25 Cdo 679/2012
Datum rozhodnutí: 30.05.2012
Dotčené předpisy: § 239 odst. 3 o. s. ř. ve znění od 01.07.2009, § 43 odst. 2 o. s. ř.




25 Cdo 679/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně E. K. , zastoupené JUDr. Miroslavou Krechlerovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Dušní 906/8, proti žalované MUDr. B. H. , o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 43 C 228/2006, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. května 2011, č. j. 21 Co 216/2011-160, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze usnesením ze dne 27. 5. 2011, č. j. 21 Co 216/2011-160, potvrdil usnesení ze dne 21. 12. 2010, č. j. 43 C 228/2006-146, jímž Obvodní soud pro Prahu 4 odmítl žalobu na obnovu řízení vedeného u tohoto soudu pod sp. zn. 43 C 228/2006 a rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku a o náhradě nákladů řízení. Soudy obou stupňů shodně dovodily, že žalobkyně ani přes výzvu soudu neodstranila vytknuté nedostatky žaloby, zejména neuvedla důvod obnovy řízení ve smyslu § 228 odst. 1 o.s.ř. a neoznačila důkazy, jimiž má být důvodnost žaloby prokázána. Žalobou na obnovu řízení totiž nelze napadnout hodnocení navržených a provedených důkazů soudem.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost spatřuje v § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Zpochybňuje zejména závěr odvolacího soudu, že neuvedla důvody obnovy řízení, neboť označila řadu důvodů, pro které měla být obnova povolena. Nesouhlasí také se závěry znaleckého posudku provedeného v rámci dokazování v průběhu původního řízení, podle jehož závěrů si žalobkyně svůj zdravotní stav způsobila sama. V neposlední řadě vyjádřila nesouhlas s postupem své zástupkyně v rámci původního řízení, stejně jako s postupem soudu prvního stupně, který jí měl ustanovit jiného zástupce, než požadovala. Ze všech uvedených důvodů navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaná ve vyjádření k dovolání souhlasí se závěry soudů nižších stupňů, neboť žádný z argumentů žalobkyně nezakládá důvod, pro který by mohlo být řízení o náhradu škody obnoveno. Navrhla proto, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o.s.ř., směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle § 239 odst. 3 o.s.ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby). Ustanovení § 237 odst. 1 a 3 platí obdobně.

Podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmene b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 odst. 3 o.s.ř.).

Nejvyšší soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o.s.ř.); vyplývá z toho mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil. Dovolací soud přitom může shledat dovolání přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá, a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam má.

Tak je tomu i v případě dovolání, které směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby na obnovu řízení pro neodstranění vad podání. Dovolatelka ovšem požaduje prověření věcné správnosti usnesení odvolacího soudu prostřednictvím námitek směřujících proti rozhodnutí vydanému v původním řízení, aniž by z hlediska právního posouzení důvodů pro odmítnutí žaloby, jejíž vady přes postup soudu podle § 43 o.s.ř. neodstranila, formulovala právní otázku, na které by bylo napadené rozhodnutí založeno a která by je činila zásadně významným. Namítané vady řízení, stejně jako věcná nesprávnost hodnocených důkazů přípustnost dovolání nezakládají; k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze totiž v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné, nejde-li o procesní otázky zásadního významu.

Je tedy zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je proto odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť procesně úspěšné žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. května 2012
JUDr. Petr V o j t e k, v. r.
předseda senátu