25 Cdo 5230/2015
Datum rozhodnutí: 17.02.2016
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř., § 431 obč. zák.



25 Cdo 5230/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. V. , zastoupeného JUDr. Jiřím Brožem, advokátem se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, proti žalovanému M. L. , za účasti Kooperativy pojišťovny, a.s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, jako vedlejšího účastníka na straně žalovaného, o 180.551,- Kč, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 8 C 3/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 4. 2015, č. j. 10 Co 938/2013-458, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):


Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 4. 2015, č. j. 10 Co 938/2013-458, není podle § 237 o.s.ř. přípustné, neboť nejsou splněny podmínky v tomto ustanovení uvedené. Odvolací soud své rozhodnutí, jímž potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně, založil na zjištění, že žalobce utrpěl při dopravní nehodě 26. 10. 2005 škodu na vozidle řízeném jeho manželkou, a to při střetu s před ní jedoucím vozidlem řízeným žalovaným, který se začal otáčet (event. odbočovat) vlevo mimo vozovku v místě, kde to není zakázáno. Po provedeném dokazování dospěly soudy obou stupňů k závěru, že příčinou dopravní nehody nebyl jízdní manévr žalovaného, nýbrž vysoká rychlost nebo špatná reakce manželky žalobce, a proto žalovaný neodpovídá podle § 431 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013, za vzniklou škodu. Jestliže žalobce v dovolání namítá, že žalovaný vjel do cesty jeho vozidlu, a vytvořil tak náhlou a neočekávanou překážku, ačkoli v řízení před soudy obou stupňů tato verze průběhu nehody nebyla prokázána, napadá skutková zjištění, a tudíž uplatněné námitky postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o.s.ř.), resp. nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž proti skutkovým zjištěním, čímž však nelze přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. založit. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 17. února 2016

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu