25 Cdo 5015/2016
Datum rozhodnutí: 24.01.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 214a o. s. ř.



25 Cdo 5015/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobce: B. T. , zastoupený JUDr. Zuzanou Špitálskou, advokátkou se sídlem Praha 5, Plzeňská 4, proti žalované: Základní škola Rousínov , okres Vyškov, IČO: 462 70 906 , se sídlem Rousínov, Habrovanská 312/3 , zastoupená JUDr. Radkem Navrátilem, advokátem se sídlem Brno, Rooseveltova 6/8, o 13 900 200 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 317/2013, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. prosince 2015, č. j. 17 Co 190/2015-116, takto:
Dovolání se odmítá . Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. prosince 2015, č. j. 17 Co 190/2015-116, potvrdil mezitímní rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 25. března 2015, č. j. 4 C 317/2013-89, jímž bylo rozhodnuto, že základ nároku žalobce proti žalované na náhradu škody je dán ve výši 100%, a že o výši nároku i o náhradě nákladů řízení bude rozhodnuto rozsudkem konečným.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 o. s. ř., aniž by upřesnila, které z hledisek v tomto ustanovení uvedených považuje za splněné. Namítá nesprávné právní posouzení věci v otázce aplikace § 391 odst. 2 zák. práce v souvislosti s možností alespoň částečné liberace v případě skutečností, jak je popisuje. Uvádí, že někteří žáci nedbali pokynů učitele a vzdálili se od skupiny, kde probíhal výklad, a soudu vytýká, že neumožnil zkoumat okolnosti děje, zda bylo v možnostech učitele zabránit úrazu, jaká míra zavinění je i na ostatních zúčastněných včetně žalobce, což žalovaná požadovala zejména s ohledem na možnou míru spoluzavinění poškozeným i ostatními, kteří byli události přítomni. Soud však důkazy neprovedl s tím, že nebylo ani tvrzeno, že by příčinou úrazu bylo jednání poškozeného. Nesouhlasí s tím, že soud čerpal svá zjištění z výsledků dokazování získaných v rámci trestního řízení. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.

Žalobce ve vyjádření k dovolání uvedl, že z dovolání není zřejmé, na základě jakých tvrzení a důkazů by mělo dojít k částečnému zproštění odpovědnosti školy za předmětný úraz. Dovolání je nepřípustné, neboť k naplnění přípustnosti nepostačuje pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř., v němž jsou uvedeny čtyři rozdílné předpoklady, a z obsahu dovolání není ani patrno, o kterou otázku hmotného či procesního práva se má jednat. Navrhl, aby dovolání žalované bylo odmítnuto.

Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2, 3 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

Požadavek, aby dovolatel uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je obligatorní náležitostí dovolání. Jde-li o přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, ohledně přípustnosti pouze doslovně citovala ustanovení § 237 o. s. ř. Z obsahového hlediska její dovolání nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, když pouze popsala, s čím vším nesouhlasí, jaké mělo být provedeno dokazování, a neuvedla, jaký konkrétní předpoklad přípustnosti ve smyslu § 237 o. s. ř. považuje za naplněný, zda se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo zda se jedná o otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně anebo mají-li být posouzeny jinak. Námitkami, jež se týkají úplnosti či správnosti skutkových zjištění, příp. vad řízení, přípustnost dovolání založit nelze (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání nebylo o tyto náležitosti doplněno ani po dobu trvání lhůty k dovolání (srov. § 241b odst. 3 věta první o. s. ř.).

Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl, neboť v dovolacím řízení nelze pro uvedený nedostatek pokračovat.

O náhradě nákladů dovolacího řízení nebylo rozhodováno, neboť se jedná o mezitímní rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 24. ledna 2017
JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu