25 Cdo 551/2001
Datum rozhodnutí: 27.11.2001
Dotčené předpisy: § 218 odst. 1 písm. b) předpisu č. 99/1963Sb., § 238a odst. 1 písm. e) předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 551/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce M. Š. proti žalovanému T. P., o zaplacení 29.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 14 C 84/93, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. září 2000, č. j. 11 Co 866/2000, 11 Co 885/2000 - 197, takto:



I. Dovolání žalobce se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Novém Jičíně rozsudkem ze dne 26. 10. 1994, č. j. 14 C 84/93 - 15, zamítl žalobu o zaplacení částky 29.000,- Kč s 3% úrokem od 16. 1. 1993 do zaplacení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 1. 1995, č. j. 11 Co 16/95 - 24, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Okresní soud v Novém Jičíně poté, co usnesením ze dne 1. 11. 1996, č. j. 14 C 84/93 - 72, připustil změnu žaloby tak, že žalobce se domáhá zaplacení částky 29.000,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 16. 1. 1993 do 14. 7. 1994 a s 19% úrokem z prodlení od 15. 7. 1994 do zaplacení, ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 3. 12. 1996, č. j. 14 C 84/93 - 101 tak, že nárok na náhradu škody uplatněný žalobcem proti žalovanému je co do právního základu zcela opodstatněn s tím, že výrok o výši nároku žalobce, jakož i výrok o nákladech řízení, se zůstavují rozsudku konečnému .

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 12. 6. 1997, č. j. 11 Co 180/97 - 122, mezitímní rozsudek okresního soudu potvrdil.

Rozsudkem ze dne 14. 2. 2000, č. j. 14 C 84/93 - 160, pak Okresní soud v Novém Jičíně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 13.884,- Kč s 3% úrokem od 16. 1. 1993 do zaplacení, žalobu o zaplacení dalších 15.116,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 16. 1. 1993 do zaplacení zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu. Doplňujícím rozsudkem ze dne 11. 7. 2000, č. j. 14 C 84/93 - 180, Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl, že po doplnění mají odstavce I. a II. výroku rozsudku ze dne 14. 2. 2000, č. j. 14 C 84/93 - 160 správně znít tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 13.884,- Kč s 3 % úrokem od 16. 1. 1993 do 14. 7. 1994 a se 16 % úrokem od 15. 7. 1994 do zaplacení a žalobu o zaplacení 15.116,- Kč s 3 % úrokem od 16. 1. 1993 do 14. 7. 1994 a s 19% úrokem od 15. 7. 1994 do zaplacení a o zaplacení úroku z částky 13.884,- Kč nad 16% od 15. 7. 1994 do zaplacení zamítl. Usnesením ze dne 11. 7. 2000, č. j. 14 C 84/93 - 183, pak soud prvního stupně rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky.

K odvolání žalovaného proti výroku rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a k odvolání žalobce proti zamítavému výroku rozsudku soudu prvního stupně, proti doplňujícímu rozsudku tohoto soudu a proti usnesení okresního soudu ze dne 11. 7. 2000, č. j. 14 C 84/93 - 183, Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. 9. 2000, č. j. 11 Co 866/2000, 11 Co 885/2000 - 197, odvolání žalobce proti výroku doplňujícího rozsudku soudu prvního stupně, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 13.884,- Kč s 3 % úrokem od 16. 1. 1993 do 14. 7. 1994 a se 16 % úrokem od 15. 7. 1994 do zaplacení, odmítl podle ust. § 218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. jako odvolání podané neoprávněnou osobou; jinak rozsudek soudu prvního stupně, jakož i doplňující rozsudek tohoto soudu v zamítavých výrocích a ve výrocích o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu a dále usnesení soudu prvního stupně ze dne 11. 7. 2000, č. j. 14 C 84/93 - 183, zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

Proti usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání podaného proti vyhovujícímu výroku doplňujícího rozsudku soudu prvního stupně podal žalobce dovolání, jímž odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že doplňujícím rozsudkem soudu prvního stupně mu nebyla způsobena žádná újma na jeho právech, a namítá, že tímto rozsudkem mu byl přisouzen jen 16 % úrok z prodlení za dobu od 15. 7. 1994 do zaplacení namísto požadovaného 19 % úroku od 15. 7. 1994 do zaplacení, tedy méně, než čeho se domáhal. Má za to, že řešení otázky, zda mu bylo napadeným výrokem vyhověno či nikoli, předpokládá, aby výrok doplňujícího rozsudku byl určitý a srozumitelný tak, aby jej bylo možno přezkoumat. Za správný proto nepovažuje názor odvolacího soudu, že z výroku i z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem doplňujícím je zřejmé, o jakou část byl původní výrok rozsudku doplněn a že v dané věci proto nebyly dány důvody pro rozhodnutí podle § 221 odst.1 písm. c/ o.s.ř. Dovozuje, že pokud je výrok původního rozsudku okresního soudu, kterým mu byl přiznán 3% úrok z částky 13.884,- Kč od 16. 1. 1993 do zaplacení, pravomocný (§ 166 odst. 3 o.s.ř.), existovaly by dva právní tituly k výkonu rozhodnutí. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení části dvanácté hlavy I bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).

Nejvyšší soud jako soud dovolací po zjištění, že dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), osobou k tomu oprávněnou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem podle § 241 odst. 1 o.s.ř.,a že je přípustné podle § 238a odst. 1 písm.e/ o.s.ř., přezkoumal usnesení odvolací soudu v napadeném výroku, jímž bylo odvolání žalobce odmítnuto, a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Podle § 201 o.s.ř. účastník může napadnout rozhodnutí soudu prvního stupně odvoláním, pokud to zákon nevylučuje.

Podle ustanovení § 218 odst. 1 písm.b/ o.s.ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.

Z povahy odvolání, jakožto opravného prostředku plyne, že odvolání může podat jen ten účastník řízení, jemuž nebylo rozhodnutím soudu prvního stupně vyhověno, popřípadě jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena újma na jeho právech.

V posuzované věci napadl žalobce odvoláním zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ze dne 14. 2. 2000, č. j. 14 C 84/93 - 160, doplňující rozsudek tohoto soudu ze dne 11. 7. 2000, č. j. 14 C 84/93 - 180, a dále usnesení okresního soudu ze dne 11. 7. 2000, č. j. 14 C 84/93 - 183. Podle ust. § 218 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. bylo krajským soudem odmítnuto odvolání žalobce proti výroku doplňujícího rozsudku soudu prvního stupně, kterým žalobě ohledně částky 13.884,- Kč s 3% úrokem z prodlení od 16. 1. 1993 do 14. 7. 1994 a s 16% úrokem z prodlení od 15. 7. 1994 do zaplacení bylo vyhověno; v ostatních napadených výrocích byl původní i doplňující rozsudek soudu prvního stupně usnesením odvolacího soudu zrušen a věc byla v tomto rozsahu vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že vyhovujícím výrokem doplňujícího rozsudku soudu prvního stupně nebyla žalobci způsobena žádná újma na jeho právech, neboť tímto výrokem mu bylo v uvedeném rozsahu vyhověno, jde o závěr správný, se kterým se dovolací soud ztotožňuje. Pokud dovolatel namítá, že jeho návrhu nebylo vyhověno ohledně požadovaného 3% úroku z částky 13.884,- Kč od 15. 7. 1994 do zaplacení, pak zcela zřejmě přehlíží, že výrok doplňujícího rozsudku soudu prvního stupně, kterým byl mimo jiné zamítnut jeho návrh na zaplacení dalšího úroku nad 16 % z částky 13.884,- Kč od 15. 7. 1994 do zaplacení, byl usnesením odvolacího soudu zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, takže o požadavku žalobce na zaplacení 3 % úroku z částky 13. 884,- Kč od 15. 7. 1994 do zaplacení rozhodne soud prvního stupně v novém řízení. Uvedl-li pak odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, že z výroku i z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ve spojení s rozsudkem doplňujícím je zřejmé, o jakou část byl původní výrok rozsudku doplněn a že v dané věci proto nebyly dány důvody pro rozhodnutí podle § 221 odst.1 písm. c/ o.s.ř., pak i s tímto názorem krajského soudu se dovolací soud rovněž ztotožňuje, neboť z porovnání vyhovujícího výroku původního rozsudku okresního soudu a vyhovujícího výroku doplňujícího rozsudku tohoto soudu, který tvoří jeden celek s rozsudkem původním, jednoznačně vyplývá, že vyhovujícím výrokem doplňujícího rozsudku byl žalobci přisouzen další úrok z prodlení ve výši 13 % z částky 13.884,- Kč od 15. 7. 1994 do zaplacení. Nelze proto dovodit, že by rozhodnutí odvolacího soudu bylo postiženou tzv. jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), jak dovolatel namítá.

Jen pro úplnost je třeba dodat, že rozhodl-li soud o doplnění rozsudku, nemá to vliv na právní moc ani vykonatelnost původního rozsudku ( § 166 odst. 3 o.s.ř.).

Vady řízení vyjmenované v ust. § 237 odst. 1 o.s.ř., k nimž dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti, nebyly dovolatelem tvrzeny a ani se z obsahu spisu nepodávají.

Z uvedeného vyplývá, že napadené usnesení odvolacího soudu je správné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243b odst. 1 část věty před středníkem a odst. 5 o.s.ř. usnesením zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4, věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 142 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 27. listopadu 2001

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu