25 Cdo 473/99
Datum rozhodnutí: 29.11.2000
Dotčené předpisy:




25 Cdo 473/99

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Juraje Malika v právní věci žalobce J. W. S., a.s., zastoupeného advokátkou, proti žalovaným 1/ G. S., zastoupené advokátkou a 2/ J. B., o zaplacení 129.161,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 19 C 463/92, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. dubna 1998 č. j. 13 Co 73/98-112, takto:

Rozsudek městského soudu ve výroku, jímž byl rozsudek obvodního soudu ohledně platební povinnosti první žalované změněn tak, že se žaloba zamítá, a jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a první žalovanou, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 5. 8. 1997 č. j. 19 C 463/92-81 uložil první žalované povinnost zaplatit žalobci částku 62.322,- Kč, ohledně částky 66.839,- Kč proti ní žalobu zamítl, proti druhé žalované žalobu na zaplacení částky 129.161,- Kč zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Vyšel ze zjištění, že druhá žalovaná dne 12. 11. 1991 objednala u žalobce rekonstrukci střešního pláště a opravu fasády domu, jehož vlastníkem je první žalovaná a v němž jsou situovány nebytové prostory, které si druhá žalovaná pronajala k podnikání. Termín zahájení a ukončení prací měl být spolu s dalšími podmínkami zakotven v hospodářské smlouvě, avšak k uzavření takové smlouvy nedošlo. Soud dovodil, že mezi žalobcem a druhou žalovanou nemohlo rámcovou objednávkou dojít ke vzniku smluvního vztahu, když objednávka je neurčitá a není z ní zřejmý konkrétní rozsah prací, použité materiály, lhůty k provedení prací, ani jejich cena. Protože žalobce práce v nezbytně nutném rozsahu zahájil a částečně i provedl, získala první žalovaná, když ani ona neuzavřela se žalobcem písemnou smlouvu o provedení prací, na úkor žalobce majetkový prospěch plněním bez právního důvodu (bezdůvodné obohacení podle § 451 obč. zák.), neboť práce provedené žalobcem snížily náklady na pozdější opravu střechy jiným subjektem. Výši obohacení vyčíslenou znaleckým posudkem částkou 67.064,- Kč soud po zjištění rozsahu skutečně provedených prací snížil na částku 62.322,- Kč.

K odvolání žalobce a první žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 4. 1998 č. j. 13 Co 73/98-112 změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o platební povinnosti první žalované tak, že se žaloba zamítá, ve výroku o zamítnutí žaloby proti druhé žalované tak, že je povinna zaplatit žalobci částku 30.226,- Kč, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Podle odvolacího soudu soud prvního stupně sice správně zjistil, že rekonstrukci střešního pláště a opravu fasády na domě první žalované objednala druhá žalovaná v jejím zastoupení, nezkoumal však, zda jednala na svůj účet nebo zda byla k tomuto úkonu skutečně zmocněna. Odvolací soud dovodil, že první žalovaná k objednávce prací druhou žalovanou nezmocnila a proto mezi druhou žalovanou, která nejednala jako podnikatelka, a žalobcem vznikl přijetím objednávky právní vztah ze smlouvy o opravě a úpravě věci podle § 276 a násl. obč. zák., u níž není předepsána písemná forma; z této smlouvy tedy může být zavázána jedině druhá žalovaná. Naopak plnění ze smlouvy, byť ve vztahu k majetku první žalované, nemohlo představovat plnění bez právního důvodu v její prospěch.

Proti výrokům rozsudku odvolacího soudu, jimiž byla zamítnuta žaloba proti první žalované a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a první žalovanou, podal žalobce dovolání, které odůvodňuje podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. Namítá, že přijetím objednávky druhé žalované žalobcem nemohlo dojít k uzavření smlouvy o opravě a úpravě věci; i když pro tuto smlouvu není předepsána písemná forma, je její podstatnou náležitostí dohoda o zaplacení ceny, k níž nedošlo, což se také podle dovolatele stalo příčinou rozporů mezi zúčastněnými. Dovolatel s odkazem na stanovisko Nejvyššího soudu ČSR ze dne 20. 10. 1988 sp. zn. Rc 12/89 Cpj 39/88 dovozuje, že první žalované plnil bez právního důvodu, čímž jí vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši stanovené znaleckým posudkem a přiznané soudem prvního stupně. Vůči druhé žalované pak má nárok na náhradu nákladů vzniklých provedením prací v nezbytně nutném rozsahu (§ 283 odst. 3 h. z.) na základě objednávky. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadené části zrušil a vrátil věc odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání, které je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem, ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Vzhledem k ustanovení § 868 občanského zákoníku ve znění účinném od 1.1.1992 je třeba nárok žalobce na vydání prospěchu vzniklého zhodnocením domu první žalované stavební činností žalobce v letech 1991 - 1992 posuzovat podle zákona č. 40/1964 Sb., ve znění zákonů č. 58/1969 Sb., č.146/1971 Sb., č.131/1982 Sb., č.137/1982 Sb., č.94/1988 Sb., č.188/1988 Sb., č.87/1990 Sb., č.105/1990 Sb., č.116/1990 Sb., č.87/1991 Sb. a č. 509/1991 Sb., účinného od 1. 1. 1992, zatímco vznik právních vztahů z objednávky stavebních prací" ze dne 12. 11. 1991 podle dosavadních předpisů, tedy občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 509/1991 Sb. (dále jen OZ").

Podle ustanovení § 276 OZ smlouvou o opravě nebo úpravě věci vznikne občanovi právo, aby mu organizace podle jeho objednávky provedla opravu nebo úpravu věci; organizaci vznikne právo aby jí občan zaplatil cenu služby.

Podstatnou náležitostí smlouvy o opravě nebo úpravě věci podle této právní úpravy byla i cena opravy, kterou bylo možno dohodnout pevnou částkou (např. podle rozpočtu) nebo odhadem v těch případech, kdy v době uzavření smlouvy nebylo možné pevnou částku určit. V každém případě však cena musela být ve smlouvě uvedena a nedostatek ujednání o ceně znamenal, že smlouva podle § 276 OZ uzavřena nebyla (srov. též rozhodnutí publikovaná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 25/72, R 33/69, R 2/78 a R 12/89), a plnila-li přesto organizace podle takové dohody, vznikl občanovi neoprávněný majetkový prospěch (od 1. 1. 1992 bezdůvodné obohacení) plněním bez právního důvodu. Pokud tedy odvolací soud dovodil, že mezi druhou žalovanou a žalobcem vznikla platná smlouva o opravě a úpravě věci přijetím objednávky ze dne 12. 11. 1991 na rekonstrukci střešního pláště a opravy fasády domu, v níž nebyla sjednána cena a v níž se k dohodě o dalších podrobnostech počítalo s uzavřením hospodářské smlouvy, rozhodl v rozporu se zákonnou dikcí i ustálenou soudní praxí a jeho závěry o nedostatku pasivní legitimace první žalované jsou nesprávné.

Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

Institut bezdůvodného obohacení směřuje k odčerpání prostředků od osoby, která je získala některou ze skutkových podstat uvedených v ustanovení § 451 a § 454 obč. zák. Bezdůvodné obohacení vzniká tomu, komu se na úkor druhého dostalo majetkové hodnoty, jež se projevila zvýšením jeho aktiv či snížením pasiv, a to např. i plněním bez právního důvodu. V posuzovaném případě tím, že žalobce plnil podle objednávky druhé žalované, aniž byla uzavřena smlouva o opravě a úpravě věci, vzniklo bezdůvodné obohacení první žalované jako vlastnici domu, jehož se dotkly stavební úpravy (na majetkový stav druhé žalované jako nájemkyně nebytových prostor neměly vliv). Žalobce tedy bez právního důvodu poskytl plnění právě první žalované, které je povinna je vydat. Protože šlo o plnění ve výkonech (stavební činnost), jež není možné dobře vrátit, je povinna zaplatit peněžní náhradu odpovídající jejímu majetkovému prospěchu spočívajícímu v tom, že nevynaložila žádné náklady na provedení prací; při posouzení výše této náhrady je proto třeba vycházet z obvyklých nákladů, které by musela vynaložit v daném čase a místě na dosažení obdobného plnění.

Z uvedeného je zřejmé, že dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. je naplněn; Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu v dovoláním dotčené části zru-šil (§ 243b odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř.) a vrátil mu věc v tomto rozsahu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 věta první o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního ří-zení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně 29. listopadu 2000

JUDr. Olga P u š k i n o v á , v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Dana Rozmahelová