25 Cdo 748/2016
Datum rozhodnutí: 07.03.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 7 odst. 3 předpisu č. 440/2001Sb.



25 Cdo 748/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyň: a) M. Š. , zastoupená opatrovníkem O. Š. a b) O. Š. , obě zastoupené Mgr. Janem Švárou, advokátem se sídlem Praha 2, Karlovo nám. 17, proti žalovaným: 1) J. N. , 2) AVUS International, spol. s r. o. , se sídlem Praha 1, Senovážné nám. 992/8, a 3) DA Deutsche Allgemeine Versicherung Aktiengesellschaft , se sídlem Oberursel, Oberstedter Strasse 14, Německo, zastoupená Mgr. Robertem Tschöplem, advokátem se sídlem Brno, Radnická 14/16, o 21 246 374,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 5 C 298/2010, o dovolání žalobkyně a) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2015, č. j. 25 Co 129/2013-606, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 18. 12. 2012, č. j. 5 C 298/2010-439, ve spojení s usnesením ze dne 1. 3. 2013, č. j. 5 C 298/2010-487, uložil žalovaným 1) a 3) povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 17 119 716 Kč a 2 959,04 EUR s úroky z prodlení s tím, že plněním jednoho ze žalovaných zaniká v rozsahu plnění povinnost druhého žalovaného (výrok I.), žalobu co do částky 4 126 658,50 Kč s úroky z prodlení zamítl (výrok II.), dále zamítl žalobu žalobkyně a) proti žalované 2) a žalobu žalobkyně b) proti všem žalovaným ohledně částky 346 729,50 Kč s úroky z prodlení (výroky III. a IV.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a o soudním poplatku (výroky V. až IX.). Vyšel ze zjištění, že žalovaný 1) byl pravomocně uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví z důvodu, že dne 16. 11. 2008 kolem 8:25 hodin řídil osobní vozidlo po požití alkoholických nápojů, při projíždění levotočivé zatáčky vyjel s vozidlem mimo vozovku na travnatý sráz do pole, kde se vozidlo několikrát otočilo přes střechu a zůstalo stát na kolech, při této dopravní nehodě žalobkyně a), která seděla na zadním sedadle, utrpěla těžkou újmu na zdraví spočívající v těžkém poranění hlavy s krvácením do mozku, zlomeniny spánkové kosti, spodiny lebeční a kosti stydké a zhmoždění plic s následným bezvědomím do současné doby; další spolujezdci, kteří seděli na zadním sedadle, utrpěli lehká zranění. Žalobkyně a) byla zbavena způsobilosti k právním úkonům z důvodu trvalého hlubokého bezvědomí po autonehodě, opatrovníkem je její matka žalobkyně b) a od 26. 3. 2009 byl žalobkyni a) přiznán invalidní důchod ve výši 8 658 Kč měsíčně. Bylo prokázáno, že žalobkyně a) nebyla při jízdě připoutána bezpečnostním pásem, po dopadu havarovaného vozidla do pole byla povytažena z vozidla rozbitým oknem a její hlava zůstala zaklíněna mezi vozidlem a povrchem země. Vzhledem k její nadprůměrné výšce by mohla utrpět srovnatelná zranění, i kdyby byla připoutaná, avšak s menším rozsahem. Nyní trpí apalickým syndromem s centrální kvadruparézou bez známek spontánní volní aktivity a s absencí smyslového vnímání okolí, inkontinencí a projevy sekundární epilepsie a dalšími potížemi, poškození mozku je nevratné bez predikce zlepšení, nenabývá vědomí a po zbytek života bude odkázána na komplexní zdravotnickou péči. Soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že žalovaný 1) porušil základní povinnosti řidiče uložené zákonem, v důsledku toho došlo k dopravní nehodě, při níž žalobkyně a) utrpěla těžkou újmu na zdraví. Míru jejího spoluzavinění soud stanovil na 20 % s ohledem na to, že žalobkyně a) se k nástupu do vozidla řízeného řidičem, který v noci před jízdou požil alkoholické nápoje, rozhodovala pod skupinovým tlakem, základní příčinou vzniku škody byl způsob jízdy žalovaného 1), který jel rychle i přes výhrady spolucestujících, a že zranění, která žalobkyně a) utrpěla, by mohla utrpět i připoutaná, jen s menším rozsahem. Soud náhradu za ztížení společenského uplatnění žalobkyně a) ohodnocené podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. 11 700 body se zvýšením znalcem o 50 % na celkovou hodnotu 17 500 bodů zvýšil na desetinásobek na celkovou částku 21 000 000 Kč, vzhledem k jejímu věku v době úrazu 17 let, před úrazem byla zdravá, vedla běžný společenský a rodinný život, věnovala se sportu i hudbě, studovala střední školu s vyznamenáním a hodlala studovat na vysoké škole. Nyní je vyřazena ze všech oblastí života a je odkázána na doživotní komplexní zdravotní péči. Bolestné bylo ohodnoceno 2 495 body. Námitku promlčení soud neshledal důvodnou. Podle § 449 odst. 1 obč. zák. soud přiznal žalobkyni a) náhradu účelných nákladů spojených s léčením v prokázané výši 100 245 Kč a 3 698,80 EUR. Žalobu proti žalované 2) soud zamítl pro nedostatek její věcné pasivní legitimace a zamítl žalobu žalobkyně b) na náhradu za ztrátu na výdělku pro chybějící příčinnou souvislost s protiprávním jednáním škůdce.

Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 7. 2013, č. j. 25 Co 129/2013-536, rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením změnil ve vyhovujícím výroku tak, že žalobu co do částky 2 139 964,50 Kč a 369,88 EUR s úrokem z prodlení zamítl (výrok I.), jinak jej v tomto výroku potvrdil (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o poplatkové povinnosti výroky (III. až XI.). Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěry o odpovědnosti žalovaného 1) za škodu podle § 420 obč. zák., o povinnosti žalované 3) plnit podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. Bolestné ohodnocené znalci 2 495 body představuje částku 299 400 Kč, zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění žalobkyně a) na desetinásobek základního bodového ohodnocení (celkem 21.000.000,- Kč) shledal odvolací soud odpovídajícím jejímu stavu, kdy byly nevratně zasaženy všechny sféry jejího života, jehož kvalita je redukována na pouhé přežívání, zatímco před úrazem byla zdravá, sportovně založená, pohybově a hudebně nadaná a úspěšně studovala. Podíl žalobkyně na způsobení vlastní škody (§ 441 obč. zák.) stanovil v rozsahu 30 %, neboť se za jízdy nepřipoutala bezpečnostním pásem, avšak i tak by jí při autonehodě zřejmě vznikla škoda na zdraví, byť s méně závažnými následky. Nebylo prokázáno, že by žalobkyně a) věděla, že žalovaný 1) má v krvi zbytkový alkohol, a protože způsobil dopravní nehodu svou agresivní a nepřiměřeně rychlou jízdou, jeho podíl na vzniku škody je mnohem vyšší.

K dovolání všech žalovaných dovolací soud rozsudkem ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 25 Cdo 969/2014, rozsudek odvolacího soudu ve vyhovujícím výroku a ve výrocích závislých (II. až VII.) zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že pro výši odškodnění ztížení společenského uplatnění jsou podstatné příčiny vzniku trvalých následků úrazu, nikoliv jen příčiny dopravní nehody, a protože žalobkyně a) nebyla připoutána bezpečnostním pasem a právě úraz hlavy při opakovaném převrácení vozu způsobil ty nejzávažnější následky na jejím zdraví, je evidentní, že pokud by žalobkyně a) byla při jízdě připoutána, k tak závažným následkům na jejím zdraví by nedošlo, takže její podíl na vzniku těchto následků je vyšší než 30 %, a rovněž rozhodnutí o tak výrazném zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění není správné, neboť je třeba ze všech hledisek zvážit míru přiměřenosti.

Odvolací soud poté rozsudkem ze dne 30. 9. 2015, č. j. 25 Co 129/2013-606, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. změnil tak, že ohledně částky 7 954 929 Kč a 739,76 EUR vůči prvnímu a třetímu žalovanému žalobu zamítl, jinak jej v tomto výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. S odkazem na rozhodnutí dovolacího soudu ve srovnatelném případě odškodnění obdobných trvalých následků dovodil, že závažnosti zdravotního postižení žalobkyně a) i požadavku srovnatelnosti s jinými případy odpovídá zvýšení náhrady na 6,5 násobek základního ohodnocení 17.500 bodů, tj. 13.650.000 Kč, a vzhledem k závěru znalce, že při připoutání bezpečnostním pasem by k tak závažným následkům na jejím zdraví při dopravní nehodě nedošlo, stanovil rozsah její spoluúčasti na vzniku škody 50 %. Dále žalobkyni a) přiznal náhradu bolestného a náhradu nákladů spojených s léčením.

Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně a) dovoláním, jehož přípustnost dovozuje podle § 237 o. s. ř. s tím, že při rozhodnutí o výši náhrady za ztížení společenského uplatnění a o stanovení míry spoluzavinění na vzniklém následku se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, potažmo je tato otázka dovolacím soudem rozhodována rozdílně. S poukazem na řadu rozhodnutí Nejvyššího soudu (ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2451/2007, ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 91/2010, ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3171/2013), namítá, že podíl poškozeného na způsobení vlastní škody na zdraví při dopravní nehodě byl v těchto případech sice stanoven vesměs na 50 %, avšak vždy kromě jízdy bez připoutání pásem bylo shledáno ještě další pochybení poškozeného, zatímco v dané věci nebyla prokázána vědomost žalobkyně a) o tom, že první žalovaný řídil pod vlivem alkoholu. Zdůrazňuje, že v doplňku posudku z 26. 10. 2012 znalec MUDr. Šlégl připustil - vzhledem k nadprůměrné výšce poškozené - možnost vzniku srovnatelného poranění žalobkyně a), byť v menším rozsahu, i v případě, že by v okamžiku dopravní nehody byla připoutána bezpečnostním pásem. Dále s poukazem na další rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. ze dne 27. 3. 2014, sp. zn. 25 Cdo 4199/2013), uvádí, že rozhodující příčinou vzniku škody stále zůstává nezodpovědné počínání řidiče vozidla, v daném případě to byl riskantní a agresivní způsob jeho jízdy. Namítá nesprávné posouzení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění, neboť za přiměřené zvýšení považuje soudem prvního stupně původně stanovený desetinásobek základního bodového ohodnocení, a podle jejího názoru je napadené rozhodnutí odvolacího soudu v rozporu s rozhodnutími Nejvyššího soudu, v nichž soud v obdobných a dokonce i v méně závažných případech nepovažoval desetinásobné zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění za nepřiměřené. Navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s . ř. není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené.

Vzhledem k § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se věc posuzuje podle dosavadních předpisů, tedy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen obč. zák. ).

Především je třeba uvést, že konkrétní skutkové okolnosti, na něž je poukazováno v dovolání, byly součástí zjištěného skutkového stavu, z něhož vycházel jak dovolací soud ve svém předchozím rozhodnutí, tak i odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Úkolem odvolacího soudu v tomto novém rozhodnutí bylo posoudit skutkový stav z hlediska závazného právního názoru dovolacího soudu, a v tomto směru mu nelze vytýkat pochybení. Úvaha odvolacího soudu o 50 % rozsahu, v jakém sama poškozená přispěla ke vzniku škody, se váže nikoliv k vybočení vozidla z vozovky a k jeho havárii, nýbrž ke vzniku odškodňovaných trvalých následků na jejím zdraví. K námitkám v dovolání je nutno uvést, že míra spoluzavinění poškozeného (§ 441 obč. zák.) na způsobení následku, který se odškodňuje, se neodvíjí aritmeticky od počtu okolností, jež se přičítají poškozenému, ale pro určení vzájemného vztahu mezi jednáním či opomenutím poškozeného a porušením povinností škůdce, za něž nese odpovědnost, je podkladem zjištěný průběh úrazového děje a zejména ty rozhodující okolnosti, jež způsobily nejzávažnější následky, v daném případě pak i porovnání s lehčím zraněním ostatních spolucestujících. Rovněž z toho, že v doplnění znaleckého posudku uvedl soudní znalec, že z důvodu její nadprůměrné výšky by poškozená mohla utrpět obdobná zranění v menším rozsahu, i kdyby byla připoutaná, je zřejmé, že u připoutané osoby by nedošlo k následkům totožným či horším, a pokud lze hypoteticky připustit, že by ke škodlivému následku mohla přispět výška postavy poškozené, není to okolností přičitatelnou škůdci, za níž by nesl odpovědnost.

Pokud jde o zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., na závěru, že požadavek desetinásobného zvýšení náhrady je přemrštěný, neshledal dovolací soud důvod cokoliv měnit. Hlediska, která odvolací soud při své úvaze zohlednil, jsou v intencích zrušujícího rozhodnutí dovolacího soudu a respektují závěry ustálené judikatury, včetně požadavku přiměřenosti; nejde o úvahu nepodloženou nebo nesprávnou, pokud odvolací soud na základě zjištěných skutkových okolností považoval za přiměřenou celkovou částku náhrady za ztížení společenského uplatnění 13 650 000 Kč, což je šestiapůlnásobek základního ohodnocení. V případech, v nichž právní předpis poskytuje soudu možnost uvážení, může být v dovolacím řízení zpochybněna úvaha odvolacího soudu, jen je-li zjevně nepřiměřená (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 9. 2009, sp. zn. 22 Cdo 5164/2007, nebo ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2046/2009). O takový případ se v dané věci nejedná a nejde ani o rozpor s případy řešenými v rozhodnutích, na něž dovolatelka poukazuje; nelze přehlédnout, že uvažované desetinásobné zvýšení náhrady ve věci vedené pod sp. zn. 25 Cdo 2186/2004 představovalo částku kolem 1 milionu Kč podle tehdejší vyhlášky č. 32/1965 Sb., kdy hodnota 1 bodu (30 Kč) byla několikanásobně nižší. Jak vyplývá z judikatury (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2009, sp. zn. 25 Cdo 968/2008, uveřejněný pod číslem 8/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek ze dne 17. 7. 2012, sp. zn. 25 Cdo 2288/2011), pro posouzení přiměřenosti odškodnění není rozhodující počet násobků či matematický postup, jímž soud ke stanovení výše náhrady za ztížení společenského uplatnění dospěl, nýbrž reálná hodnota peněžní částky, jíž mají být kompenzovány imateriální požitky, o které poškozený v důsledku poškození zdraví přišel.

Lze tak uzavřít, že dovolání není důvodné, neboť odvolací soud se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně a) podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobkyň bylo odmítnuto a žalovaným žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 7. března 2017

JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu