25 Cdo 4704/2016
Datum rozhodnutí: 28.02.2017
Dotčené předpisy: § 138 odst. 1 o. s. ř.



25 Cdo 4704/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně Ravileta Estates s.r.o. , se sídlem Praha 10, Vinohradská 1511/230, IČO 24836206, zastoupené Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem se sídlem Praha 4, Hvězdova 1716/2b, proti žalované NEWTON Management, a. s., se sídlem Praha 1, Politických vězňů 912/10, IČO 26187531, zastoupené JUDr. Kateřinou Malmstedt, Ph.D., advokátkou se sídlem Černošice, Ostružinová 1794, o 59.403.288 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 12 C 279/2012, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2016, č. j. 11 Co 282/2016-378, takto:

Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:

Usnesením ze dne 12. 8. 2016, č. j. 11 Co 282/2016-378, Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 18. 5. 2016, č. j. 12 C 279/2012-361, jímž obvodní soud přiznal žalované částečné osvobození od soudních poplatků pro odvolací řízení v rozsahu jedné poloviny a v rozsahu jedné poloviny žádost zamítl. Odvolací soud konstatoval, že účastníka řízení lze od soudních poplatků osvobodit zcela pouze výjimečně a žalovaná podmínky pro osvobození v plném rozsahu nesplňuje. Podrobně shrnul majetkové poměry a hospodářský vývoj v průběhu posledních let a přitakal závěru obvodního soudu, že žalovaná vzhledem ke svým majetkovým poměrům je schopna soudní poplatek zaplatit alespoň zčásti. Námitku, že žalobkyně byla osvobozena od soudních poplatků v rozsahu 99 %, odvolací soud odmítl s poukazem na individuální okolnosti každého účastníka řízení a vztah ke konkrétní věci.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost spatřuje v řešení otázky, při němž se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Závěr, že majetkové poměry dovolatelky neodůvodňují osvobození od soudních poplatků, spočívá na nesprávném právním hodnocení věci. Dovolatelka namítá, že žalobkyně byla osvobozena v rozsahu 99 % a odlišným postupem v případě dovolatelky byl porušen princip rovnosti stran a zákaz diskriminace. Tímto postupem se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Další argumentace se již vztahuje k samotnému nároku žalobkyně v předmětné věci. Navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovolatel dále požádal o odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), není však přípustné dle § 237 o. s. ř. Důvody pro odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí Nejvyšší soud neshledal a v souladu s ustálenou praxí o něm nerozhodoval samostatným usnesením.
Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.

Námitku dovolatelky, že odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, jakož i od nálezů soudu ústavního, shledává dovolací soud nedůvodnou, neboť v případech dovolatelkou citovaných dospěly obecné soudy k závěru, že účastník nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků. V posuzovaném případě však obvodní soud shledal na straně žalované okolnosti odůvodňující osvobození od soudních poplatků, a to v rozsahu 50 %, v rozsahu zbylých 50 % pak žádost dovolatelky zamítl. Rozhodl tak podruhé o téže žádosti, neboť první usnesení o osvobození dovolatelky v rozsahu 50 % bylo k jejímu odvolání zrušeno odvolacím soudem pro nepřezkoumatelnost. Jednalo se o stejně strohé odůvodnění obvodního soudu, jako v případě osvobození od soudních poplatků žalobkyně. Již v prvním rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 21. 12. 2015, č. j. 11 Co 340/2015-335, byly uvedeny závěry dovolacího soudu ohledně všech kritérií, jež je třeba zkoumat při rozhodování o osvobození účastníka od soudních poplatků. Také zde již odvolací soud odmítl námitku dovolatelky, že byla-li žalobkyně osvobozena od soudních poplatků v rozsahu 99 %, žádá zásada rovnosti, aby byla také dovolatelka osvobozena ve stejném rozsahu.

Ačkoli lze dovolatelce přisvědčit, pokud usnesení o osvobození žalobkyně od soudních poplatků v rozsahu 99 % označuje za zcela kusé a jednoduché, nelze přistoupit na její závěr, že dle zásady rovnosti stran, je nyní povinností obvodního soudu osvobodit ji v tomtéž rozsahu. Především je třeba odlišit řízení ve věci samé od splnění poplatkové povinnosti účastníka, neboť tu má vůči státu a je tedy zcela nezávislá na majetkových či jiných poměrech druhého účastníka. Jak obvodní soud, tak odvolací soud zdůraznily opakovaně, že institut osvobození od soudních poplatků je výjimečný, a že v každém konkrétním případě je třeba náležitě zvážit celkové majetkové poměry žadatele, povahu jeho podnikatelské činnosti a stav a strukturu jeho majetku. Tyto podmínky je soud povinen i oprávněn zkoumat pouze ve vztahu ke konkrétnímu žadateli a konkrétní situaci.

Odvolací soud pečlivě rozvedl veškeré předložené podklady pro zjištění majetkových poměrů dovolatelky, vyhodnotil její obchodní činnost a stav a strukturu jejích závazků. Z nich jednoznačně vyplynulo, že dovolatelka hospodařila se ziskem, finančními operacemi si opatřuje prostředky pro konsolidaci svých poměrů i pro svoji běžnou potřebu. Má-li dovolatelka finanční prostředky na svůj běžný provoz, na úhradu svých dalších závazků, není důvod, proč by neměla splnit poplatkovou povinnost vůči státu, žádá-li přezkum rozsudku soudu prvního stupně. Odvolací soud na druhé straně zohlednil tíživou finanční situaci dovolatelky a okolnosti jejího vzniku, proto shledal podmínky pro částečné osvobození od soudních poplatků.

Dovolacímu soudu v řízení o žádosti dovolatelky o osvobození od soudních poplatků nepřísluší řešení otázky opodstatněnosti odvolání proti rozsudku obvodního soudu ze dne 7. 1. 2015, č. j. 12 C 279/2012-211, a právního posouzení věci samé.

Ze všech těchto důvodů je zřejmé, že napadené usnesení odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Předpoklady přípustnosti dovolání tudíž nejsou naplněny. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2017
JUDr. Robert Waltr
předseda senátu