25 Cdo 5091/2008
Datum rozhodnutí: 24.02.2010
Dotčené předpisy: § 43 o. s. ř., § 79 o. s. ř.




25 Cdo 5091/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce K. M., zastoupeného Mgr. Petrem Olbortem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Záramí 4077, proti žalovanému HC HAMÉ Zlín, občanské sdružení, se sídlem ve Zlíně, Březnická 4068, o odškodnění, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 0 Nc 402/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně pobočky ve Zlíně ze dne 21. prosince 2006, č. j. 60 Co 450/2006 - 23, takto:

I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal žalobu proti občanskému sdružení (dále jen žalovaný ) s odůvodněním, že jeho rodina obývá byt na zimním stadionu ve Zlíně s tím, že provoz bytu má být zajištěn na základě dohod obou stran, které však žalovaný veřejně ignoruje za podpory státních institucí. Dochází tak k terorizování, diskriminaci a psychickému násilí na žalobci a jeho rodině. Požaduje jako odškodnění roční hrubý plat generálního manažera HC HAMÉ ZLÍN, který je součástí jejich činnosti. Přesněji, prostředky hrubé roční platby HC HAMÉ ZLÍN v roce 2005 vykázané na hrubý roční plat v této funkci.

Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 7. 4. 2006, č. j. 0 Nc 402/2006-4, vyzval žalobce, aby žalobu doplnil tak, že uvede přesnou částku, kterou po žalovaném požaduje, srozumitelný důvod, na jehož základě má žalovaný uvedenou částku zaplatit, upřesní způsob výpočtu požadované částky, a byl vyzván, aby předložil smlouvu o nájmu bytu uzavřenou mezi ním a žalovaným s tím, že nevyhoví-li této výzvě, soud žalobu odmítne.

V podání ze dne 15. 5. 2006 žalobce zopakoval, že požaduje roční plat generálního manažera HC HAMÉ ZLÍN, avšak přesnou částku mu odmítlo vedení žalovaného sdělit. Ke způsobu výpočtu uvedl, že požaduje srovnání životní úrovně a příjmů lidí, kteří se podílí na útisku jeho rodiny a kteří berou beztrestně zákony do svých rukou. Jako důvod žalobce uvedl naplnění trestného činu vydírání dle § 235 odst. 2 písm. b) tr. zák., neboť došlo k odpojení energií do jeho bytu ke dni 15. 1. 2006. Dále poukázal na dříve vedené spory se žalovaným u Okresního soudu ve Zlíně a na celoroční beztrestné terorizování .

Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 15. 6. 2006, č. j. 0 Nc 402/2006-8, odmítl podání žalobce a rozhodl o nákladech řízení, neboť žaloba neobsahuje náležitosti stanovené v § 42 odst. 4 a § 79 odst. 1 o. s. ř., především není patrno, jakou částku žalobce po žalovaném požaduje a z jakého důvodu by měl být žalovaný povinen požadovanou částku hradit. Protože podání trpí takovými nedostatky, pro které soud nemůže v řízení pokračovat, a žalobce nedostatky neodstranil ani po výzvě dle § 43 odst. 1 o. s. ř., byla žaloba odmítnuta.

K odvolání žalobce Krajský soud v Brně pobočka ve Zlíně usnesením ze dne 21. 12. 2006, č. j. 60 Co 450/2006-23, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně uvedl, že podání žalobce postrádá základní náležitosti (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), zejména vylíčení rozhodujících skutkových okolností a určitý a srozumitelný žalobní petit. Soud prvního stupně postupoval správně, když vyzval žalobce k opravě a doplnění podání, avšak ani z doplněného podání není zřejmé, čeho se v řízení konkrétně domáhá a na základě jakých rozhodujících skutečností. V podání je toliko obecný poukaz na způsob soužití v bytě nacházejícím se v objektu žalovaného a pokud jde o žalobní petit, požadavek žalobce ve vztahu k žalovanému není pro neurčitost materiálně vykonatelný. Nedostatek petitu a chybějící řádné vylíčení skutkových okolností žalobce neodstranil ani v rámci podaného odvolání.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání z důvodů podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. (vady řízení a nesprávné právní posouzení věci). Namítá, že z kontextu žaloby vyplývá, že se jedná o náhradu nemajetkové újmy v penězích ve smyslu § 13 odst. 2 obč. zák. z důvodu, že žalovaný neoprávněně zasahuje do jeho práva na ochranu osobnosti. Nesprávné právní posouzení spatřuje v aplikaci § 79 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 43 odst. 2 o. s. ř., neboť žaloba ze dne 9. 1. 2006 je způsobilá k projednání, vylíčil v ní všechny rozhodné skutečnosti a z jejího obsahu lze postihnout podstatu nároku. Žaloba přitom nemusí obsahovat všechna skutková tvrzení, nýbrž jen ta tvrzení o rozhodných skutečnostech, kterými je vymezen skutkový děj tak, aby soud věděl, co má projednat a o čem má rozhodnout. Soudu prvního stupně vytýká formalistický přístup při poučovací povinnosti, resp. nesplnění této povinnosti. Žalobce jako právní laik reagoval na výzvu k odstranění vad žaloby včas podle svého nejlepšího vědomí. Nebyl-li soud spokojen, měl se opětovně pokusit, aby žalobce vady odstranil, avšak soud žalobu odmítl a žalobce ani předtím srozumitelně nepoučil o právu na ustanovení zástupce v řízení. Postupem obou soudů byla žalobci odňata možnost řádného projednání věci před soudem, neboť mu fakticky odepřely právo na soudní ochranu. Navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a že je přípustné podle § 239 odst. 3 o. s. ř., přezkoumal usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné. O dovolání rozhodl podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.) vzhledem k tomu, že dovoláním napadené usnesení bylo vydáno dne 18. 1. 2007.

Kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení § 42 odst. 4 o. s. ř. musí žaloba obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí být z ní patrno, čeho se domáhá (tzv. žalobní petit). Žalobce musí vylíčit skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tj. tak, že skutkový děj je nezaměnitelně vymezen. Neuvede-li v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení (§ 43 odst. 2 o. s. ř.), jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce. Nedostatek náležitostí žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení, neobsahuje-li vylíčení rozhodujících skutečností nebo jejich vylíčení je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 209/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002, publikované v časopise Soudní judikatura pod č. 135/2003). Právě o takový případ se v dané věci jedná.

Žalobní petit musí být přesný, určitý a srozumitelný, což předpokládá, že žalobce přesně a jednoznačně označí povinnost, která má být žalovanému uložena rozhodnutím soudu. Požaduje-li peněžité plnění, musí být udána peněžitá částka, kterou žalobce po žalovaném požaduje. Tvrzení, že žalobce požaduje roční hrubý plat generálního manažera HC HAMÉ ZLÍN. /=všechny prostředky čerpané na hrubý roční příjem této funkce v roce 2005 , nenahrazuje samo o sobě údaj, čeho se po žalovaném domáhá.

S odvolacím soudem je třeba souhlasit v tom, že podání žalobce ani po jeho doplnění nesplňovalo náležitosti žaloby na plnění. Žalobce ani přes řádně doručenou výzvu, jejíž obsah je srozumitelný i pro osobu, která nemá právnické vzdělání, nedoplnil žalobu v požadovaných směrech a nedostatky žaloby a žalobního petitu neodstranil ani v podaném odvolání proti usnesení soudu prvního stupně. Jedná se o vadu žaloby, která brání pokračování v řízení.

Dovolateli nelze přisvědčit, že z kontextu žaloby a jejího doplnění vyplývá, že se jedná o žalobu na ochranu osobnosti dle ust. § 13 odst. 2 obč. zák. Tvrzení v jeho podání jsou natolik neúplná a neurčitá, že nelze dovodit, jaký konkrétní skutek má být předmětem řízení, a žaloba neobsahuje ani požadovanou částku v penězích.

Soud prvního stupně postupoval podle zákona, když vyzval žalobce k opravě nebo doplnění jeho podání, určil mu k tomu lhůtu a srozumitelně ho poučil, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (§ 43 odst. 1 o. s. ř.) a protože přes výzvu předsedy senátu nebyly nedostatky žaloby odstraněny a nebylo proto možno v řízení pokračovat, soud podání odmítl (§ 43 odst. 2 o. s. ř.).

K námitce žalobce, že nebyl soudem prvního stupně poučen o možnosti ustanovení zástupce z řad advokátů, lze poukázat na to, že toto poučení bylo součástí výzvy k odstranění vad žaloby doručené žalobci dne 11. 5. 2006 a bylo dostatečně srozumitelné i pro osobu, která nemá právnické vzdělání.

Protože usnesení odvolacího soudu je správné, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem, a odst. 6 in fine o. s. ř. usnesením zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů právo a žalovanému v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. února 2010

JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu