25 Cdo 684/2012
Datum rozhodnutí: 30.07.2013
Dotčené předpisy: § 27 předpisu č. 13/1997Sb., § 415 obč. zák., § 420 obč. zák.




25 Cdo 684/2012


ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně A. K., zastoupené Mgr. Jiřím Kabuďou, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, 1. máje 741, proti žalovanému statutárnímu městu Frýdek-Místek, se sídlem úřadu ve Frýdku-Místku, Radniční 1148, IČO: 00296643, zastoupenému JUDr. Milanem Pavelcem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Zámecké nám. 42, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 18 C 151/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. srpna 2011, sp. zn. 8 Co 241/2011, 8 Co 242/2011-220, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 24. října 2011, č. j. 8 Co 241/2011, 8 Co 242/2011-233, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 7.405,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Milana Pavelce, advokáta se sídlem Frýdek Místek, Zámecké nám. 42.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozsudkem ze dne 29. listopadu 2010, č. j. 18 C 151/2007-179, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 1. února 2011, č. j. 18 C 151/2007-198, a usnesením ze dne 24. ledna 2011, č. j. 18 C 151/2007-185, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 117.600,- Kč s úroky z prodlení a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o soudním poplatku. Vyšel ze zjištění, že žalobkyně dne 25. 11. 2005 upadla na zledovatělém chodníku pokrytém sněhovým popraškem a utrpěla zlomeninu nohy a ruky. Žalované město, které je vlastníkem chodníku, jej v zimě neudržuje, tato informace je uvedena v plánu zimní údržby na internetu a na úřední desce magistrátu města, avšak na komunikaci takové označení umístěno není. Soud dovodil, že není dána odpovědnost žalovaného města za škodu na zdraví vzniklou žalobkyni závadou ve schůdnosti podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., avšak podle § 415 a § 420 obč. zák. žalovaný odpovídá za škodu na zdraví, neboť tím, že chodník neošetřil posypem, ačkoli to bylo potřeba, zanedbal prevenční povinnost udržovat místní komunikaci ve schůdném stavu, a dostatečně zřejmým a místně obvyklým způsobem nedal na vědomí občanům města, že se chodník v zimě neudržuje. Odškodnění za bolest a za ztížení společenského uplatnění žalobkyni přiznal v částce 117.600,- Kč.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. srpna 2011, č. j. 8 Co 214/2011, 8 Co 242/2011-220, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 24. října 2011, č. j. 8 Co 241/2011, 8 Co 242/2011-233, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a o soudním poplatku. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, podle § 3 odst. 4 vyhlášky č. 104/1997 Sb., dovodil, že komunikace, na níž žalobkyně upadla, je místní komunikací IV. třídy, a shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že vzhledem k tomu, že stav komunikace v době úrazu neodpovídal pojmu závada ve schůdnosti ve smyslu § 27 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, není dána objektivní odpovědnost za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti, a pokud jde o odpovědnost žalovaného za porušení prevenční povinnosti podle § 415, 420 obč. zák., dospěl k závěru, že není porušením povinnosti, jestliže město jako vlastník či správce komunikace neudržuje komunikace malého dopravního významu, které nejsou bezprostředně nutné pro pohyb občanů městem. Takovou komunikací malého významu je i spojka, na níž žalobkyně upadla, navíc je zřejmé, že je oddělena od dalších chodníků kovovými zábranami, které brání technice provádějící zimní údržbu, a vedle této spojky vede jiný chodník. Porušením povinnosti není, že neudržovaný úsek nebyl označen cedulemi, když tyto informace byly zveřejněny na úřední desce a prostřednictvím internetu.

Tento rozsudek napadla žalobkyně dovoláním z důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že žalovaný jí odpovídá za škodu, neboť chodník v zimě neudržoval a přímo v terénu neoznačil, že chodník není udržovaný. Nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že upozornění, že chodník není v zimě udržován, stačí oznámit na úřední desce a prostřednictvím internetu, a poukazuje na to, že i přes kovové zábrany lze provádět zimní údržbu chodníku. Dovozuje, že žalovaný je povinen se starat o schůdnost všech chodníků a místních komunikací bez ohledu na to, zda byly vyhlášeny jako místní komunikace, a bez ohledu na to, kdo je jejich vlastníkem. Protože tak žalovaný neučinil, zanedbal prevenční povinnost. Dále odvolacímu soudu vytýká, že jeho závěr o malém významu komunikace, na které k úrazu došlo, je nepodložený, neboť tento chodník je velmi frekventovaný. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání uvedl, že není ve sporu pasivně legitimován, neboť úraz se stal na pozemku, který je účelovou komunikací ve vlastnictví České republiky, na komunikaci nenastala závada ve schůdnosti ve smyslu zákona č. 13/1997 Sb., možnost pádu byla předvídatelná, a tvrzení žalobkyně, že chodník, na kterém upadla, je frekventovaný, není pravdivé a je nepřípustnou novotou. Žalovaný navrhl, aby dovolací soud dovolání žalobkyně odmítl, resp. zamítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání, které je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné. Vzhledem k tomu, že rozsudek odvolacího soudu byl vydán dne 16. srpna 2011, postupoval Nejvyšší soud podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.).

Podle závěru soudů obou stupňů stav chodníku, na němž žalobkyně utrpěla úraz, neodpovídal pojmu závada ve schůdnosti ve smyslu § 27 odst. 3 zák. č. 13/1997 Sb., a nejde tedy o objektivní odpovědnost za škodu způsobenou závadou ve schůdnosti. Není-li dána objektivní odpovědnost vlastníka komunikace podle § 27 odst. 3 zákona č. 13/1997 Sb., není však vyloučena obecná odpovědnost za škodu podle § 420 obč. zák. Dovolatelka v podstatě shodně se soudem prvního stupně dovozuje odpovědnost žalovaného z důvodu, že chodník, na němž došlo k jejímu úrazu, žalovaný v zimě vědomě neudržoval a přímo na komunikaci toto upozornění nevyznačil.

Rozsudku odvolacího soudu však v daném případě nelze vytýkat nesprávný právní názor na aplikaci § 420 obč. zák. Jak vyplývá ze zákona č. 13/1997 Sb. a vyhlášky č. 104/1997 Sb. (ve znění účinném v době úrazu žalobkyně), vlastník komunikace nemá povinnost udržovat veškeré místní komunikace sjízdné a schůdné. Není-li místní komunikace malého dopravního významu zařazena do plánu zimní údržby města (§ 27 odst. 6, 7 zákona č. 13/1997 Sb., § 42 odst. 2 vyhlášky č. 104/1997 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2005,), nejedná se o porušení právní povinnosti ani o porušení obecné prevenční povinnosti (§ 415 obč. zák.), jestliže komunikace nebyla v zimě od sněhu a náledí ošetřena. Závěr, jaký je v místě obvyklý způsob zveřejnění informace o tom, že schůdnost chodníku není v zimě zajištěna, není otázkou právního posouzení, nehledě k tomu, že samotný způsob zveřejnění této informace škodu na zdraví žalobkyni nezpůsobil, a ze skutkových zjištění nevyplývá, že by takové upozornění možnost úrazu vyloučilo. Jak vyplývá z výše uvedeného, rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný, Nejvyšší soud proto dovolání zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o. s. ř.).

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 a § 151 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k výsledku dovolacího řízení má žalovaný právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 5.820,- Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající se vyjádření se k dovolání žalobkyně, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše s přičtením DPH ve výši 21 % na celkových 7.405,20 Kč.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. července 2013

JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu