25 Cdo 5132/2007
Datum rozhodnutí: 13.05.2008
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. a) předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 5132/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. H., zastoupeného advokátem, proti žalované V., a. s., o 62.159,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 9 C 155/2005, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. června 2007, č. j. 23 Co 167/2007-373, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 7. 5. 2002, č. j. 12 C 23/2001-115, zamítl žalobu na zaplacení 62.074,- Kč s příslušenstvím, zastavil řízení ohledně částky 1.085,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 1. 2003, č. j. 23 Co 397/2002-137, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku potvrdil, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Tento rozsudek byl k dovolání žalobce zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 9. 2004, č. j. 25 Cdo 1829/2003-154, a věc byla vrácena Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení. Městský soud v Praze usnesením ze dne 1. 3. 2005, č. j. 16 Co 465/2004-165, zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 7. 5. 2002, č. j. 12 C 23/2001-115, v napadeném zamítavém výroku a ve výroku o nákladech řízení a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

Obvodní soud pro Prahu 8 poté rozsudkem ze dne 5. 10. 2006, č. j. 9 C 155/2005-351, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 12.484,- Kč s 10 % úrokem z prodlení od 20. 2. 2001 do zaplacení, zamítl žalobu ohledně částky 49.675,- Kč s 16% úrokem z prodlení od 20. 2. 2001 do zaplacení a 6% úroku z prodlení z částky 63.159,- Kč od 20. 2. 2001 do zaplacení, nepřipustil vstup obchodní společnosti T. m. P., a. s., odštěpný závod Z., do řízení na straně žalované, zamítl návrh na přerušení řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 6. 2007, č. j. 23 Co 167/2007-373, změnil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci 37.675,- Kč s 10% úrokem z prodlení od 20. 2. 2001 do zaplacení, ve zbývající části tohoto výroku (tj. ohledně 12.000,- Kč s příslušenstvím) a ve vyhovujícím výroku jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Proti těm částem rozsudku, jimiž odvolací soud potvrdil zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 12.000,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů, podal žalobce dovolání, v němž odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, a zároveň spočívá na nesprávním právním posouzení. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadených výrocích zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).

Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu pouze v té části, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku a jíž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení byl nárok na dělitelné plnění, došlo rozsudkem odvolacího soudu, který svým měnícím výrokem žalobě zčásti vyhověl a zčásti potvrdil zamítavý výrok, k tzv. rozštěpení uplatněného nároku; přípustnost dovolání je proto třeba posuzovat vůči jednotlivým výrokům rozsudku odvolacího soudu samostatně. Pak je ovšem zřejmé, že dovoláním dotčeným výrokem (rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen v zamítavém výroku ohledně částky 12.000,- Kč s příslušenstvím) bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč, a přípustnost dovolání je proto vyloučena ustanovením § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř., aniž by na použití tohoto ustanovení měla vliv okolnost, že součet výše plnění z obou částí nároku přesahuje částku 20.000,- Kč. K příslušenství uplatněného nároku se nepřihlíží, ledaže by samostatně (tj. bez současného uplatnění nároku samotného) tvořilo předmět řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 7. 1. 1998, sp. zn. 2 Cdon 322/97, publikované pod č. 62 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998).

Protože ani proti výrokům o nákladech řízení zákon dovolání nepřipouští (§ 238, § 238a a 239 o.s.ř. - srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003), směřuje dovolání proti takovým výrokům rozsudku odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce - aniž se věcí z hlediska uplatněných dovolacích námitek dále mohl zabývat - podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalované v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. května 2008

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu