25 Cdo 624/2004
Datum rozhodnutí: 10.08.2005
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb., § 237 odst. 3 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 624/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Ing. Jana Huška a JUDr. Marty Škárové v právní věci žalobce J. T., zastoupenéh advokátem, proti žalovaným 1) M. k., 2) N. v. F. M., zastoupené advokátem, a 3) P. M., s. r. o., o zaplacení částky 1.000.000,- Kč, vedené u Okresního soudu ve Frýdku Místku pod sp. zn. 16 C 115/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. dubna 2002, č. j. 9 Co 168/2002-186, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Frýdku Místku (poté, co jeho předchozí rozsudek ze dne 14. 6. 1999, č. j. 16 C 115/96-85, jímž žalobu v plném rozsahu zamítl, byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 1999, č. j. 9 Co 670/99-110, zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení) rozsudkem ze dne 25. 9. 2001, č. j. 16 C 115/96-172, zamítl žalobu na zaplacení částky 1.000.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu. Žalobce se této částky domáhal s odůvodněním, že v důsledku vadné lékařské zprávy MUDr. P., tehdejšího zaměstnance OÚNZ ve F. M., který v roce 1997 nezjistil u žalobce onemocnění uhlokopskou pneumokoniózou, nastoupil žalobce zaměstnání na Dole S., kde se jeho zdravotní stav ještě zhoršil a vznikla mu škoda, neboť neobdržel odškodnění nemoci z povolání. Zamítavé rozhodnutí soud odůvodnil tím, že žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi škodou vzniklou poškozením zdraví a údajně vadným lékařským posudkem, tedy že nebyla naplněna jedna ze základních podmínek vzniku odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák. ve vztahu k žádnému ze žalovaných.



K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. 4. 2002, č. j. 9 Co 168/2002-186, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho závěrem o nedostatku příčinné souvislosti, k němuž doplnil, že rozhodující příčinou vzniku škody na zdraví byla práce v dole a že údajně vadný lékařský posudek není v příčinné souvislosti s okolností, že žalobci neposkytl odškodnění za nemoc z povolání jeho bývalý zaměstnavatel.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a vytýká soudu prvního stupně, že nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu obsažený ve zrušovacím usnesení a že náležitě nedoplnil dokazování ohledně otázky příčinné souvislosti; odvolací soud pak svým potvrzujícím rozsudkem svůj předchozí názor popřel. Dovolatel je přitom přesvědčen, že prokázal své onemocnění již k roku 1975 a že tedy lékařský posudek z roku 1977 musel být nutně vadný. To mohl soud zjistit, jestliže by přibral znalce z oboru nemocí z povolání, a mohl tímto důkazem prokázat příčinnou souvislost. Dovolatel navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.



Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení - a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)]. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž by po předchozím zrušujícím usnesení odvolacího soudu rozhodl soud prvního stupně ve věci odlišně; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.

Dovolatel nevymezuje otázku zásadního právního významu ve smyslu ustanovení

§ 237 odst. 3 o.s.ř. a v dovolání odvolacímu soudu ani nevytýká nesprávný právní názor, nýbrž v první řadě zpochybňuje skutkový stav, na jehož základě odvolací soud dospěl k právnímu závěru o nesplnění podmínky příčinné souvislosti mezi lékařským posudkem a škodou vzniklou poškozením zdraví žalobce. Jestliže dovolatel tvrdí, že prokázal svůj nepříznivý zdravotní stav k době vydání lékařského posudku, že k němu měl soud přihlédnout a že by musel vztah příčinné souvislosti nutně dovodit, jestliže by provedl důkaz znaleckým posudkem z oboru nemocí z povolání, směřují jeho námitky proti zjištěnému skutkovému stavu věci v otázce příčinné souvislosti (otázka příčinné souvislosti mezi jednáním nebo opomenutím škůdce a vznikem škody je ostatně otázkou skutkovou nikoli právní srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí NS ČR, sv. 14, pod C 1025), nikoliv proti samotnému právnímu posouzení věci. Skutečným obsahem dovolání je tak námitka, že rozsudek odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř.); tato okolnost však přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nemůže.

Námitka, že soud prvního stupně se neřídil závazným právním názorem obsaženým ve zrušovacím rozhodnutí odvolacího soudu a že odvolací soud potvrzujícím rozsudkem svůj předchozí názor popřel, je dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., tj. že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K takové vadě lze podle § 242 odst. 3 o.s.ř. v dovolacím řízení přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné, nikoliv v případě jako je tento, kdy dovolací soud neshledal napadený rozsudek po právní stránce za zásadně významný. Pro úplnost je třeba dodat, že rozsudek Okresního soudu ve Frýdku Místku ze dne 14. 6. 1999, č. j. 16 C 115/96-85, byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 1999, č. j. 9 Co 670/99-110, zrušen pro nepřezkoumatelnost a že pokyny odvolacího soudu směřovaly zejména k tomu, aby bylo rozhodnutí řádně zdůvodněno, aniž by odvolací soud vyslovil nějaký závazný právní názor, který by byl ve smyslu ustanovení § 226 o.s.ř. pro soud prvního stupně v dalším řízení určující.

Ze všech těchto důvodů nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat po právní stránce za zásadně významné a nelze dovodit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Protože tedy dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud ČR je podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. srpna 2005

JUDr. Petr V o j t e k, v.r.

předseda senátu