25 Cdo 75/2001
Datum rozhodnutí: 31.01.2001
Dotčené předpisy:




25 Cdo 75/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce JUDr. B. G., CSc. proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 16, o 5.655,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň - jih pod sp.zn. 5 C 75/2000, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. srpna 2000, č.j. 14 Co 577/2000 - 29, takto:

Dovolání žalobce se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň - jih usnesením ze dne 24. července 2000 č.j. 5 C 75/2000 - 23 podle ustanovení § 43 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen "o.s.ř.") vyzval žalobce, k opravě a doplnění jeho podání učiněného v této věci tak, aby odpovídalo předpokladům obsaženým v ustanovení § 79 odst. o.s.ř.

K odvolání žalobce proti zmíněnému usnesení soudu prvního stupně Krajský soud v Plzni ve věci rozhodl usnesením ze 16. srpna 2000 č.j. 14 Co 577/2000 - 29, kterým toto odvolání odmítl podle ustanovení § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a to především s poukazem na to, že proti rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo odvolání přípustné, neboť to vyplývá z ustanovení § 201 a § 202 odst. 2 o.s.ř. Toto usnesení soudu druhého stupně nabylo právní moci dne 12. září 2000.

Proti tomuto rozhodnutí Krajského soudu v Plzni podal žalobce dne 13. září 2000 dovolání s poukazem na ustanovení § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. a § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. (§ 241 odst. 3 písm. a) téhož zákona). Odvolacímu soudu vytýká, že žalobci byla popsaným postupem (který má žalobce za nesprávný), odňata možnost jednat před soudem. Požaduje proto, aby dovolací soud zrušil jak zmíněné rozhodnutí odvolacího soudu, tak i jemu předcházející usnesení Okresního soudu Plzeň - jih.

Toto dovolání žalobce není důvodné.

S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné též občanský soudní řád, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací věc projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů (v tomto rozhodnutí je proto aplikován o.s.ř. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb.).

Dovolací soud uvážil, že dovolání v označené věci bylo podáno oprávněnou osobou - účastníkem řízení, který sám má právnické vzdělání ve smyslu požadavku ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241 odst. 2 o.s.ř., opírá se o možný případ přípustnosti dovolání podle § 238a odst. 1 písm. e) o.s.ř. a vychází z dovolacího důvodu podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. a) o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 237 odst. 1 písm. f) téhož zákona. Dovolací soud pak přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Plzni v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu (stejně tak jako rozhodnutí soudu prvního stupně) netrpí žalobcem vytýkanými vadami a lze je proto považovat za správné (§ 243b odst. 1 o.s.ř.).

Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. K vadám uvedeným v § 237 o.s.ř., a pokud je dovolání přípustné, i k vydám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, však dovolací soud přihlédne, i když nebyly uplatněny v dovolání (§ 242 odst. 3 o.s.ř.).

V posuzované věci sám žalobce odvolacímu soudu vytýká jednu z vad zmiňovaných ustanovením § 237 odst. 1 o.s.ř. - konkrétně nedostatek ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Odnětím možnosti jednat před soudem se pak rozumí postup soudu, jímž znemožnil účastníkům řízení realizaci procesních práv, která jim občanský soudní řád dává. O vadu, která je z hlediska zmíněného ustanovení významná přitom jde jen tehdy, jestliže postup soudu se projevil v průběhu řízení (tedy nikoliv při rozhodování) a jestliže současně šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy). Je přitom nutno poukázat na to, že i když dovoláním lze napadnout pouze rozhodnutí odvolacího soudu, institut dovolání umožňuje přihlédnout i k těm vadám řízení, které se vyskytly v řízení před soudem prvního stupně, a které nebyly odvolacím soudem odstraněny. O takovýto případ však v posuzované věci nejde.

Odvolací soud napadeným usnesením rozhodoval o odvolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně, kterým byl žalobce podle ustanovení § 43 o.s.ř. vyzván k opravě svého podání - žaloby. V této souvislosti nelze jinak, než konstatovat, že odvolací soud náležitě a přiléhavě v této souvislosti aplikoval ustanovení § 201, § 202 odst. 2 a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. za situace, kdy odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo přípustné. Odvolací soud tak neměl jinou možnost, než odvolání žalobce proti usnesení č.j. 5 C 75/2000 - 23 odmítnout. Ze spisu pak nevyplývá, že by v této souvislosti došlo případně jiným způsobem k naplnění předpokladů ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o.s.ř. nebo, že by řízení bylo poznamenáno jinou z vad, na něž poukazuje ustanovení § 237 citovaného zákona, resp., že by řízení trpělo jinou vadou řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o.s.ř.).

Vzhledem k vyloženému proto Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací podané dovolání jako nedůvodné ve smyslu ustanovení § 243b odst. 1 a 5 o.s.ř. zamítl, když dospěl k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni je třeba považovat za správné.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. ledna 2001

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Romana Říčková