25 Cdo 769/2009
Datum rozhodnutí: 23.08.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




25 Cdo 769/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobkyně České pojišťovny a. s. , IČ: 452 72 956, se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, s adresou pro doručování Česká pojišťovna, a. s., referát právní regresy, Brno, Rašínova 7, proti žalovanému Z. V. , zastoupenému Mgr. Radkou Šimkovou, advokátkou, se sídlem Praha 1, Břehová 208/8, o 123.975,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 5 C 20/2008, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2008, č.j. 31 Co 459/2008-266, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.874,- Kč k rukám Mgr. Radky Šimkové, advokátky, se sídlem Praha 1, Břehová 208/8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši pojistného plnění, které žalovanému vyplatila na základě smlouvy o havarijním pojištění jeho vozidla. Pojistnou událostí byla dopravní nehoda, k níž mělo dojít 29. 6. 2006. Žalobkyně při revizi pojistné události zjistila, že k dopravní nehodě nemohlo dojít tak, jak bylo jejími účastníky deklarováno, žalovaný ji tedy uvedl v omyl o okolnostech týkajících se vzniku nároku na pojistné plnění, a proto žalobkyně nebyla v souladu se Všeobecnými pojistnými podmínkami povinna toto plnění poskytnout.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 11. 2008, č.j. 31 Co 459/2008-266, k odvolání žalobkyně potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 9. 6. 2008, č.j. 5 C 20/2008-235, jímž soud prvního stupně žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým i právním závěrem soudu prvního stupně, který po provedeném dokazování uzavřel, že se žalobkyni nepodařilo prokázat, že dopravní nehoda nesplňovala znaky nahodilé pojistné události. Průběh dopravní nehody byl popsán jednak jejími účastníky žalovaným a řidičem vozidla, s nímž se vozidlo žalovaného střetlo, jednak byl na místě samém vyšetřen Policií České republiky, o čemž byl sepsán záznam, a sama žalobkyně před vyplacením pojistného plnění prováděla šetření pojistné události. Provedení žalobkyní navrženého důkazu znaleckým posudkem soud pro nadbytečnost zamítl. Ke znaleckému posudku předloženému žalobkyní konstatoval, že tento posudek sice zpochybňuje popsaný nehodový děj, nevylučuje jej však, navíc byl vypracován bez faktické prohlídky obou vozidel a znalosti jejich skutečné rychlosti v době střetu.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) a co do dovolacího důvodu odkazuje na ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí spatřuje, s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 18. 12. 2007, sp. zn. II. ÚS 182/2005, v tom, že svévolné hodnocení důkazů za strany soudu je vadou řízení představující zásah do práva na spravedlivý proces. Za svévolné hodnocení důkazů provedené bez jakéhokoli akceptovatelného racionálního logického základu považuje dovolatelka postup soudů obou stupňů, které z předloženého znaleckého posudku neučinily žádné závěry ve vztahu k tvrzení žalobkyně o úmyslném vyvolání dopravní nehody ze strany jejích účastníků, a jejichž skutková zjištění jsou zcela v rozporu s obsahem tohoto posudku. Za vadné dovolatelka pokládá rovněž neprovedení jí navrženého důkazu posudkem vypracovaným soudem ustanoveným znalcem. Navrhuje, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek odvolacího soudu, stejně jako rozsudek soudu prvního stupně, zrušil, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Dle žalovaného nesplňuje dovolání žalobkyně předpoklady přípustnosti podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., uplatněné námitky nenaplňují dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Rozhodnutí soudů obou stupňů žalovaný považuje za věcně správná a odpovídající skutkovým zjištěním učiněným v průběhu řízení postupem respektujícím příslušná procesněprávní ustanovení. Žalovaný ve svém vyjádření navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl, popř. zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) posoudil dovolání - v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále opět jen o. s. ř. ), nepřihlížeje přitom k jeho doplnění ze dne 4. 8. 2009 o vymezení právní otázky k dovolacímu přezkumu (§ 241b odst. 1 věta první o. s. ř.), a shledal, že bylo podáno včas, účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanovením § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř. Dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť napadeným rozsudkem potvrzený rozsudek soudu prvního stupně byl jeho prvním rozhodnutím v dané věci. Podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. může být dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek zásadního významu.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje dovolatelka, uplatňujíc dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jednak v nesprávném hodnocení důkazů, resp. v tom, že skutková zjištění učiněná z dovolatelkou (žalobkyní) předloženého znaleckého posudku neodpovídají jeho obsahu, jednak v neprovedení navrženého důkazu znaleckým posudkem.

Pochybení při hodnocení důkazů projevující se rozporem skutkových zjištění s obsahem konkrétních důkazů, popř. pominutí skutečností z provedených důkazů vyplývajících, však lze namítat toliko prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř. Tento dovolací důvod je uplatnitelný pouze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 241a odst. 3 o. s. ř.) a přípustnost dovolání nezakládá; pro přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. jsou relevantní pouze v dovoláním napadeném rozhodnutí řešené právní otázky, jejichž posouzení nemá význam jen pro rozhodnutí v konkrétní věci, ale je současně významné i z hlediska rozhodovací činnosti soudů obecně (§ 237 odst. 3 o. s. ř.).

K vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [stejně jako k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř.] sice dovolací soud přihlíží, i když nebyly v dovolání uplatněny, avšak pouze je-li dovolání již jinak přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), vady samotné přípustnost dovolání nezakládají, nejedná-li se o řešení procesněprávních otázek, jimž lze z pohledu obecné soudní praxe přiznat zásadní právní význam (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročník 2006, pod číslem 130). Dovolatelkou vytýkaná vada řízení spočívající v neprovedení jí navrženého důkazu je zpochybněním konkrétního procesního postupu soudu významného z hlediska jednotlivé věci, nepředstavuje procesněprávní otázku mající potřebný judikatorní přesah, když navíc přehlíží, že o tom, jaké důkazy budou provedeny, rozhoduje soud (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) a soud prvního stupně neprovedení důkazu znaleckým posudkem zdůvodnil.

Jelikož v dané věci nebyly shledány předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 8.874,- Kč včetně 20 % DPH (§ 3 odst. 1 bod 4 ve spojení s § 10 odst. 3 a § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a § 137 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 23. srpna 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r. předseda senátu