25 Cdo 5108/2015
Datum rozhodnutí: 27.01.2016
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



25 Cdo 5108/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce P. P. , zastoupeného JUDr. Klárou Kořínkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti žalovanému hlavnímu městu Praha, se sídlem úřadu v Praze 1, Mariánské nám. 2/2, IČO: 00064581, zastoupenému JUDr. Renatou Scholzovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Blanická 1008/28, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované České pojišťovny a. s., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, IČO: 45272956, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 27 C 140/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2015, č. j. 15 Co 133/2015-249, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):


Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2015, č. j. 15 Co 133/2015-249, není podle § 237 o.s.ř. přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené.

Odvolací soud založil své rozhodnutí na zjištění, že žalobce upadl dne 10. 1. 2010 na chodníku nacházejícím se na parcele ve vlastnictví žalovaného města a utrpěl úraz levé nohy; dovodil, že nešlo o závadu ve schůdnosti ve smyslu § 26 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, neboť stav celého chodníku odpovídal povětrnostní situaci (třídenní sněžení), a není proto možné dovodit objektivní odpovědnost podle § 27 tohoto zákona. V souladu se závazným právním názorem vysloveným v rozsudku dovolacího soudu ze dne 20. 3. 2014, sp. zn. 25 Cdo 580/2014, se zabýval také obecnou odpovědností žalovaného za péči o stav komunikace. Podle odvolacího soudu nedošlo k porušení povinnosti tzv. generální prevence ve smyslu § 415 obč. zák. ani pravidel pro zimní ošetřování chodníků, která jsou obsažena ve vyhlášce č. 39/1997 Sb. hl. města Prahy, o schůdnosti místních komunikací (dále jen vyhláška ); to plyne z dokazování, zejména ze svědecké výpovědi pracovníka provádějícího údržbu, který podrobně popsal průběh udržovacích prací. Zpochybňuje-li dovolatel skutková zjištění, která vyplývají z provedených důkazů a z nichž odvolací soud vyšel, postrádají uplatněné námitky charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o.s.ř.), resp. nesměřují k právnímu posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž proti skutkovým zjištěním, čímž však nelze přípustnost dovolání podle § 237 os..ř. založit. Namítá-li dovolatel, že odvolací soud zařadil chodník, na kterém upadl, do 2. nikoli 1. kategorie ve smyslu čl. 3 vyhlášky, není v tomto případě rozhodné, do které kategorie je chodník zařazen, protože podle zjištění odvolacího soudu byl vzhledem k délce a intenzitě sněžení dodržen plán údržby chodníků obou kategorií.

Nejvyšší soudu proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu těchto nákladů právo. Dovolání žalobce bylo odmítnuto, a žalovaný by tedy měl zásadně právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, avšak náklady žalovaného hlavního města spojené se zastoupením advokátem v dovolacím řízení nebyly shledány účelnými. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu lze u statutárních měst předpokládat existenci dostatečného materiálního a personálního vybavení k tomu, aby byla schopna kvalifikovaně hájit svá práva a zájmy, aniž by musela využívat právní pomoci advokátů (srov. nálezy ze dne 13. 8. 2012, sp. zn. II. ÚS 2396/09, ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. III. ÚS 2984/09, ze dne 6. 5. 2010, sp. zn. II. ÚS 3246/09, a ze dne 2. 3. 2010, sp. zn. IV. ÚS 3243/09).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 27. ledna 2016

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu