25 Cdo 649/2011
Datum rozhodnutí: 23.08.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 107 o. s. ř.




25 Cdo 649/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce P. R. , zemřelého dne 16. 5. 2011, proti žalované České pojišťovně, a.s., IČO 45272956, se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 28 C 106/2008, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2010, č.j. 70 Co 421/2010-102, takto:

Dovolací řízení se zastavuje . O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se domáhal na žalované náhrady škody na zdraví (ztížení společenského uplatnění) způsobené mu pojištěncem žalované při dopravní nehodě.

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 28. 5. 2010, č.j. 28 C 106/2008-73, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 5.244.000,- Kč s úrokem z prodlení ve výroku rozsudku přesně specifikovaným, dále zamítl žalobu co do částky 21.280.560,- Kč a co do úroku z prodlení z částky 1.197.000,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 10. 2010, č.j. 70 Co 421/2010-102, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 5.929.560,- Kč s úrokem z prodlení z částky 1.197.000,- Kč od 6. 9. 2008 do 31. 12. 2008 a dále od 1. 1. 2009 do zaplacení s úrokem z prodlení z částky 1.197.000,- Kč v soudem stanovené výši, jinak jej v tomto výroku potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání, které podáním ze dne 30. 6. 2011, doručeným soudu prvního stupně dne 1. 7. 2011, vzala zpět. Zpětvzetí dovolání odůvodnila skutečností, že žalobce P. R. dne 16. 5. 2011 zemřel (což doložila kopií potvrzení o úmrtí vystavené Nemocnicí na Žižkově a kopií úmrtního listu vystaveného Úřadem městské části Praha 3).

Podle ustanovení § 107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

Podle ustanovení § 107 odst. 2 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení fyzická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, její dědici, popřípadě ti z nich, kteří podle výsledku dědického řízení převzali právo nebo povinnost, o něž v řízení jde.

Podle ustanovení § 107 odst. 5 věty prvé o. s. ř. neumožňuje-li povaha věci v řízení pokračovat, soud řízení zastaví.

Ustanovení § 107 o. s. ř. platí přiměřeně pro řízení u dovolacího soudu (srov. § 243c odst. 1 o. s. ř.).

Vzhledem k tomu, že předmětem dovolacího řízení je právo na náhradu za ztížení společenského uplatnění, které smrtí poškozeného zaniká (§ 579 odst. 2 obč. zák.), povaha projednávané věci neumožňuje, aby bylo v dovolacím řízení pokračováno. Nejvyšší soud proto podle § 243c odst. 1 a § 107 odst. 5 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil. Zpětvzetí dovolání za této situace je bez právního významu.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodováno nebylo, neboť v řízení, v němž jeden z účastníků nemá způsobilost být účastníkem řízení, je pojmově vyloučeno přiznat některému z účastníků náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. srpna 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r. předseda senátu