25 Cdo 5161/2016
Datum rozhodnutí: 21.02.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř., § 241a odst. 3 o. s. ř.



25 Cdo 5161/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců 1) V. Č. , 2) J. Č. , 3) JUDr. P. H. , 4) A. K. , 5) M. K. , 6) Ing. P. P. , 7) . S. , 8) J. Š. , 9) P. V. , 10) Mgr. Z. V. , 11) Mgr. J. Ž. , 12) PharmDr. J. Ž. K. a 13) Společenství pro dům Gočárova 479, Hradec Králové , se sídlem v Hradci Králové, Gočárova tř. 479, IČO : 72087161, všech zastoupených JUDr. Zdeňkem Rudoleckým, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Tylovo nábřeží 367/10, proti žalovanému statutárnímu městu Hradec Králové , se sídlem magistrátu Hradec Králové, Československé armády 408/51, IČO : 00268810, o 323.058,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 20 C 206/2015, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 5. 2016, č. j. 25 Co 128/2016-221, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 27. 10. 2015, č. j. 20 C 206/2015-191, zamítl žalobu na zaplacení 323.058 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. 5. 2016, č. j. 25 Co 128/2016-221, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve vztahu mezi žalobcem 13) a žalovaným co do částky 293 522 Kč zrušil a v tomto rozsahu řízení zastavil, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali všichni žalobci dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení právní otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Nesouhlasí se závěry soudů obou stupňů, že uplatnili nárok z odpovědnosti za vady koupené věci, a dovozují, že žalovaný jim způsobil škodu, spočívající ve zvýšených nákladech na rekonstrukci a údržbu domu, a to tím, že jim prodal byty, aniž je informoval, že dům je kulturní památkou, a kupní cena, kterou zaplatili, neodpovídala zchátralému stavu domu.

Dovolání žalobců není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud při řešení právní otázky, na níž spočívá jeho rozhodnutí, se neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Kromě toho z dovolání není patrno, od které ustálené rozhodovací praxe se rozhodnutí odvolacího soudu má odchylovat (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013). Z konstantní judikatury dovolacího soudu naopak jednoznačně vyplývá, že nároků, které vyplývají z odpovědnosti za vady, se nelze domáhat z titulu náhrady škody (např. stanovisko Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 12/1989 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1618/2001, publikovaný v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, roč. 2004, sv. 25, pod C 1865, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 25 Cdo 1612/2004, uveřejněný pod číslem 17/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1849/2001, uveřejněný pod číslem 34/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. 25 Cdo 270/2001). Jednání prodávajícího vůči kupujícímu v souvislosti s poskytnutím plnění podle kupní smlouvy může být sice předpokladem jak odpovědnosti za vady, tak odpovědnosti za škodu, avšak je rozdíl, zda je požadována náhrada za újmu, spočívající v nedostatcích, stavu či vlastnosti samotné koupené věci, nebo zda jde o náhradu za újmu, jež z této vady vznikla na jiných hodnotách (např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 464/2011, ze dne 23. 4. 2014, sp. zn. 25 Cdo 3848/2012, ze dne 23. 8. 2007, sp. zn. 25 Cdo 2267/2007, ze dne 16. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1619/2007, a řada dalších). Jestliže byla prodána nemovitost, jež v některých aspektech neodpovídala sjednanému plnění, jde o odpovědnost prodávajícího za vady. Otázka předložená dovolacímu soudu byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a dovolací soud ani v dané věci neshledal důvod k odlišnému posouzení.

K podání dovolání proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ohledně žalobce 13) co do částky 293.522,- Kč zrušen a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno, nejsou žalobci 1) až 12) subjektivně oprávněni, neboť tento výrok odvolacího soudu nezasahuje do jejich právní sféry (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2001, sp. zn. 29 Cdo 2357/2000). Pokud žalobce 13) namítá nesprávnost tohoto výroku rozsudku odvolacího soudu s tím, že především jemu vzniká škoda, pak takto formulovaná námitka nevymezuje dovolací důvod způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. ani neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.); v dovolacím řízení nelze proto pokračovat.

Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. února 2017
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu