25 Cdo 4832/2007
Datum rozhodnutí: 28.02.2008
Dotčené předpisy:





25 Cdo 4832/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka ve věci žalobce Z. V. P., zastoupeného advokátem, proti žalovaným 1) České republice Okresnímu soudu ve Z., Okresnímu státnímu zastupitelství ve Z., 2) A. B., 3) I. J., 4) I. K., 5) K. b. Z., 6) J. H., 7) S. D., 8) J. P., 9) F. ú. v. Z., 10) V. CZ, 11) P. N., 12) P. N., 13) N., a 14) M. K., o vydání věci a zaplacení peněžité částky, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 0 Nc 463/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně, ze dne 30. března 2007, č.j. 59 Co 85/2007-113, takto:


Usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 12. února 2007, č.j. 0 Nc 463/2006-103, a usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky ve Zlíně ze dne 30. března 2007, č.j. 59 Co 85/2007-113, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Zlíně k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně, jako soud odvolací usnesením ze dne 30. 3. 2007, č.j. 59 Co 85/2007-113, potvrdil usnesení Okresního soudu ve Zlíně (soud prvního stupně) ze dne 12. 2. 2007, č.j. 0 Nc 463/2006-103, jímž soud prvního stupně odmítl žalobu ze dne 4. 12. 2006 a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.


Odvolací soud shledal správnými závěry soudu prvního stupně, který odmítl žalobu ze dne 4. 12. 2006 pro nedostatek náležitostí podle ustanovení § 42 a § 79 o.s.ř. za situace, kdy i přes výzvu soudu prvního stupně (usnesení ze dne 20. 12. 2006, č.j. 0 Nc 463/2006-4) k doplnění chybějících náležitostí a následná doplňující podání žalobce doručená soudu prvního stupně dne 27. 12. 2006 a 2. 1. 2007 nebylo možné žalobu považovat za úplnou a projednatelnou. Žalovaní nebyli v žalobě označeni tak, aby byla možná jejich jednoznačná identifikace ve smyslu ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř. Přestože na straně soudu existuje jistá povědomost o tom, jaké fyzické osoby žalobce měl žalobce na mysli, je nepřípustné, aby označení účastníků řízení bylo za žalobce nahrazováno a doplňováno soudem. Stejně tak žaloba neobsahovala vylíčení souvislostí mezi skutkem a požadovanou částkou, výše jednotlivých částek požadovaných žalobcem v žalobě a v podáních, jimiž byla žaloba posléze doplněna, je odlišná. Žalobce tak nedostál povinnosti vylíčit skutek, na jehož základě uplatňuje svůj nárok, tak, aby byl nezaměnitelný s jiným skutkem, a bylo jasné, na podkladě čeho má soud rozhodnout (§ 79 odst. 1, 2 o. s. ř.).


Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., a uplatňuje v něm dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Vadu řízení, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, shledává dovolatel v tom, že soud prvního stupně nepostupoval podle ustanovení § 30 odst. 1, 2 o.s.ř. a nepoučil jej o možnosti ustanovení zástupce k ochraně jeho zájmů, přestože z obsahu spisu je zřejmé, že dovolatel nemá právnické vzdělání a jsou u něj splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soudem prvního stupně tak nebyly využity všechny zákonné možnosti k odstranění vad podání (žaloby). Nesprávné právní posouzení věci pak dle dovolatele spočívá v tom, že odvolací soud přehlédl popsané pochybení v postupu soudu prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil, ačkoliv je měl zrušit a vrátit k dalšímu řízení. Dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 3 o.s.ř., a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.


Podle § 30 odst. 1 o.s.ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit.


Jak vyplývá z obsahu spisu, požádal žalobce dne 20. 12. 2006 u soudu prvního stupně o osvobození od soudních poplatků. Soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 12. 2006, č.j. 0 Nc 463/2006-7, vyzval žalobce, aby soudu předložil potvrzení o svých osobních, majetkových a výdělkových poměrech pro osvobození od soudních poplatků. O žádosti o osvobození však rozhodl až usnesením ze dne 20. 8. 2007, č.j. 0 Nc 463/2006-158, tedy poté, co bylo pravomocně rozhodnuto o odmítnutí žaloby, a přiznal žalobci pro předmětné řízení osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu.


Z ustanovení § 30 odst. 1 věta první o.s.ř. vyplývá, že soud je povinen účastníka poučit o tom, že může podat žádost o ustanovení zástupce podle § 30 odst. 1 o.s.ř. tehdy, jsou-li u něj předpoklady pro osvobození od soudních poplatků (§ 138) a současně je-li to třeba k ochraně jeho zájmů. V posuzované věci z obsahu spisu nevyplývá, že by ze strany soudů byla tato poučovací povinnost splněna. Nadto soud prvního stupně o žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků rozhodl až po vydání napadeného rozhodnutí, a tedy se ani nezabýval posouzením naplnění předpokladů pro osvobození žalobce od soudních poplatků daných ustanovením § 138 odst. 1 o.s.ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 11. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2006/2004, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, sešitu č. 31, ročník 2005, pod C 2960).


Soud prvního stupně tak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a odvolací soud tuto vadu přehlédl.


Za daného stavu byl dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. uplatněn opodstatněně. Dovolací soud proto podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.


Jelikož dovolací důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).


V dalším řízení soud prvního stupně nepřehlédne, že advokát byl žalobci ustanoven zástupcem pouze pro dovolací řízení.


Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.


V Brně dne 28. února 2008





JUDr. Robert Waltr, v. r.


předseda senátu