25 Cdo 5010/2016
Datum rozhodnutí: 25.01.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a o. s. ř.



25 Cdo 5010/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Ivany Tomkové v právní věci žalobce: Mgr. I. V. , zastoupený JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem se sídlem Frýdek Místek, O. Lysohorského 702, proti žalovanému: Lesy České republiky, s. p. , IČO: 421 96 451, se sídlem Hradec Králové, Přemyslova 1106, o zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 110 C 45/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. června 2016, č. j. 8 Co 186/2016-282, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Okresní soud ve Frýdku - Místku rozsudkem ze dne 9. prosince 2015, č. j. 110 C 45/2012-259, ve spojení s usnesením ze dne 3. 2. 2016, č. j. 110 C 45/2012-269, zamítl žalobu na zaplacení 120 000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Žalobce se domáhal náhrady škody, kterou mu způsobil žalovaný při odstraňování sesuvu z koryta potoka v době povodní v květnu 2010, kdy na jeho pozemky navezl vytěženou suť a bahno, pozemky neuvedl do původního stavu a tím je znehodnotil, neboť je nelze užívat standardním způsobem, povrch je nerovný a nelze jej kosit, došlo k poničení trávníku a stromů. Požadovaná částka představuje náklady na uvedení pozemků do původního stavu před zásahem žalovaného. V řízení bylo zjištěno, že hlavní příčinou sesuvu svahu do náhonu byla ztráta soudržnosti zeminy ve svahu vlivem extrémních dešťových srážek. Vzhledem k tomu, že žalobce, který inicioval zprůchodnění koryta potoka, se s žalovaným dohodl, že žalovaný zajistí odstranění sesuvu a materiál bude bagrem umístěn na pozemek žalobce, soud dovodil, že jednání žalovaného i firmy jím zajištěné k odstranění sesuvu z koryta potoka postrádá charakter protiprávnosti, přičemž tento zásah bagrem byl přiměřený a vytěžená zemina byla rozprostřena se souhlasem žalobce na jeho pozemek. Žalovaný odstraňováním sesuvu z náhonu nejednal v krajní nouzi ani z vlastního popudu, ale na základě dohody se žalobcem, kdy hrozilo přerušení provozu elektrárny žalobce a tím i ztráta na jeho zisku. Žalobce neprokázal, že by se žalovaný zavázal k uvedení pozemků žalobce do původního stavu.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 8. června 2016, č. j. 8 Co 186/2016-282, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech řízení. Při svých závěrech vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, vypořádal se se skutkovými námitkami žalobce a dovodil, že protiprávní jednání žalovaného nebylo prokázáno.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání s tím, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, a jedná se i o dosud neřešenou otázku odpovědnosti za škodu způsobenou žalovaným jako státním podnikem, který má vymezen specifický okruh působnosti a specifické povinnosti, a to za škodu způsobenou žalobci jako fyzické osobě a občanu České republiky, kterému mají být garantována základní práva a svobody zaručená ústavními předpisy a mezinárodními smlouvami, a to s ohledem na nutnost a přiměřenost zásahu ve vztahu k ústavně zaručenému právu na ochranu majetku třetí osoby žalobce. Dovolatel citoval některé části ze Zakládací listiny státního podniku Lesy České republiky, s. p., a uvedl, že žalovaný jako státní podnik musí nést zvýšenou odpovědnost za každý zásah, který provádí. Dovozuje, že zásah žalovaného souvisel s jeho předmětem činnosti při obhospodařování lesního majetku, a protože žalovaný jednal v rámci své provozní činnosti, bylo třeba jeho odpovědnost posoudit nikoli podle § 420 obč. zák., ale podle § 420a obč. zák. jako škodu způsobenou provozní činností. Za otázku v rozhodování dovolacího soudu dosud nevyřešenou považuje porovnání nutnosti a přiměřenosti zásahu ve vztahu k ústavnímu právu na ochranu majetku. Namítá nesprávné právní posouzení jednání žalovaného jako jednání bez znaků protiprávnosti, které vychází z nesprávných skutkových zjištění o dohodě mezi ním a žalovaným. Je přesvědčen, že z provedeného dokazování lze dospět k závěru o protiprávním provedení zásahu, který byl nepřiměřený, nevhodný, předčasný a provedený neodborně, když nehrozilo žádné nebezpečí kromě omezení provozu elektrárny žalobce, kde škoda je zanedbatelná. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně byly zrušeny a věc vrácena k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření k dovolání navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto pro chybějící náležitosti a pro jeho nepřípustnost dle § 237 o. s. ř., poukázal na obecná a protichůdná tvrzení dovolatele, který uplatňuje též nová tvrzení, která nemohou být předmětem dovolacího řízení. Poukazuje na to, že z postavení žalovaného jako státního podniku nevyplývá žádné speciální postavení ani zvýšená odpovědnost, jak dovozuje dovolatel. Dovolání směřuje proti skutkovému hodnocení soudů obou stupňů a není důvodné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání žalobce bylo podáno oprávněnou osobou (účastníky řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.).
Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a odst. 3 o. s. ř. důvod dovolání se vymezí tak, ze dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Dovolací soud je vázán skutkovým stavem, jak byl v řízení před soudy obou stupňů zjištěn. Rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového závěru, že půda vytěžená z náhonu byla uložena na pozemcích žalobce podle jeho dohody se žalovaným, který zajistil zprůchodnění koryta potoka bagrem, a tento zásah byl přiměřený dané situaci. Žalovaný tím, že zajistil provedení prací k odstranění nánosu z náhonu, splnil to, k čemu se žalobci zavázal. Příčinou zavezení pozemků žalobce vybagrovaným materiálem z vodního koryta, které žalobce využívá k provozu své vodní elektrárny, byla dohoda účastníků, nikoliv svévolné jednání žalovaného bez souhlasu vlastníka pozemku. Protože ze strany žalovaného šlo o plnění ze závazku, nelze tentýž stav posuzovat jako protiprávní, jenž by zakládal jeho odpovědnost vůči žalobci za škodu způsobenou protiprávním jednáním (§ 420 obč. zák.) či vlastní provozní činností (§ 420a obč. zák.).
Dovolatel svou argumentaci v dovolání odvíjí od jiných skutkových okolností, než jaké byly v řízení zjištěny a staly se podkladem pro rozhodnutí. Na řešení otázek předložených v dovolání nezávisí napadené rozhodnutí. Námitky proti zjištěnému skutkovému stavu nejsou předmětem dovolacího přezkumu a nezakládají přípustnost dovolání (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Dovolatel sice jako právní označuje otázku odpovědnosti žalovaného za škodu, avšak zpochybňuje především skutkové závěry, z nichž vycházely soudy obou stupňů, a soudům vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů a na něm založené skutkové závěry. S právním posouzením věci nesouhlasí nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že soud po právní stránce posoudil skutkový stav, s nímž on nesouhlasí.
Kromě toho dovozuje-li přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak , musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Tomuto požadavku dovolatel ani z obsahového hlediska nedostál, když za onu již vyřešenou právní otázku považuje nikoliv otázku předtím řešenou v judikatuře dovolacího soudu, nýbrž konkrétní posouzení dané věci soudem prvního a druhého stupně. Za otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena , pouze v obecné poloze označil porovnání nutnosti a přiměřenosti zásahu ve vztahu k ústavně zaručenému právu na ochranu majetku třetí osoby a odčinění případné újmy, a to na základě odlišných skutkových zjištění, než ke kterým dospěly soudy obou stupňů.
Jak vyplývá ze shora uvedeného, dovolání žalobce není podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť nejsou splněny podmínky přípustnosti v tomto ustanovení uvedené. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobce nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalovanému v dovolacím řízení žádné náklady právního zastoupení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. ledna 2017

JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu