25 Cdo 4916/2016
Datum rozhodnutí: 25.04.2017
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



25 Cdo 4916/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Ivany Tomkové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobců a) J. M. , b) T. B. , c) E. Č. , d) T. Č. , e) R. E. , f) V. F. , g) K. H. , h) M. L. , ch) V. L. , i) K. M. , j) D. Š. , k) D. V. , l) K. Z. a m) M. S. , všech zastoupených JUDr. Robertem Jehne, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 1567/25, proti žalované BRITISH AIRWAYS Plc , se sídlem Waterside, PO Box 365, Harmondsworth, UB7 0GB, Spojené království Velké Británie a Severního Irska, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Vítkem, advokátem se sídlem v Praze 7, Argentinská 783/18, o 8.400 eur s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 27 C 144/2014, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 7. 2015, č. j. 18 Co 198/2015-59, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 7. 2015, č. j. 18 Co 198/2015-59, změnil rozsudek pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 3. 2015, č. j. 27 C 144/2014-42, v napadeném nákladovém výroku XV, jímž byly žalobcům přiznány náklady řízení ve výši 39 509 Kč, tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Dospěl k závěru, že žalobci dopisem ze dne 15. 4. 2014 sice vyzvali žalovanou k finanční kompenzaci za zpožděný let z New Yorku do Prahy, avšak výzva neobsahovala upozornění na hrozící soudní vymáhání požadovaného plnění, a proto nejde o řádnou předžalobní výzvu ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o. s. ř. Upozornění na možnost podání žaloby je podstatnou náležitostí této výzvy k plnění, bez něhož daný úkon nevyvolá zákonné následky. Odvolací soud již proto dále nezkoumal, zda předmětná výzva byla vůbec žalované odeslána a byla tak dodržena lhůta nejméně sedmi dnů před podáním žaloby dne 23. 4. 2014. Současně zohlednil, že zástupce žalobců je profesionálem, který vystupoval již ve více než 700 typově shodných soudních řízeních, a neshledal, že by v tomto konkrétním případě byly dány důvody hodné zvláštního zřetele, aby podle ustanovení § 142a odst. 2 o. s. ř. i přes absenci řádné výzvy byla jinak v daném řízení úspěšným žalobcům jakákoli náhrada nákladů přiznána.

Usnesení odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 237 o. s. ř. tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Namítají, že žalovaná, jakožto osoba znalá práva, i bez výslovného upozornění na soudní vymáhání měla a mohla předpokládat, že se žalobci na soud obrátí, jestliže daný nárok již dříve uplatnil žalobce M. L., který ve vztahu ke zbylým žalobcům (cestujícím zpožděného letu) vyzval žalovanou k přehodnocení jejího prvotního odmítnutí odškodnění a uvedl, že v opačném případě se žalobci obrátí na jiné autority . Odvolací soud podle názoru dovolatelů věc nesprávně právně posoudil také z toho důvodu, že nezohlednil smysl institutu výzvy k plnění podle § 142a o. s. ř., protože důvodem podání žaloby zde nebylo navýšení pohledávky o náklady soudního řízení, ale odmítnutí kompenzace ze strany žalované. Jestliže ta dobrovolně nezaplatila, je její povinností nahradit úspěšným žalobcům náklady řízení. Navrhli proto, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu a přiznal jim náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 114 190,24 Kč a před soudem odvolacím ve výši 12 061,28 Kč.

Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání poukázala na to, že výzva žalobců byla označena jako žádost o kompenzaci, a protože neobsahovala upozornění na možnost soudního vymáhání, jde jen o výzvu k plnění, nikoli o předžalobní výzvu ve smyslu ustanovení § 142a o. s. ř. Navíc pochází ze dne 15. 4. 2014 a žaloba vykazující znaky formulářové žaloby byla podána již dne 23. 4. 2014, smyslem tedy zřejmě bylo pouze získání náhrady nákladů soudního řízení, neboť v této lhůtě žalovaná nemohla včas a adekvátně zareagovat (požadovanou kompenzaci uznala a vyplatila až po zjištění všech okolností případu). Náklady jsou navíc v hrubém nepoměru s žalovanou částkou a jejich přiznání by tak bylo v rozporu s dobrými mravy.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání žalobců bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) zastoupenými advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., ale není přípustné z toho důvodu, že je vyloučeno pro tzv. majetkový census vyplývající z § 238 odst. 1, písm. c) o. s. ř.

Podmínky přípustnosti dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu upravuje ustanovení § 237 o. s. ř.

Podle § 237 o. s. ř. je dovolání přípustné též proti akcesorickým výrokům rozhodnutí odvolacího soudu, jimiž se odvolací řízení končí, včetně výroků o nákladech řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, publikováno pod č. 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen Sbírka ). I pro akcesorické výroky ovšem platí omezení přípustnosti dovolání podle ustanovení § 238 odst. 1, písm. c) o. s. ř., podle něhož dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné také proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Jestliže soudy nižších stupňů rozhodly, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před těmito soudy vedených, je pro posouzení, zda dovoláním napadenými výroky o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli odepřely (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sen. zn. 29 ICdo 34/2013, publikováno pod č. 5/2014 Sbírky , usnesení ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4636/2016, nebo ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3003/2014).

V řízení byli procesně úspěšní žalobci, když rozsudkem pro uznání Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. 3. 2015, č. j. 27 C 144/2014-42, byla žalované uložena zaplatit každému ze 14 žalobců částku 600 eur s příslušenstvím představující finanční kompenzaci za zpožděný let z New Yorku do Prahy. Žalobci měli v řízení postavení samostatných společníků podle § 91 odst. 1 o. s. ř., poněvadž každý z nich se mohl domáhat finanční kompenzace po žalované samostatně, a proto každému ze žalobců náleží náhrada nákladů řízení samostatně (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2005, sp. zn. 19 Co 440/2004, publikováno v časopise Soudní rozhledy, roč. 2007, č. 6, str. 227). Směřuje-li dovolání do výroku o náhradě nákladů řízení vůči účastníkům majícím postavení samostatných procesních společníků, je třeba překonání limitu stanoveného v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. posuzovat mezi jednotlivými účastníky na obou stranách řízení samostatně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2015, sp. zn. 28 Cdo 288/2016).

Vyjde-li dovolací soud z tvrzení žalobců, pak výše náhrady nákladů řízení, která jim byla před soudy obou stupňů odepřena, činí dohromady částku 126 251,52 Kč, což při rozdělení na jednotlivé žalobce představuje částku 9 018 Kč, tzn. ve vztahu ke každému ze žalobců bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím zákonnou hranici 50 000 Kč. Dovolání žalobců proto není podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné.

Vzhledem k tomu, že přípustnost dovolání žalobců je zákonem vyloučena, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť dovolání žalobců bylo odmítnuto a náklady žalované spojené s podáním vyjádření, jejíž argumentace je ve vztahu k výsledku dovolacího řízení bez významu, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k uplatňování práva.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný

V Brně dne 25. dubna 2017

JUDr. Robert Waltr
předseda senátu