25 Cdo 499/2008
Datum rozhodnutí: 27.04.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 237 odst. 3 o. s. ř.




25 Cdo 499/2008


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně M. K., zastoupené Mgr. Milošem Znojemským, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Velké náměstí 29, proti žalovanému J. J. , o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 C 56/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. května 2007, č. j. 20 Co 234/2007-65, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 18. září 2006, č.j. 7 C 56/2006-31, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení 350.000,- Kč na náhradě škody způsobené v jejím bytě stavebními pracemi při provádění oprav v domě, kde oba účastníci bydlí. Opravy byly prováděny na základě rozhodnutí společenství vlastníků, jehož je žalovaný předsedou, a od jeho postavení předsedy žalobkyně odvozuje svůj nárok na náhradu škody. Soud dovodil, že žalovaný není v této věci pasivně legitimován, neboť při provádění oprav domu jednal jako statutární orgán společenství vlastníků, jež má vlastní právní subjektivitu.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 22. května 2007, č.j. 20 Co 234/2007-65, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho právním posouzením. Společenství vlastníků je dle § 9 odst. 1 zák. č. 72/1994 Sb. právnickou osobou. Dle § 420 odst. 2 obč. zák. škoda je způsobena právnickou osobou, byla-li při její činnosti způsobena těmi, které k této činnosti použila; tyto osoby však samy za způsobenou škodu dle uvedeného zákona neodpovídají. Protože žalovaný jednal za společenství vlastníků jako jeho statutární orgán, za případnou škodu by mohla odpovídat právnická osoba, avšak nikoli žalovaný coby fyzická osoba.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Za chybný označila závěr odvolacího soudu o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného. Je přesvědčena, že žalovaný překročil své pravomoci předsedy společenství vlastníků jednotek a záměrně svým jednáním jí způsobil majetkovou újmu, proto je za škodu v jejím bytě přímo odpovědný. Navrhla, aby byl rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaný se ve vyjádření ztotožnil s rozhodnutími soudů obou stupňů.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu ust. § 241 odst. 1 o. s. ř., se nejprve zabýval přípustností dovolání. Vzhledem k tomu, že dovoláním napadaný rozsudek byl vydán dne 22. května 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.).

Podle ust. § 243c odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část za středníkem zák. č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Dovolatelka neuvádí, v čem spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a ani dovolací soud, jenž je vázán dovolacími důvody (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), neshledal právní otázku, jejíž řešení by mělo zásadní význam ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. Dovolatelka vyjadřuje nesouhlas se závěrem soudů obou stupňů ohledně pasivní věcné legitimace žalovaného ve sporu. Přehlíží však, že tento závěr je podložen skutkovými okolnostmi, jimiž dovolatelka svůj požadavek zdůvodnila a které slouží pro hmotně právní posouzení věci. Obsahem dovolání jsou námitky, které se týkají nikoliv otázek právních, ale otázek skutkových a mohou tak naplňovat dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř., který v dovolání, jehož přípustnost může být dána jen podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., nelze úspěšně uplatnit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. dubna 2002, sp. zn. 20 Cdo 1986/2001, publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1164, ročník 2002). Z popisu toho, s čím dovolatelka nesouhlasí, nelze dovodit žádnou konkrétní právní otázku, jež by rozhodnutí odvolacího soudu činila zásadně právně významným ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyně nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 27. dubna 2010
JUDr. Marta Škárová, v. r. předsedkyně senátu