25 Cdo 5091/2015
Datum rozhodnutí: 26.01.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř., § 229 odst. 4 o. s. ř.



25 Cdo 5091/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. N., proti žalovanému J. K. , o náhradu škody, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 28 C 286/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. srpna 2015, č. j. 44 Co 223/2015-189, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění:
Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 22. dubna 2015, č. j. 28 C 286/2010-181, odmítl pro opožděnost odvolání žalobce proti usnesení o nepřiznání osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o žalobě na obnovu řízení a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. srpna 2015, č. j. 44 Co 223/2015-189, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Proti tomuto usnesení podal žalobce protest , v němž uvádí, že trvá na pokračování kauzy a jejím přesunutí k pražskému městskému soudu. Zmiňuje, že má důvodné podezření, že došlo ke zločinnému spiknutí estébáků vůči jeho osobě , a proto žádá, aby kauza byla obnovena a aby došlo k delegaci vhodné k olomouckému soudu. V doplnění svého podání uvedl, že nemůže odpovědět na dotaz soudu, čeho se podáním domáhá, zda se jedná o opravný prostředek řádný či mimořádný.
Vzhledem k tomu, že opravným prostředkem proti rozhodnutí odvolacího soudu je dovolání, Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) podání žalobce posoudil podle jeho obsahu jako dovolání a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.
Podle ust. § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle ust. § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4.
Podle ust. § 229 odst. 4 o. s. ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
V dané věci žalovaný svým podáním napadá usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání pro jeho opožděnost.
Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí soudu, jenž je možno napadnout žalobou pro zmatečnost, je přípustnost dovolání vyloučena ustanovením § 238 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Vzhledem k tomu nebylo třeba se zabývat podmínkou povinného právního zastoupení odvolatele (§ 241b odst, 2 o. s. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se neodůvodňuje (ust. § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. ledna 2016

JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu