25 Cdo 5307/2016
Datum rozhodnutí: 16.11.2016
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř., § 241a odst. 3 o. s. ř.



25 Cdo 5307/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobkyně Městské vodovody a kanalizace Skuteč s. r. o. , se sídlem ve Skutči, Palackého náměstí 133, IČO 25940015, zastoupené JUDr. Jiřím Kolaříkem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Škroupova 561, proti žalovanému Ing. A. V., zastoupenému JUDr. Stanislavou Aksamitovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Masarykovo náměstí 1484, o 24.015,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. 123 C 74/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 8. 6. 2016, č. j. 18 Co 38/2016-397, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.904,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám JUDr. Jiřího Kolaříka, advokáta se sídlem v Pardubicích, Škroupova 561.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočka v Pardubicích ze dne 8. 6. 2016, č. j. 18 Co 38/2016-397, podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř., neboť neobsahuje vymezení dovolacího důvodu způsobem uvedeným v § 241a odst. 3 o. s. ř. ani zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pokračovat, neboť v důsledku vad spočívajících v absenci uvedených zákonných náležitostí nelze posoudit přípustnost dovolání. Uplatněné námitky směřují pouze proti skutkovým zjištěním soudů obou stupňů, takže postrádají charakter právní otázky, kterou by mohl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), a přípustnost dovolání jakožto mimořádného opravného prostředku založeného podle ustanovení § 237 o. s. ř. na přezkumu právních závěrů odvolacího soudu by ani tak založit nemohly, současně ovšem dovolatel vůbec nevymezuje, v jakých otázkách a z jakých důvodů považuje právní posouzení věci za nesprávné. V souvislosti s tím pak navíc zcela opomněl uvést, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14 ). Protože tuto zákonem vyžadovanou náležitost dovolání nelze dovodit ani z obsahu dovolání (jakákoliv argumentace v tomto směru zcela absentuje), trpí dovolání vadami vylučujícími jeho projednatelnost.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyně má právo na náhradu nákladů, které se skládají z odměny advokáta ve výši 2.100,- Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalovaného, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy 2.904,- Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. listopadu 2016 JUDr. Petr Vojtek předseda senátu