25 Cdo 634/2015
Datum rozhodnutí: 28.07.2015
Dotčené předpisy: § 136 o. s. ř., § 241a odst. 1 o. s. ř., § 241b odst. 3 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



25 Cdo 634/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců a) Ing. V. B. a b) V. B. , obou zastoupených JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem v Praze 6 - Dejvicích, Glinkova 1659/14, proti žalovanému městu Klatovy , se sídlem úřadu v Klatovech, nám. Míru 62, zastoupenému JUDr. Františkem Steidlem, advokátem se sídlem v Klatovech, Randova 204, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 8 C 278/2001, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. prosince 2013, č. j. 10 Co 260/2009-893, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. prosince 2013, č. j. 10 Co 260/2009-893, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené. Dovolatelé namítají nesprávné právní posouzení výše škody způsobené zanedbáním údržby nemovitosti s tím, že se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury dovolacího soudu, konkrétně od rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 376/2006, a od předchozího zrušujícího rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci ze dne 22. 8. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3074/2010, s nímž dovolatelé nesouhlasí. Odvolacímu soudu vytýkají, že akceptoval chybný znalecký posudek, jehož závěry o ceně obvyklé nejsou v souladu s § 2 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, zatímco žalobci navrhli provést výpočet majetkové újmy dle jiného modelu, vycházejícího z odborné studie. Namítají, že stanovená cena neodráží skutečnou cenu nemovitosti, když vychází pouze z prodejní ceny domu a nikoliv z porovnání tržní ceny podobných nemovitostí, a do odhadní ceny byly zahrnuty i ceny pozemků, které s posuzovanou stavbou nesouvisí.
Především je třeba uvést, že dovolací soud setrvává na svém názoru vysloveném v předchozím rozhodnutí v této věci, a to že vzhledem ke specifickým okolnostem se v daném případě nejvhodnějším způsobem jeví stanovit výši škody nikoliv ve výši nákladů na vybudování v podstatě nové stavby, nýbrž jako rozdíl mezi obecnou (tržní) cenou nemovitosti, jakou by nemovitost měla v době vydání, kdyby žalovaný provedl nezbytně nutnou záchovnou údržbu, a mezi obecnou (tržní) cenou, jakou nemovitost skutečně měla v době, kdy přešla do vlastnictví žalobců. Dovolací soud neshledal důvody k přehodnocení tohoto právního názoru, který byl odvolacím soudem v dovoláním napadeném rozhodnutí respektován.
Pokud jde o způsob, jakým byla ve znaleckém posudku určena cena obvyklá (tržní), znalec vyložil, z jakých důvodů nebylo možno provést ocenění nemovitosti některým ze způsobů uvedených v § 4 odst. 1 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku (ve znění tehdy účinném), proto stanovil cenu odborným odhadem, přičemž vodítkem mu byla cena, za níž žalobci nemovitost skutečně prodali, a vzal v úvahu i tzv. indexovou cenu. Jestliže po zvážení možnosti jiného způsobu zjištění výše škody, navrženého žalobci, a po doplnění znaleckého dokazování odvolací soud ze závěrů znaleckého posudku vycházel, a opatřil si tak podklad pro rozhodnutí o výši náhrady škody, jedná se o hodnocení důkazů a zjišťování skutkových okolností, nikoliv o odklon od ustálené judikatury dovolacího soudu ohledně právního posouzení výše škody; ostatně i postup podle § 136 o. s. ř. může být v určitých případech způsobem, jak určit výši náhrady škody. Nesouhlasí-li dovolatelé s hodnocením důkazu znaleckým posudkem samotným, uplatňují nikoliv dovolací důvod nesprávného právního posouzení, nýbrž nesprávného skutkového zjištění, což není způsobilým dovolacím důvodem (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.).
Námitky v dovolání, že žalobci nemovitost prodávali v tísni a že se tím odvolací soud nezabýval, nejsou způsobilým dovolacím důvodem, neboť je tím vytýkáno nesprávné či neúplné skutkové zjištění ohledně okolností, za nichž byla nemovitost prodána. Ostatně odvolací soud hodnotil okolnosti tvrzené žalobci a podrobně zdůvodnil, proč tyto okolnosti nepovažoval za tíseň, která by mohla mít vliv na kupní cenu.
V dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky dovolatelé neuvedli žádné důvody a ani předpoklady přípustnosti dovolání nebyly splněny; v tomto rozsahu dovolání vykazuje vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat (§ 241a odst. 2, § 241b odst. 3, § 243c odst. 1 o. s. ř.).
Z tohoto důvodu a proto, že odvolací soud se v napadeném rozhodnutí neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ohledně výše náhrady škody, ani nejde o právní otázku dosud dovolacím soudem neřešenou nebo rozdílně rozhodovanou, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. července 2015

JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu