25 Cdo 6065/2016
Datum rozhodnutí: 26.01.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 150 o. s. ř.



25 Cdo 6065/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: J. Q. , zastoupený JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti žalované: Thomayerova nemocnice , příspěvková organizace se sídlem v Praze 4, Vídeňská 800, IČO 00064190, zastoupená JUDr. Jiřím Štaidlem, advokátem se sídlem v Praze 2, Apolinářská 6, za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalované, o 28.009.920,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 151/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2015, č. j. 53 Co 269/2015-807, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2015, č. j. 53 Co 269/2015-807, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť uplatněné námitky nenaplňují podmínky přípustnosti v tomto ustanovení vymezené.

Dovolatel ve sporu o náhradu za bolest a ztížení společenského uplatnění namítá, že soud neměl dostatečné důkazy pro závěr, zda postup žalované při plastické operaci nosu byl či nebyl lege artis, a pokud přesto uzavřel, že postup žalované lege artis byl, jde o extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy. Takto uplatněná námitka, jejímž vymezením v dovolání je dovolací soud vázán, postrádá charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), nesměřuje proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž však nelze přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit. K argumentaci dovolatele lze přesto uvést, že soud prvního stupně provedl řadu důkazů, včetně výslechů lékařů, zdravotní dokumentace a vyjádření revizní komise České lékařské komory. Svá skutková zjištění založil na komplexním zhodnocení všech provedených důkazů. Odvolací soud pak při jejich přezkumu dospěl k závěru, že jsou dostačující a že zpracování nového znaleckého posudku, který by doplnil závěry ohledně jednoho ze zdravotnických výkonů, by bylo nadbytečné v situaci, kdy se z dalších provedených důkazů nepodává porušení právní povinnosti ze strany žalované. V tomto směru vyšel při posouzení odborných závěrů z vyjádření revizní komise České lékařské komory, které je způsobilým důkazem v kontextu dalších důkazů a zejména při zjištění, že pro nepříznivý průběh hojení operovaného nosu mělo zásadní význam nedodržování léčebného režimu pacientem. Proto nelze dovodit exces odvolacího soudu při zjišťování skutkového stavu.

Přípustnost přezkumu dovolací soud neshledal ani v námitce směřující proti výroku o náhradě nákladů řízení. Soud prvního stupně vzhledem k povaze sporu a sociálně-ekonomické situaci dovolatele využil ustanovení 150 o. s. ř. a nepřiznal ve sporu úspěšné žalované právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 90 %. Skutečnost, že zbývajících zlomkových 10 % nákladů, jež je dovolatel povinen uhradit, činí nominálně více než 90.000,- Kč, je dána tím, že sám dovolatel stanovil v žalobě předmět sporu (od něhož se výše nákladů řízení ze zákona odvíjí) na extrémně vysokou částku 28.009.920,- Kč, jež velmi výrazně převyšuje dokonce i částky obvykle přiznávané v případech nejtěžších trvalých zdravotních následků osobám, které pozbyly soběstačnosti a jsou vyřazeny z většiny či všech činností zapojení do života ve společnosti. Že se takto nadsazený požadavek za újmu způsobenou tvrzenou vadnou plastikou nosu projeví ve výši nákladů řízení, si měl být dovolatel, zastoupený advokátkou, vědom. Z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. pak dovolání kromě poukazu na neúnosně vysokou částku náhrady nákladů řízení nepřináší žádnou právní argumentaci, která by založila přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. ledna 2017


JUDr. Petr Vojtek předseda senátu