25 Cdo 653/2002
Datum rozhodnutí: 16.05.2002
Dotčené předpisy: § 236 předpisu č. 99/1963Sb., § 238a předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 653/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce B. G., nar. 28. 7. 1936, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 9.600,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 27 C 361/98, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. března 2002, č. j. 10 Co 197/2002-62, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud Plzeň - město usnesením ze dne 9. 2. 1999, č. j. 27 C 361/98-6, zastavil řízení s odůvodněním, že žalobce přes opakovanou výzvu nezaplatil soudní poplatek ve výši 500,- Kč, ač byl náležitě poučen o možnosti zastavení řízení (§ 9 odst. 1, 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích), a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 13. 3. 2002, č. j. 10 Co 197/2002-62, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně správně vycházel z ustanovení § 4 písm. a), § 7 odst. 1 a § 9 odst. 1, 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a důvodně řízení zastavil. Z obsahu spisu je zřejmé, že žalobce je ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. a) citovaného zákona v dané věci poplatníkem, při podání žaloby soudní poplatek nezaplatil a neučinil tak ani na základě výzvy soudu, kterou osobně převzal dne 12. 1. 1999. Pokud v odvolání namítal, že předmětem sporu je nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, pak z vymezení skutku, který má být předmětem řízení, ani ze žalobních tvrzení o skutečnostech pro věc významných, nelze takový závěr dovodit, neboť žalobce se podle žaloby domáhá zaplacení odměny advokáta ustanoveného ex offo.

Proti usnesení odvolacího podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (patrně ve znění účinném od 1. 1. 2001), a které odůvodňuje podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) téhož předpisu. Namítá, že po právní stránce má zásadní význam otázka, zda nezaplacení odměny advokátovi za obhajobu představuje nesprávný úřední postup orgánů České republiky. Žalobce dovozuje, že v tomto případě jde o nesprávný úřední postup orgánů České republiky, neboť bylo porušeno ustanovení § 151 tr. řádu a jeho nárok směřuje vůči státu. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu spolu s usnesením soudu prvního stupně.

Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené usnesení bylo vydáno dne 13. 3. 2002 po řízení provedeném podle občanského soudního řádu ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tedy podle předpisu dosavadního (usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno dne 9. 2. 1999, tedy před účinností zákona č. 30/2000 Sb.), Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních právních předpisů, (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen o.s.ř. ). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř. a dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) g) o.s.ř.

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) změněno usnesení soudu prvního stupně; to neplatí, jde-li o usnesení o nákladech řízení, o příslušnosti, o předběžném opatření, o přerušení řízení, o pořádkové pokutě, o znalečném, o tlumočném, o soudním poplatku, o osvobození od soudních poplatků, o ustanovení zástupce účastníku nebo jeho odvolání, o nepřipuštění zastoupení, o odměně notáře za prováděné úkony soudního komisaře a jeho hotových výdajích, o odměně správce dědictví a jeho hotových výdajích,

b) rozhodnuto tak, že se zpětvzetí návrhu nepřipouští, nebo tak, že se zpětvzetí návrhu připouští, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušuje a řízení zastavuje (§ 208); to neplatí o věcech, v nichž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč,

c) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

d) odvolacím soudem potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo řízení zastaveno pro nedostatek pravomoci soudu,

e) odvolání odmítnuto,

f) odvolací řízení zastaveno.

Podle ustanovení § 239 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Podle § 239 odst. 2 o.s.ř. nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

Z hlediska ustanovení § 238a a § 239 o.s.ř. není v této věci dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, kterým bylo usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení potvrzeno, přípustné; ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o.s.ř. nepřichází v úvahu, protože usnesení odvolacího soudu není ohledně tohoto výroku usnesením měnícím, a ustanovení § 238a odst. 1 písm. b) až f) o.s.ř. proto, že potvrzující výrok usnesení nelze podřadit těm, jež jsou zde (jako usnesení, proti nimž je dovolání přípustné) vyjmenována, přičemž ustanovení § 238a odst. 1 písm. d) o.s.ř. dopadá pouze na rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení o zastavení řízení pro nedostatek pravomoci soudu, zatímco v dané věci bylo řízení zastaveno z důvodu nezaplacení soudního poplatku (§ 9odst. 1 a 2 zákona o soudních poplatcích). Podmínky přípustnosti dovolání podle § 239 o.s.ř. rovněž splněny nejsou, neboť usnesení odvolacího soudu není usnesením ve věci samé. Ostatně, odvolací soud výrokem rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (§ 239 odst. 1 o.s.ř.) a žalobce před vydáním potvrzujícího usnesení návrh na vyslovení přípustnosti dovolání ani nepodal (§ 239 odst. 2 o.s.ř.).

Protože z obsahu spisu nevyplývá, že by usnesení odvolacího soudu bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení § 237 odst. 1 písm. o.s.ř. (což dovolatel ani netvrdí), a protože z hlediska ustanovení § 238a odst. 1 a § 239 o.s.ř. dovolání není přípustné, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 4 věta první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalované náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16 . května 2002

JUDr. Petr Vojtek,v. r.

předseda senátu