25 Cdo 4651/2015
Datum rozhodnutí: 27.01.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.



25 Cdo 4651/2015

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobkyně American Security spol. s r.o. , se sídlem Praha - Dubeč, K Vilkám 1633, IČO 27118703, zastoupené Mgr. Josefem Švandou, advokátem se sídlem v Praze 6, Buzulucká 6, proti žalovanému M. J. , se sídlem v Herinku, U Strouhy 104, IČO 62896610, zastoupenému Mgr. Radkem Vachtlem, advokátem se sídlem v Praze 3, Laubova 8, o 341.214,22 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 14 C 368/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2015, č. j. 70 Co 187/2015-376, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 8.022,90 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, k rukám Mgr. Josefa Švandy, advokáta se sídlem v Praze 6, Buzulucká 6.
Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2015, č. j. 70 Co 187/2015-376, není přípustné podle ustanovení § 237 o.s.ř., neboť na základě dovolatelem uplatněných námitek nelze dospět k závěru, že by se odvolací soud, jak uvádí dovolatel, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, popř. že zde existuje nejednotná judikatura dovolacího soudu.

Dovolatel v první řadě namítá, že skutková zjištění, z nichž vychází rozhodnutí odvolacího soudu, nemají oporu v provedeném dokazování; jde o dovolací důvod podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2012 (srov. tehdejší § 241a odst. 3 o.s.ř.), zatímco podle nynější úpravy je jediným způsobilým dovolacím důvodem nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o.s.ř. ve znění po novele provedené zákonem č. 404/2012 Sb.). Nejde tedy o kritiku právních závěrů, jestliže dovolatel nesouhlasí s obsahem či formou znaleckého posudku, případně se samotným procesem znaleckého šetření ohledně stavu poškozených oken a potažmo o výši způsobené škody. Námitky proti skutkovým zjištěním, popř. proti dokazování (ve smyslu vady řízení), nemohou podle § 237 o.s.ř. přípustnost dovolaní založit. Namítá-li pak dovolatel, že nebyl přizván k úkonu, kdy znalec ohledával předmětnou nemovitost, a nemohl se tak seznámit s podklady pro vypracování znaleckých posudků, nejde o vady v provádění důkazů soudem, neboť postup znalce při zjišťování podkladů pro vypracování znaleckého posudku není ohledáním ve smyslu § 130 o.s.ř., není prováděním důkazů (tím je až čtení znaleckého posudku při jednání, popř. výslech znalce), a přítomnost účastníků není proto v takových případech povinná, jak ostatně sám dovolatel konstatuje.

Přípustnost dovolání nezakládá ani tvrzení dovolatele, že věc měla být posouzena podle obchodního zákoníku. Tato otázka v daném případě závisí na posouzení, zda byla předmětná smlouva o dílo uzavřena v souvislosti s podnikatelskou činností účastníků (§ 261 odst. 1 obch. zák.). Soud prvního stupně se touto otázkou dostatečně podrobně zabýval a dovodil, že ze strany žalobkyně o podnikatelskou činnost nešlo, přičemž z ničeho nevyplývá (a dovolatel se tomu ve své argumentaci ani nevěnuje), že by při posuzování této otázky mělo dojít k rozporu s ustálenou praxí dovolacího soudu.

Konečně v otázce nákladů řízení není dovolání přípustné vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť částka, která je zde předmětem dovolacího řízení, nepřesahuje zákonem požadovaný finanční limit. Ačkoliv dovolatel přesně nespecifikuje částku, se kterou nesouhlasí, je z jeho podání zřejmé, že se jedná o rozsah, ve kterém byla úspěšnému žalobci přiznána náhrada nákladů za 6 úkonů z tarifní hodnoty 374.214,22 Kč, když žalobce později vzal žalobu částečně zpět a požadoval částku 130.762,- Kč. Při tarifní hodnotě 130.762,- Kč by se snížila celková částka nákladů řízení včetně daně z přidané hodnoty o 25.264,80 Kč, tedy o částku nepřesahující limit 50.000,- Kč podle § 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalovaného v plném rozsahu podle § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný je s ohledem na výsledek řízení povinen uhradit žalobkyni náklady řízení, které se skládají z odměny advokáta ve výši 6.330,50 Kč podle § 1 odst. 2, § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby, spočívající ve vyjádření se k dovolání žalovaného, a z náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 2 odst. 1 a § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., to vše zvýšeno o náhradu za daň z přidané hodnoty podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy 8.022,90 Kč.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho soudní výkon.

V Brně dne 27. ledna 2016
JUDr. Petr Vojtek předseda senátu