25 Cdo 5126/2009
Datum rozhodnutí: 28.01.2010
Dotčené předpisy: § 218 písm. c) o. s. ř.




25 Cdo 5126/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce P. P., Praha 5, Svornosti 19, proti žalovaným 1) Č. r. Ministerstvu spravedlnosti , a 2) JUDr. J. P., o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 90/2005, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. února 2007, č.j. 58 Co 28/2007-56, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 2. 2007, č.j. 58 Co 28/2007-56, potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 22. 9. 2006, č.j. 20 C 90/2005-36, jímž soud prvního stupně podle ustanovení § 166 odst. 1, 2 o. s. ř. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a žalovanou 2), neboť tento výrok chyběl v jeho usnesení ze dne 28. 2. 2006, č.j. 20 C 90/2005-28, jímž bylo odmítnuto podání žalobce. Odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Žalobce nezastoupen advokátem podal proti usnesení odvolacího soudu dovolání obsahující celou řadu hrubých výrazů a invektiv a požádal soud o ustanovení zástupce z řad advokátů podle ustanovení § 30 o. s. ř.
Žádost dovolatele o ustanovené zástupce z řad advokátu byla pravomocně zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 14. 6. 2007, č.j. 20 C 90/2005-77, potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 27. 4. 2009, č.j. 58 Co 137/2009-122.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) posoudil dovolání v souladu s čl. II. bodem 12 zákona č. 7/2009 Sb. podle ustanovení občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o. s. ř. ) a shledal, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má povahu usnesení (§ 167 odst. 1 o. s. ř.), a proto přípustnost dovolání proti němu lze zvažovat výlučně z hlediska přípustnosti dovolání proti usnesení, jež je upravena v ustanoveních § 237 až § 239 o. s. ř.
Dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť usnesení o náhradě nákladů řízení není rozhodnutím ve věci samé, ani podle ustanovení § 238, § 238a a § 239 o. s. ř., v nichž jsou taxativně vyjmenovány případy přípustnosti dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2003, pod poř. č. 4).
Vzhledem k nepřípustnosti dovolání není nedostatek podmínky povinného zastoupení dovolatele důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto podle § 218 písm. c) ve spojení s § 243b odst. 5 větou první o. s. ř. dovolání odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. za situace, kdy žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu nákladů právo a žalovaným žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. ledna 2010


JUDr. Robert W a l t r, v. r.
předseda senátu