25 Cdo 4751/2015
Datum rozhodnutí: 09.11.2015
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.



25 Cdo 4751/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Petrem Vojtkem v právní věci žalobkyně A. B. , zastoupené Mgr. Milanem Šelle, advokátem se sídlem v Třebíči, Na Příkopech 185/84, proti žalované Nemocnici Třebíč , příspěvkové organizaci se sídlem v Třebíči, Purkyňovo nám. 133/2, IČO 00839396, zastoupené Mgr. Martinem Urbáškem, advokátem se sídlem v Třebíči, Bráfova tř. 764/50, za účasti Kooperativa pojišťovny, a. s., Vienna Insurance Group, se sídlem v Praze 8, Pobřežní 665/21, IČO 47116617, jako vedlejší účastnice na straně žalované, o 3.500.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 6 C 75/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2015, č. j. 17 Co 468/2013-711, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Nejvyšší soud odmítl dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 5. 2015, č. j. 17 Co 468/2013-711, podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř., neboť dovolání neobsahuje zákonem požadované údaje o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.), a v dovolacím řízení nelze pokračovat; v důsledku absence uvedené náležitosti totiž nelze posoudit přípustnost dovolání.

Dovolatelka v dovolání podaném ustanoveným zástupcem i v podáních svých (podle § 241a odst. 5 o.s.ř. se přitom nepřihlíží k obsahu podání, která učinil účastník v době, kdy nebyla splněna podmínka povinného zastoupení) zcela pomíjí požadavek na vymezení důvodu přípustnosti dovolání a vůbec neuvádí, od konkrétně jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud při řešení rozhodné právní otázky odchýlil, případně zda v rozhodovací praxi dovolacího soudu ještě nebyla vyřešena, je rozhodována rozdílně anebo má být posouzena jinak. Může-li být přitom dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikováno pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 8. 7. 2014, sp. zn. II. ÚS 4031/13, ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14, a ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. IV. ÚS 2901/14 ), a to konkrétním argumentem, která z popsaných situací nastala a z jakého důvodu. Vzhledem k tomu, že dovolatelka opakovaně namítá pouze to, že protiprávní jednání žalované směřující ke vzniku škody bylo prokázáno, její námitky postrádají charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit (§ 241a odst. 1 o.s.ř.), nesměřují proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem, ale jen proti zjištěnému skutkovému stavu, čímž přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. nelze založit; není proto možno ani z obsahu dovolání dovodit, který z důvodů přípustnosti dovolání je uplatňován.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. listopadu 2015

JUDr. Petr Vojtek předseda senátu