25 Cdo 5011/2016
Datum rozhodnutí: 26.04.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



25 Cdo 5011/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce PhDr. S. D. , zastoupeného Mgr. Lukášem Slaninou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského 266/3, proti žalovaným 1) C. S. , zastoupenému JUDr. Karlem Kolářem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Klaudiánova 135/1, a 2) J. F. , o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 9 C 355/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 2. 2016, č. j. 25 Co 22/2016-188, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 5 905 Kč k rukám JUDr. Karla Koláře, advokáta se sídlem v Mladé Boleslavi, Klaudiánova 135/1, do tří dnů pod právní moci tohoto usnesení. Odůvodnění:

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozsudkem ze dne 29. 9. 2015, č. j. 9 C 355/2014-165, uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci 620 Kč, ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobce se domáhal, aby žalovaným byla uložena povinnost uvést do původního nepoškozeného stavu konkrétní nábytkové kusy, jež tvoří vybavení jeho bytu, eventuálně zaplatit 87 056 Kč. Soud v řízení zjistil, že žalovaní si pronajali byt žalobce a v době, kdy jej od 1. 7. 2013 do 31. 1. 2014 užívali, došlo k poškození některých kusů nábytku a linolea. Podle znaleckých posudků by na opravu poškození bylo nutno vynaložit 87 056 Kč, přičemž poškozením se hodnota věcí snížila o 1 320 Kč. Žalovaní žalobci uhradili 700 Kč za poškození nábytku a 200 Kč za poškozenou podlahovou krytinu, nepoškodili madlo lednice ani vodovodní baterii. Podle shodných závěrů znalců hodnota nábytku je téměř nulová, obnovení do původního stavu není účelné a některých vad ani možné. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný, cena opravy nábytku nepřiměřeně přesahuje hodnotu nábytku samotného. Z provedeného dokazování nevyplynulo, že by žalobce měl k poškozeným kusům nábytku zvláštní citový vztah, a v situaci, kdy i po nákladné opravě by se hodnota nábytku nezvýšila a zůstala by prakticky nulová, soud dovodil, že naturální restituci nelze po žalovaných spravedlivě požadovat. Náhradu nákladů vynaložených na vypracování znaleckého posudku soud žalobci nepřiznal, neboť pro stanovení výše škody nebylo možno z něj vycházet. Za poškození nábytku žalovaní uhradili 700 Kč a jsou ochotni uhradit i zbývající částku 620 Kč.

K odvolání žalobce Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 3. 2. 2016, č. j. 25 Co 22/2016-188, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku ohledně požadavku na uvedení čtyř kusů nábytku do původního stavu eventuálně na zaplacení 86.436 Kč a na zaplacení další částky 9.016 Kč a ve výrocích o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně s tím, že kromě toho, k čemu se žalovaní doznali, nebylo prokázáno, že k poškození nábytku došlo v průběhu nájemního vztahu; za poškozené linoleum v rozsahu 12 x 4 cm žalovaní uhradili 200 Kč a s ohledem na cenu nového linolea zjištěnou z výpovědi znalce soud shledal, že nárok žalobce na náhradu za poškození linolea je plně uspokojen. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že výměnou vodovodní baterie nebyla způsobena škoda, a uzavřel, že žalobce ani přes procesní poučení neprokázal, že by žalovaní poškodili nábytek nad rámec toho, co sami uvedli. Vzhledem k tomu, že nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by žalovaní poškodili zařízení ze svévole nebo škodolibosti, neshledal důvod přiznat žalobci náhradu škody ve výši ceny zvláštní obliby. Bylo prokázáno, že hodnota nábytku je téměř nulová, nábytek nemá historickou hodnotu, je neobchodovatelný, obnovení do původního stavu není účelné a u některých vad ani možné. Škoda způsobená na nábytku byla znaleckým posudkem vyčíslena ve výši 1 320 Kč a i v případě, že by žalovaní za ni v celém rozsahu odpovídali, pak domáhat se na nich zaplacení částky 87 056 Kč je zcela zjevným zneužitím práva, které nemůže požívat právní ochrany.

Proti rozsudku Krajského soudu v Praze podal žalobce dovolání a navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvádí, že otázka náhrady škody by měla být posouzena jinak, popř. po účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dosud nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Namítá, že odvolací soud se odchýlil od skutkových zjištění soudu prvního stupně, aniž by opakoval či provedl další dokazování, což je v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Dovozuje, že nemožnost naturální restituce by měla být posuzována dle stejných principů jako nemožnost plnění podle § 2006 odst. 1 o. z., podle nějž plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době. Přitom vyšší náklady, ztížené podmínky a potencionální nutnost zvolení jiné osoby schopné opravu provést byly v řízení zjištěny, a možnost naturální restituce byla znalecky zjištěna a vyčíslena. S poukazem na § 2969 o. z. dovozuje, že je nutné vycházet nejen z hodnoty nábytku, ale i ze zjištěné ceny jeho opravy.

Žalovaný 1) k dovolání žalobce uvedl, že pokud soud prvního stupně hovořil obecně o poškození nábytku a odvolací soud se zabýval poškozením jednotlivých kusů nábytku, nejedná se o odchýlení od skutkových zjištění soudu prvního stupně. Poukázal na další důvod rozhodnutí odvolacího soudu s tím, že je nereálný požadavek žalobce na uvedení starého, téměř bezcenného nábytku do původního stavu. Navrhl zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou účastníkem řízení, zastoupeným advokátem, dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Žalobce sice v dovolání uvedl, že napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, nicméně z obsahu dovolání vyplývá, že jeho námitky směřují pouze proti výroku, jímž byl potvrzen výrok soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby v částce 86 436 Kč.

Především je třeba uvést, že rozhodnutí o nedůvodnosti uplatněného nároku na zaplacení částky 86 436 Kč na provedení opravy jednotlivých nábytkových kusů odvolací soud založil na dvou na sobě nezávislých důvodech, z nichž každý sám o sobě vede k zamítnutí žaloby. Jednak na skutkovém závěru, že kromě poškození obývací stěny a linolea, jež žalobce vytkl žalovaným v době trvání nájemního vztahu a které žalovaní sami uznali a náhradu této škody mu uhradili, nebylo prokázáno, že by žalovaní způsobili poškození dalších věcí, a dále rozhodnutí spočívá na závěru, že za situace, že celková škoda byla znalecky vyčíslena částkou 1 320 Kč, hodnota nábytku je téměř nulová a bez historické hodnoty a požadovaná částka mnohonásobně převyšuje hodnotu veškerého nábytku, je požadavek žalobce na úhradu částky 87 056 Kč na opravu bezcenného nábytku zjevným zneužitím práva, které nemůže požívat právní ochrany. Vzhledem k těmto důvodům, na nichž spočívá napadené rozhodnutí, řešení právní otázky uplatněné v dovolání se nemůže v poměrech dovolatele projevit, neboť jeho postavení vůči druhé straně sporu zůstane nezměněno. Otázka možnosti naturální restituce (§ 2951 odst. 1 o. z.) z hlediska § 2006 odst. 1 o. z., týkající se nemožnosti plnění jako důvodu zániku závazku, nemá totiž v dané věci význam z hlediska závěrů, na nichž závisí rozhodnutí odvolacího soudu. Proto nejsou splněny předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř.

Námitky ohledně rozdílu ve skutkových zjištěních soudu prvního a druhého stupně nejsou pro dovolací řízení relevantní, v dané věci nejsou ani zásadní. Namítaný neúplně či nesprávně zjištěný skutkový stav věci či pochybení při hodnocení důkazů přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá.

Z uvedených důvodů Nejvyšší soudu dovolání podle ust. § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3, § 224 odst. 1. a § 142 odst. 1 o. s. ř. Náklady dovolacího řízení sestávají z odměny za zastupování advokátem za jeden úkon (vyjádření k dovolání ze dne 8. 8. 2016) ve výši 4 580 Kč (§ 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 vyhlášky ve výši 300 Kč a náhrady za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 1 a 3 písm. a) o. s. ř. ve výši 1 025 Kč, celkem tedy 5 905 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. dubna 2017


JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu