25 Cdo 4756/2007
Datum rozhodnutí: 16.12.2009
Dotčené předpisy:




25 Cdo 4756/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce F. J., zastoupeného advokátem, proti žalované České republice - Ministerstvu pro místní rozvoj, o 867.240,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Klatovech pod sp. zn. 8 C 179/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 27. března 2007, č. j. 11 Co 31/2007-139, t a k t o :

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.



O d ů v o d n ě n í :



Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 27. 3. 2007, č. j. 11 Co 31/2007-139, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 13. 10. 2006, č. j. 8 C 179/2004-115, jímž Okresní soud v Klatovech zamítl žalobu na zaplacení 867.240,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a shodně s ním dovodil, že nárok žalobce na náhradu škody způsobené tím, že ve správním řízení nebylo rozhodnuto o jeho žádosti o odstranění nelegálně postavené stavby, která mu brání ve vstupu na pozemek, není opodstatněný, byť došlo k nesprávnému úřednímu postupu podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Žalobce však neunesl důkazní břemeno a neprokázal, že mu tím vznikla škoda, neboť nedoložil, že by mu v důsledku nečinnosti stavebního úřadu ušel zisk z pronájmu či že by mu vznikla skutečná škoda (určení výše škody odkazem na sazby Obecního úřadu v N. při záboru obecního pozemku za období od 10. 6. 2001 do podání žaloby nepředstavuje vyčíslení skutečné škody ani ušlého zisku). Bylo naopak zjištěno, že žalobce již od roku 1992 pozemek nepronajímal ani jinak komerčně nevyužíval.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a vytýká odvolacímu soudu nesprávné právní posouzení věci [§ 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.]. Rekapituluje průběh správního řízení a s poukazem na okolnost, že mu neoprávněná a dosud neodstraněná betonová zeď znemožňuje užívat pozemek, vytýká odvolacímu soudu závěr o neunesení důkazního břemene v otázce vzniku škody. Podle dovolatele je zřejmé, že hodnota jeho pozemku by se zvýšila, jestliže by nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu, protože by jej mohl například prodat, pronajmout či komerčně využívat, což vyjádřil sazbou, kterou účtuje město Nýrsko za zábor obecního pozemku. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil spolu s rozsudkem soudu prvního stupně a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.



Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) vzhledem k ustanovení čl. II bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen o.s.ř.), neboť dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 27. 3. 2007. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Podle § 243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.), pak odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací, a nejde tak o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.; dovolání tedy může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek, a to zásadního významu.

Soudy obou stupňů v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek NS ČR ze dne 14. 8. 2008, sp. zn. 25 Cdo 3184/2007, publikovaný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 6329, C. H. Beck) dovodily, že samotná ztráta možnosti užívat pozemek nepředstavuje odškodnitelnou újmu (nejde o skutečnou škodu, jestliže poškozený nevynaložil žádné náklady na uvedení věci do předešlého stavu či na pronájem srovnatelné nemovitosti ani o ušlý zisk, nelze-li důvodně očekávat, že by se jeho majetkový stav při pravidelném běhu věcí, tj. pokud by mu nebyl znemožněn přístup k nemovitosti, zvětšil); žalobce přitom neprokázal, že mu tato okolnost zabránila dosáhnout při běžném sledu událostí zisku (§ 442 odst. 1 obč. zák.). Jestliže dovolatel nesouhlasí se závěrem o tom, že vznik škody neprokázal, a své dovolání staví na východisku, že mohl pozemek se ziskem užívat, ačkoliv neuvádí jakým konkrétně způsobem, je zřejmé, že zpochybňuje správnost skutkových zjištění, na nichž je tento závěr založen. To však při zvažované přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. nepřichází v úvahu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 1992, sp. zn. 7 Cdo 9/92, publikované pod č. 8 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1994). Nenapadá-li tedy žalobce svými dovolacími námitkami závěr právní (tím méně pak zásadně významný pro rozhodovací praxi soudů vůbec), nýbrž skutkový závěr soudu, který je výsledkem hodnocení důkazů provedených v řízení a který se vztahuje pouze ke skutkově jedinečné situaci daného případu, uplatňuje tak dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., který však nelze uplatnit, protože dovolání není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) ani písm. b) o.s.ř.

Je tedy zřejmé, že napadený rozsudek není rozhodnutím, které by z hlediska uplatněných dovolacích námitek mohlo mít dopad do rozhodovací praxe soudů ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř. Dovolání žalobce tak směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.



O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. prosince 2009



JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu