podle něhož je v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě pro jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány. Předpokladem překážky věci pravomocně rozsouzené je totožnost obou věcí.

Rozsudkem Okresního soudu v Kroměříži ze dne 14. 1. 2003, č. j. 12 C 75/98-362, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení ušlého zisku ve výši 32.159,- Kč s příslušenstvím. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně rozsudkem ze dne 18. 6. 2010, č. j. 12 C 75/98-622, rozhodl o této částce opětovně, neboť zamítl žalobu v celém rozsahu (317.857,- Kč s příslušenstvím zahrnující částku 32.159,- Kč s příslušenstvím), ačkoliv o totožném nároku již bylo v předchozím řízení rozhodnuto, brání projednání věci překážka věci pravomocně rozhodnuté. K této tzv. negativní procesní podmínce, jejíž nedostatek není odstranitelný, je soud podle § 103 o.s.ř. povinen přihlížet kdykoli za řízení. Rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl dotčený výrok rozsudku soudu prvního stupně zrušen a řízení bylo ohledně částky 32.159,- Kč s příslušenstvím zastaveno, je tak správné. Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o.s.ř.).

Dovolatel dále napadá potvrzující výrok rozsudku odvolacího soudu ohledně částky 185.698,- Kč s příslušenstvím. Vytýká odvolacímu soudu především právní závěr, že žalovaná neodpovídá za škodu podle § 420a obč. zák., a namítá, že k úrazu došlo v rámci přípravy hudební produkce v prostorách nemovitosti, kterou žalovaná užívala ke své činnosti a ve které organizovala diskotéku, tedy škoda vznikla provozní činností žalované.

Podle § 420a odst. 1 obč. zák. každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti, b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí, c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti. Podle odstavce 3 odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného.

Provozní činností se podle této úpravy rozumí zpravidla soustavně prováděná činnost, která je organizována právnickou či fyzickou osobou (podnikatelem) v určitém provozu a která - i kdyby nebyla vymezena v jejím předmětu činnosti - je součástí její faktické činnosti a její provozní povaha vykazuje znaky potencionálního rizika vzniku škod buď pro samotný charakter činnosti či vlastnosti věci při ní použité. Předpokladem odpovědnosti zde není porušení právní povinnosti, nýbrž zákonem kvalifikovaná skutečnost (škodní událost), která byla příčinou vzniku škody (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 529/2006, nebo ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 25 Cdo 3269/2008). Vyvolávajícím činitelem vzniku škody může být sama činnost, jež má provozní povahu, avšak jen tehdy, byl-li škodlivý následek způsoben právě povahou této činnosti, tedy jejími typickými či charakteristickými vlastnostmi, jimiž se projevuje navenek, popřípadě za obdobných podmínek i věc při provozní činnosti použitá. Není přitom rozhodující, zda provozní činnost probíhala bezvadně, nýbrž podstatné je, zda právě samotná činnost či při ní použitá věc svou povahou zapříčinila vznik škody. Škoda vyvolaná provozní činností je totiž důsledkem specifického charakteru určitého provozu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2429/2007, uveřejněný pod č. 101/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Za škodu způsobenou provozní činností podle § 420a obč. zák. odpovídá poškozenému provozovatel takové činnosti, a to bez ohledu na zavinění, je-li škoda v příčinné souvislosti s provozní činností.

Lze proto v obecné rovině přisvědčit odvolacímu soudu, že samotná organizace kulturní akce spojené s hudební produkcí nepředstavuje provozní činnost, která by bez dalšího zakládala odpovědnost za škodu ve smyslu § 420a obč. zák. Rozhodující ovšem je, co bylo bezprostřední příčinou úrazu žalobce při přípravě akce. K zásahu žalobce elektrickým proudem došlo v době, kdy byla pro účely akce instalována elektrická hudební aparatura, tedy věc nezbytná pro hudební produkci, kterou žalovaná pořádala za úplatu ve svých prostorách v rámci předmětu své činnosti; četnost či ojedinělost takových akcí není významná. Měla-li zásah proudem přivodit právě elektřinou napájená aparatura, je zřejmé, že nepříznivý účinek na zdraví žalobce byl vyvolán věcí, kterou žalovaná použila pro svou provozní činnost. Není přitom podstatné, že hudební složku akce pro žalovanou zajišťoval jiný subjekt (diskžokej M. B.) se svou aparaturou. Z hlediska odpovědnosti podle § 420a obč. zák. se totiž nerozlišuje, zda škoda byla způsobena osobně odpovědným subjektem (osobou fyzickou či právnickou, popř. jejími zaměstnanci), nebo osobou jinou, kterou provozovatel při své činnosti použil (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 11. 2000, sp. zn. 25 Cdo 1695/98, publikovaný v časopise Soudní judikatura, 2/2001, pod č. 18).

I když podle odvolacího soudu zjištěný skutkový stav neumožňuje jednoznačně stanovit konkrétní příčinu zásahu žalobce proudem, neodůvodňuje to v dané věci závěr, že žalovaná za škodu neodpovídá. Pokud by totiž měl zásah vyvolat kabel natažený přes radiátor, jak tvrdí dovolatel, není způsob jeho vedení sice projevem činnosti žalované při organizaci akce, ale případné nedostatky v položení či zabezpečení kabelu mohou představovat porušení právní povinnosti vlastníka udržovat svou veřejně přístupnou nemovitost ve stavu neohrožujícím život a zdraví jako předpoklad obecné odpovědnosti podle § 420 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud odpovědnost žalované podle tohoto ustanovení zmínil, avšak posouzením jejích podmínek se nezabýval vzhledem k nesprávnému závěru, že na straně žalované nemůže jít o odpovědnost podle § 420a obč. zák., a vzhledem k pochybnostem, jak vlastně byl žalobce proudem zasažen.

Oba v úvahu přicházející mechanismy vzniku úrazu tedy mohou zakládat odpovědnost žalované za škodu, proto zjištění konkrétní technické příčiny zásahu žalobce elektrickým proudem má význam především z hlediska právního posouzení typu odpovědnosti (objektivní odpovědnost podle § 420a obč. zák. či obecná odpovědnost podle § 420 obč. zák.), tj. pro právní kvalifikaci nároku vůči témuž subjektu (žalované). Skutková nejistota v tomto případě neznamená automatický závěr, že nebyly prokázány skutečnosti zakládající odpovědnost žalované.

Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. je tak naplněn. Nejvyšší soud proto v rozsahu, v němž je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., rozsudek odvolacího soudu zrušil spolu se závislými výroky o náhradě nákladů řízení; vzhledem k tomu, že uvedené důvody dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i je a věc vrátil Okresnímu soudu v Kroměříži k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 věta první o.s.ř.), to vše v rozsahu částky 185.698,- Kč s příslušenstvím.

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. Soud prvního stupně znovu posoudí podmínky odpovědnosti žalované i případné spoluzavinění (spoluzpůsobení si) škody žalobcem (§ 441 či § 420a odst. 3 obč. zák.), pokud žalovaná prokáže, že žalobce si při dopravě aparatury do sálu či při následném pobytu v něm počínal natolik neopatrně, že se jeho činnost podílela na zásahu proudem. V novém konečném rozhodnutí o věci rozhodne soud i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. prosince 2012 JUDr. Petr Vojtek, v. r. předseda senátu