25 Cdo 755/2004
Datum rozhodnutí: 28.04.2004
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1 předpisu č. 99/1963Sb., § 47 odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 755/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce M. Š., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 198/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. července 2000, č. j. 1 Co 165/2000-14, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 3. 7. 2000, č. j. 1 Co 165/2000-14, potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 4. 2000, č. j. 27 Ca 61/2000-7, jímž tento soud vyslovil svou věcnou nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Obvodnímu soudu pro Prahu 2.



Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, ve kterém namítá, že žádný ze soudů se nezabýval jeho argumenty, ačkoli je to jejich povinností.



Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno před 1. 1. 2001, Nejvyšší soud ve shodě s citovaným ustanovením rozhodl o dovolání v této věci podle dosavadních právních předpisů, a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání.

Podle ustanovení § 240 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout; lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u dovolacího nebo odvolacího soudu.

Podle ustanovení § 57 odst. 2 o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Podle ust. § 47 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Jak vyplývá z obsahu spisu, napadené usnesení bylo žalobci doručováno v jeho bydlišti, při prvém pokusu o doručení dne 21. 7. 2000 nebyl žalobce zastižen a byla mu proto zanechána výzva, že zásilka bude doručována znovu dne 24. 7. 2000. Jelikož i tento pokus o doručení byl bezvýsledný, zásilka byla tohoto dne uložena na poště, o čemž byl žalobce vyrozuměn. Žalobce si zásilku nevyzvedl, proto za den doručení se ve smyslu ust. § 47 odst. 2 o. s. ř. považuje den 27. 7. 2000, a tohoto dne napadené usnesení rovněž nabylo právní moci (§ 159 odst. 1 o. s. ř.). Okolnost, že žalobce usnesení odvolacího soudu osobně převzal až dne 23. 10. 2000, není rozhodující, neboť lhůta k podání dovolání nepočíná běžet až ode dne, kdy si adresát, jemuž bylo doručováno, zásilku osobně převzal poté, co mu byla opětovně doručována. Opětovné doručení téhož rozhodnutí totiž účastníkům novou (další) lhůtu k podání odvolání nezakládá. Žalobce podal dovolání Městskému soudu v Praze osobně dne 27. 10. 2000.

Lhůta k podání dovolání běžela ode dne právní moci usnesení odvolacího soudu (nebylo vydáno opravné usnesení), tj. od 27. 7. 2000 a skončila dne 28. 8. 2000 (pondělí). Je tedy zřejmé, že jednoměsíční lhůta dodržena nebyla, neboť dovolání žalovaného bylo podáno až po marném uplynutí zákonné lhůty k dovolání. Proto bylo podle ustanovení § 243b odst. 4, věty první, a § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítnuto, aniž bylo třeba zabývat se jeho náležitostmi a přípustností.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 2, věty první (per analogiam) o. s. ř., neboť dovolatel nemá na jejich náhradu právo a žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. dubna 2004

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu