25 Cdo 5006/2007
Datum rozhodnutí: 25.05.2010
Dotčené předpisy: § 788 obč. zák., § 31 odst. 12 předpisu č. 455/1991Sb.







25

Cdo 5006/2007


ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce
J. N.
, zastoupeného JUDr. Alanem Korbelem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nám. 14. října, proti žalované
České pojišťovně ZDRAVÍ, a.s.,
IČ: 49240749, se sídlem v Praze 10, Litevská 1147/8, zastoupené JUDr. Zdeňkem Veselým, advokátem se sídlem v Praze 1, Štěpánská 20, o 96.500,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 34 C 54/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2007, č.j. 25 Co 208/2007-70, takto:


I. Dovolání proti výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 21. června 2007, č.j. 25 Co 208/2007-70, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně částky 65.000,- Kč s příslušenstvím,
se zamítá
.

II. Rozsudek Městského soudu ze dne 21. června 2007, č.j. 25 Co 208/2007-70, v potvrzujících výrocích ohledně částky 31.000,- Kč s úrokem z prodlení 3 % od 17. 3. 2006 do zaplacení a ohledně vzájemné žaloby a dále ve výroku o náhradě nákladů řízení
se zrušuje
a věc
se
v tomto rozsahu
vrací
Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 11. 12. 2006, č.j. 34 C 54/2006-37, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že právní vztah žalobce a žalované založený pojistnou smlouvou č. 16014399 nezanikl a nadále trvá, žalované uložil zaplatit žalobci 31.000,- Kč s úrokem z prodlení od 17. 3. 2006 do zaplacení, žalobu na zaplacení dalších 65.500,- Kč s úrokem z prodlení a ohledně úroku z prodlení z částky 31.000,- Kč za dobu od 5. 10. 2004 do 16. 3. 2006 zamítl a zamítl i vzájemný návrh žalované pojišťovny na zaplacení částky 75.475,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že žalobce dne 6. 12. 2000 uzavřel se žalovanou pojistnou smlouvu s pojištěním denní dávky při pracovní neschopnosti od 29. dne pracovní neschopnosti na denní dávku 500,- Kč (tarif 524), pojištění denní dávky od 36. dne pracovní neschopnosti na denní dávku 500,- Kč (tarif 525), pojištění denní podpory při pobytu v nemocnici (tarif 450) a pojištění invalidní renty (tarif 731). Žalobce byl od 8. 3. 2004 do 3. 10. 2004 v pracovní neschopnosti. Žalovaná mu vyplatila za období od 25. 5. 2004 do 2. 9. 2004 celkovou částku 94.000,- Kč. Žalobce v mezidobí od 1. 6. 2004 přerušil v souladu s ustanovením § 31 odst. 12 zákona č. 455/1991 Sb., živnostenského zákona, provozování své živnosti. Na základě oznámení příslušnému živnostenskému úřadu pak pokračoval v provozování své živnosti od 22. 10. 2004 a následně byl od 1. 2. 2005 do 9. 5. 2005 v pracovní neschopnosti. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že přerušení živnosti v průběhu jejího trvání nemělo za následek zánik pojištění a nárok žalobce na vyplacení 31.000,- Kč za období 3. 9. 2004 do 3. 10. 2004 je důvodný. Z toho důvodu zamítl vzájemnou žalobu na vrácení vyplaceného pojistného plnění za dobu od 1. 6. 2004 do 2. 9. 2004. Oznámení o pokračování provozování živnosti až od 22. 10. 2004 (přestože žalobce byl uznán práce schopným již od 4. 10. 2004) mělo za následek zánik pojištění denní dávky, tj. tarifu 524 a 525, v souladu s čl. 18 odst. 11 Všeobecných pojistných podmínek (dále VPP ) ke konci října 2004, neboť žalobce tím, že si dle svého vyjádření pro uvedené mezidobí vzal neplacené volno , fakticky přestal vykonávat samostatnou výdělečnou činnost uvedenou v návrhu na uzavření pojistné smlouvy. Dožadoval-li se žalobce určení, že právní vztah založený pojistnou smlouvou č. 16014399 nezanikl a dále trvá, dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobce na požadovaném určení nemá naléhavý právní zájem.


K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 6. 2007, č.j. 25 Co 208/2007-70, zrušil rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o žalobě na určení a řízení v tomto rozsahu zastavil, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o zamítnutí vzájemné žaloby a ve vyhovujícím výroku ohledně částky 31.000,- Kč s 3% úrokem od 17. 3. 2006 do zaplacení potvrdil, změnil jej v zamítavém výroku ohledně částky 65.500,- Kč tak, že žalobě ohledně této částky s úrokem z prodlení od 17. 3. 2006 do 30. 6. 2006 vyhověl, v zamítavém výroku ohledně dále požadovaných úroků z prodlení jej potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, avšak dospěl k odlišným závěrům. Dovodil, že pojistný vztah mezi účastníky z titulu pojištění denní dávky nezanikl následkem přerušení podnikatelské činnosti žalobce v době trvání jeho první pracovní neschopnosti ani opožděného oznámení o pokračování v živnosti příslušnému živnostenskému úřadu. Ustanovení čl. 18 odst. 11 VPP je nejasné a jednoznačně neurčité, bez vlivu na posouzení dané věci , neboť formulace v něm uvedená váže zánik sjednaného pojištění k okamžiku, kdy pojištěný přestane vykonávat samostatnou výdělečnou činnost uvedenou v návrhu na uzavření pojistné smlouvy; pojištění by pak paradoxně zaniklo např. též při čerpání dovolené, dnech pracovního klidu apod., tj. v situacích, kdy pojištěný jakkoliv přestane fakticky vykonávat příslušnou výdělečnou činnost. Nejednoznačnost a nesrozumitelnost citovaného ustanovení VPP nemůže jít k tíži žalobce. Pro posouzení dané věci není rozhodné, že žalobce dobrovolně v souladu s ustanovením § 31 odst. 12 zák.č. 455/1991 Sb., v tehdy platném znění, oznámil přerušení živnosti, neboť tento úkon neměl za následek ukončení podnikatelské činnosti dle uvedeného zákona se všemi následky definitivního zániku podnikání. Nedošlo-li k právnímu ukončení podnikatelské činnosti, nemělo vliv na existenci a trvání pojistného vztahu ani oznámení o faktickém pokračování v podnikání. Odvolací soud uzavřel, že pojistný vztah trval i v době druhé pracovní neschopnosti a žalobci vznikl nárok na výplatu sjednaného pojištění.


Proti tomuto rozsudku podala žalovaná dovolání z důvodu, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř./, a z důvodu, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci /§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř./.

Odvolacímu soudu

vytýká, že při výkladu ustanovení čl. 2 odst. 2 a čl. 18 odst. 11 Všeobecných pojistných podmínek postupoval nedůsledně a v rozporu s jejich smyslem, jestliže nepřihlédl k dalším ustanovením, zejména čl. 10 odst. 1 a 2. Namítá, že pojištění sjednané pojistnou smlouvou ze dne 6. 12. 2000 zaniklo ke dni 1. 6. 2004 v důsledku dobrovolného přerušení podnikání žalobce. Ustanovení § 31 odst. 12 zák. č. 455/1991 Sb., v tehdy platném znění, se dle přesvědčení dovolatelky nevztahuje na případy pracovní neschopnosti podnikatele. Pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti je pojištěním škodovým, jehož účelem je náhrada škody vzniklé pojistnou událostí, což je zřejmé i z ustanovení čl. 10 odst. 1, 2 VPP, kde se pojistitel zavázal plnit tzv. pojistitelnou dávku, jíž je skutečná ztráta čistého příjmu pojištěného připadající na jeden kalendářní den. Má-li tedy pojistné plnění nahrazovat ztrátu na výdělku, musí zde existovat činnost (resp. aspoň možnost výkonu takové činnosti), jejímž nevykonáváním ztráta vznikne. Přerušením provozování živnosti ztratil žalobce možnost vykonávat výdělečnou činnost uvedenou v návrhu na uzavření pojištění, tj. legální cestou dosahovat výdělku, jehož ztráta by byla nahrazena výplatou denní dávky. Došlo tedy k zániku předmětu pojištění, jemuž by žalovaná měla poskytnout pojistnou ochranu. Dovolatelka uvedla, že ustanovení čl. 2 odst. 2 VPP váže výplatu pojistného k okamžiku, kdy pojištěný přestane vykonávat výdělečnou činnost na základě objektivního uznání pracovní neschopnosti lékařem, zatímco čl. 18 odst. 11 rozumí nevykonáváním výdělečné činnosti, s níž spojuje zánik pojistného vztahu, situace podmíněné subjektivními důvody na straně pojištěného, resp. jeho svobodným a dobrovolným rozhodnutím např. o přerušení živnosti podle ustanovení § 31 odst., 12 zák. č. 455/1991 Sb.

Navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.


Žalobce ve svém vyjádření označil dovolání za nedůvodné.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání, pokud směřuje proti měnícímu výroku odvolacího soudu, je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., a ve zbývající části se jeho přípustnost řídí § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.


Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 21. 6. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).


Nesprávné právní posouzení spočívá dle dovolatelky ve výkladu obsahu Všeobecných pojistných podmínek, jež jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy ze dne 6. 12. 2000.

Pojištění zaniká dle čl. 18 odst. 11 VPP koncem měsíce, ve kterém pojištěný přestane vykonávat zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost uvedenou v návrhu na uzavření pojištění. V případě změny zaměstnání nebo podnikání může být požadováno pokračování pojištění, pokud je povolání podle směrnic pojistitele pojistitelné. Pojistitel a pojistník mohou v tomto případě uzavřít zvláštní smluvní ujednání.


Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že v daném případě pojištění denní dávky pro případ pracovní neschopnosti nezaniklo pouhým přerušením živnosti ani oznámením o pokračování v živnosti, jež nenásledovalo bezprostředně po ukončení pracovní neschopnosti, a že přes určitou nepřesnost ustanovení čl. 18 odst. 11 VPP ohledně zániku pojištění, avšak s ohledem na smysl a účel daného pojištění, které má nahradit ztrátu na výdělku pro nemožnost výkonu výdělečné činnosti v důsledku pracovní neschopnosti, nemá přerušení podnikatelské činnosti ve smyslu živnostenského zákona za následek ukončení této činnosti v právním slova smyslu se všemi následky definitivního zániku podnikání.



Všeobecné pojistné podmínky pro pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti v čl. 10 odst. 1 uvádějí, že výše pojistného plnění vyplývá ze smluvně dohodnuté denní dávky. Tato výše nesmí překročit pojistitelnou denní dávku stanovenou v odst. 2. Pojistitel plní ve výši smluvně dohodnuté denní dávky, nejvýše však částku pojistitelné denní dávky. Dle odst. 2 pojistitelná denní dávka je skutečná ztráta na výdělku pojištěného připadající na 1 kalendářní den. Vypočítává se ze součtu čistých příjmů za posledních 12 měsíců před vznikem pojistné události, od něhož se odečtou další nároky, které pojištěnému příslušejí z důvodu pracovní neschopnosti.


Pojistnou událostí je dle čl. 2 odst. 1 VPP lékařsky zjištěná pracovní neschopnost pro nemoc nebo úraz osoby, na jejíž zdraví se pojištění vztahuje, která nastala za trvání pojištění. Pracovní neschopnost ve smyslu VPP nastává dle odst. 2, pokud pojištěný nemůže podle lékařského rozhodnutí žádným způsobem vykonávat a nevykonává své zaměstnání nebo svou samostatnou výdělečnou činnost, a to ani po omezenou část dne ani nevykonává řídící a (nebo) kontrolní činnost. Pojistná událost s ohledem na charakter tohoto druhu pojištění začíná dle odst. 3 dnem, kdy je zjištěna pracovní neschopnost, a končí dnem, kdy je pracovní neschopnost podle lékařského rozhodnutí ukončena.


Samostatná výdělečná činnost ve smyslu předpisů živnostenského práva je činnost podnikatele spočívající v provozování živnosti podle podmínek stanovených živnostenským zákonem a na základě živnostenského oprávnění. Za živnostenské podnikání se dle § 2 zák. č. 455/1991 Sb., živnostenský zákon (dále zák. č. 455/1991 Sb.), ve znění rozhodném v době přerušení, resp. obnovení živnosti (tj. do 30. 12. 2004), považuje soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku a za podmínek stanovených zákonem. S požadavkem soustavnosti není v rozporu, je-li činnost např. vykonávána sezónně, popř. jednorázově, dochází-li k jejímu (pravidelnému) opakování (např. vánoční prodej). Za soustavnou činnost je namísto považovat také takovou činnost, lze-li z okolností usuzovat na úmysl činnost opakovat (srov. Horzinková, Urban, Živnostenský zákon a předpisy souvisící s komentářem a příklady, Linde Praha, 2005, str. 13).


Provozování živnosti bylo možno dle § 31 odst. 12 zák. č. 455/1991 Sb. (ve znění tehdy účinném) přerušit nejdéle na dobu 2 let, při přerušení provozování živnosti na dobu delší než 6 měsíců byl podnikatel povinen tuto skutečnost předem písemně oznámit živnostenskému úřadu. K přerušení živnosti dochází z vůle podnikatele, v případě, že se jedná o dobu kratší než 6 měsíců, jde o faktický stav, kdy podnikatel přestane živnost provozovat. (srov. Staša, Srbová, Živnostenský zákon, komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha, 2000, str. 186 a násl.). Přerušení provozování živnosti lze tedy vyložit jako situaci, kdy je živnostenské oprávnění v platnosti, tj. nadále existuje možnost vykonávat na jeho základě samostatnou výdělečnou činnost, ale na přechodnou dobu není v účinnosti.


Článek 18 odst. 11 VPP váže zánik pojištění na skutkovou okolnost, že pojištěný

přestane vykonávat zaměstnání nebo samostatnou výdělečnou činnost uvedenou v návrhu na uzavření pojištění. S opožděným oznámením pokračování v provozování živnosti ustanovení čl. 18 odst. 1 VPP žádné následky nespojuje. Pokud pojištění zaniká koncem měsíce, ve kterém pojištěný přestane vykonávat výdělečnou činnost, jde o situaci, kdy pojištěný ukončí samostatnou výdělečnou činnost uvedenou v návrhu na uzavření pojištění; této situaci odpovídá např. ztráta zaměstnání nebo odnětí živnostenského oprávnění. Avšak přerušení provozování živnosti, jež je ze své podstaty přechodným stavem, není trvalým skončením jejího provozování, a nemá tedy za následek zánik pojistného vztahu.


Jestliže přerušení provozování živnosti žalobce trvalo od 1. 6. 2004 do 21. 10. 2004 (od 22. 10. pokračoval v provozování své živnosti), pak pojištění založené pojistnou smlouvou ze dne 6. 12. 2000 trvalo i po dobu jeho druhé pracovní neschopnosti (od 1. 2. 2005).


Z uvedeného vyplývá, že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. není naplněn. Nejvyšší soud proto dovolání žalované proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 11. 12. 2006, č.j. 34 C 54/2006-37, a bylo vyhověno žalobě na zaplacení 65.000,- Kč s příslušenstvím, podle § 243b odst. 2 části věty za středníkem o. s. ř. zamítl.


Účelem pojištění denní dávky při pracovní neschopnosti je náhrada ztráty příjmu, jež byla pojištěnému způsobena pracovní neschopností. V době, kdy je přerušeno provozování živnosti, přestane živnostník dosahovat výdělku, jehož ztrátu v době pracovní neschopnosti by bylo možno hradit ze sjednaného pojištění denní dávky. V případě, že v době přerušení živnosti dojde ke vzniku pojistné události, nemá pojištěný nárok na výplatu pojistného, neboť není splněna podmínka, že v důsledku vzniku pojistné události u něj došlo ke ztrátě na výdělku (čl. 1, čl. 10 odst. 2 VPP).



Pojistný vztah založený pojistnou smlouvou ze dne 6. 12. 2000 tedy sice nezanikl v důsledku přerušení provozování živnosti, ale po dobu tohoto přerušení žalobci pojistné plnění nenáleží, neboť v době, kdy pojištěný svou živnost neprovozuje, nemá z ní výdělek, a tedy ani ke ztrátě na jeho výdělku nemůže dojít.


Z tohoto hlediska se odvolací soud důvodností nároku žalobce na zaplacení částky 31.000.- Kč s přísl. z titulu pojistného plnění za dobu od 3. 9. 2004 do 3. 10. 2004 a důvodností vzájemné žaloby žalované na zaplacení 75.475,- Kč s přísl. po právní stránce nezabýval, když vycházel z jiného právního názoru. Řešení uvedené otázky má pro rozhodnutí po právní stránce zásadní význam, a dovolání je proto v tomto rozsahu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 o. s. ř. přípustné a je i důvodné.


Protože ze shora uvedených důvodů není rozsudek odvolacího soudu v uvedených výrocích o věci samé správný, dovolací soud rozsudek odvolacího soudu ve výroku ohledně částky 31.000,- Kč s příslušenstvím, ve výroku ohledně vzájemné žaloby, jakož i v závislém výroku o náhradě nákladů řízení zrušil (§ 243b odst. 2, věty za středníkem, o. s. ř.) a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).


Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o. s. ř.).




V Brně dne 25. května 2010


JUDr. Marta Škárová, v. r.
předsedkyně senátu