25 Cdo 5763/2016
Datum rozhodnutí: 24.01.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a o. s. ř.



25 Cdo 5763/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Roberta Waltra a JUDr. Ivany Tomkové v právní věci žalobkyně: E. M. , zastoupená JUDr. Josefem Biňovcem, advokátem se sídlem Praha 7, Strossmayerovo nám. 977/2, proti žalované: Česká pojišťovna, a. s., IČO: 452 729 56 , se sídlem Praha 1, Spálená 75/16, o 411 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 15 C 282/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. června 2016, č. j. 54 Co 174/2016-549, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 25. listopadu 2015, č. j. 15 C 282/2014-33, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení 411 000 Kč s příslušenstvím s tím, že následkem úrazu při dopravní nehodě 26. 5. 2008, za nějž již byla žalovanou pojišťovnou plně odškodněna, používá při chůzi francouzské hole a pádem na chodníku ve dnech 25. 10. 2010, 4. 11. 2010 a 7. 4. 2012 jí vznikla škoda na zdraví. Soud s odkazem na publikovanou i nepublikovanou judikaturu dovodil, že není dána příčinná souvislost mezi jednáním subjektu odpovědného za dopravní nehodu a pádem žalobkyně na chodníku, jenž byl vyvolán jinými okolnostmi.
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 29. června 2016, č. j. 54 Co 174/2016-549, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání s tím, že otázka vyřešená odvolacím soudem má být posouzena jinak. Namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné, neboť odvolací soud pouze odkázal na odůvodnění soudu prvního stupně, aniž by uvedl, jakými úvahami se při hodnocení důkazů řídil, a nesprávně posoudil příčinnou souvislost mezi dopravní nehodou a následnými zraněními žalobkyně. Dovozuje, že příčinou jejích pádů byla chůze o francouzských holích a zhoršená stabilita jako následek zranění způsobeného při dopravní nehodě, a v této souvislosti poukázala na obecné definice příčinné souvislosti v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3471/2009 a v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 312/05, z nichž dovozuje, že její následné pády byly způsobeny dopravní nehodou. Odvolací soud neprovedl výslech MUDr. K. a nedostatečně zjistil skutkový stav. Dovolatelka navrhla, aby napadený rozsudek i rozsudek soudu prvního stupně byly zrušeny a věc vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaná ve vyjádření k dovolání uvedla, že se neztotožňuje s námitkami žalobkyně, rozsudek odvolacího soudu považuje za věcně správný a nespatřuje důvod pro jeho změnu. Navrhla dovolání zamítnout.
Podle ust. § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 2, 3 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Požadavek žalobkyně, aby otázka příčinné souvislosti vyřešená odvolacím soudem v napadeném rozhodnutí byla dovolacím soudem posouzena jinak, nezakládá přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. Zjištění (prokázání) existence příčinné souvislosti je otázkou skutkovou; právním posouzením příčinné souvislosti je stanovení, mezi jakými okolnostmi má být její existence zjišťována, a v tomto směru ani dovolatelka námitky nevznáší. Odvolací soud i soud prvního stupně poukázaly na ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu a v souladu s ní rozhodly a ani dovolací soud neshledal důvod k nějakému odlišnému právnímu posouzení vztahu příčiny a následku v dané věci.
Je-li v dovolání navrženo, aby právní otázka, dovolacím soudem již vyřešená, byla na základě podaného dovolání posouzena jinak, pak je třeba uvést rovněž právní posouzení, které dovolatel považuje za nesprávné, a vymezit, v čem nesprávnost právního posouzení spočívá. Avšak požadavek žalobkyně v podaném dovolání na odlišné posouzení věci dovolacím soudem oproti rozhodnutí soudu odvolacího, není důvodem pro přípustnost dovolání, neboť to vyplývá již ze samotné podstaty mimořádného opravného prostředku.
Z obsahového hlediska dovolání žalobkyně nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, když v podstatě pouze popsala, s čím nesouhlasí, a namítla nesprávné zjištění skutkového stavu. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu včetně hodnocení důkazů nejsou předmětem dovolacího přezkumu a nezakládají přípustnost dovolání.
Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. ledna 2017 JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu