25 Cdo 5423/2007
Datum rozhodnutí: 26.08.2009
Dotčené předpisy:





25 Cdo 5423/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Mgr. et Mgr. V. S., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1) M. S., a 2) L. S., oběma zastoupeným advokátem, o zaplacení 20.210,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 10 C 30/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. července 2007, č.j. 22 Co 233/2007-102, takto:


I. Dovolání se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 7. 2007, č.j 22 Co 233/2007-102, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 15. 5. 2006, č.j. 10 C 30/2006-70, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce po žalovaných domáhal zaplacení 20.210,- Kč s příslušenstvím, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.


Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž navrhl, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu, případně i rozsudek soudu prvního stupně, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud jako soud dovolací posoudil dovolání v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř. ) a shledal, že bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení, za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), směřuje však proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.


Podmínky přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.


Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].


Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.


Ačkoliv odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jedním výrokem, rozhodoval o několika samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem. Žalobcem požadovaná částka (bez příslušenství) je totiž souhrnem částek představujících náklady vynaložené na zpřístupnění bytové jednotky odvrtáním zámků (1.580,- Kč), náklady na likvidaci plísní v bytové jednotce (9.700,- Kč), náklady na zpracování znaleckého posudku (2.975,- Kč) a náklady vynaložené v souvislosti s přítomností notáře při zpřístupňování bytové jednotky (5.955,- Kč). Byť se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže události, mají odlišnou povahu, a jde tak o samostatné nároky; přípustnost dovolání je proto třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Odvolací soud tak rozhodoval o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, a proto je přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku dovoláním napadeného rozsudku vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř., aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění ze všech samostatných nároků přesahuje částku 20.000,- Kč.


Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle § 218 písm. c) ve spojení s § 243b odst. 5 větou první o. s. ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 26. srpna 2009





JUDr. Robert Waltr, v. r.


předseda senátu