25 Cdo 4625/2009
Datum rozhodnutí: 11.03.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




25 Cdo 4625/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce: J. W. W. , zastoupený JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1, proti žalovaným: 1) C&C, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 1, Štěpánská 611/14, IČ: 45281963, 2) Ing. J. S. , oba zastoupeni JUDr. Olgou Uhrovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Trojická 20, 3) PhDr. I. S. , a 4) Ing. J. S. , CSc., oba zastoupeni JUDr. Zuzanou Šafránkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Trojická 20, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 30 C 6/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. dubna 2009, č. j. 18 Co 41/2009-230, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 1. 4. 2009, č. j. 18 Co 41/2009-230, k odvolání všech účastníků potvrdil rozsudek ze dne 22. 9. 2008, č. j. 30 C 6/2002-201, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částek 3.358.828,- Kč a 32.205,50 USD s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení, znalečného a tlumočného; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně shledal nedůvodným nárok na náhradu škody sestávající z náhrady za bolest ve výši 37.828,- Kč, za ztížení společenského uplatnění ve výši 3.321.000,- Kč a za ztrátu na výdělku ve výši 32.205,50 USD, která měla žalobci vzniknout úrazem při pádu do nezajištěné výtahové šachty při rekonstrukci domu. Za situace, kdy nešlo o objektivní odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností podle § 420a obč. zák., žalobce v řízení neprokázal úrazový děj, jak jej v žalobě vylíčil, a neprokázal ani, že mohlo dojít k jeho samovolnému pádu z jiného nadzemního podlaží do nezajištěné šachty bez jeho vlastní vůle a bez toho, že by o své vůli překonal zábranu.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť odvolací soud vyřešil otázku odpovědnosti žalovaných za škodu na jeho zdraví v rozporu s hmotným právem. Své přesvědčení o odpovědnosti žalovaných za jemu způsobenou škodu opírá dovolatel o argumentaci uplatněnou před odvolacím soudem a o závěr, že z provedených důkazů, resp. znaleckého posudku, jenž vycházel z dokumentace neodpovídající (pro časový odstup) skutečnému stavu věci, jaký byl v době úrazu; podle dovolatele z důkazů vyplynulo, že v okamžiku pádu do šachty v daném místě a čase žádná zábrana být nemohla a byla instalována dodatečně; popírá, že by jakoukoli zábranu překonával a už vůbec ne za účelem pádu do šachty, žalovaní nenabídli jediný důkaz o tom, že by se úrazový děj takto odehrál. Tvrdí, že ač požil alkohol, věděl co dělá, o čemž svědčí to, že odemkl dvoje dveře, přešel po prkně na další schodiště, odemkl další dveře a v žádném případě nepřelézal trubky. Dále namítá, že soudy skutkový stav neposoudily ve smyslu čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod; žalovaní pronajali dovolateli byt v rekonstruované nemovitosti, v níž mu nezajistili podmínky pro řádné užívání tohoto bytu, když ponechali v nočních hodinách nebezpečný stav domu - s nezajištěnými šachtami bez osvětlení, který umožnil, že dovolatel spadl do šachty. Námitky vznáší rovněž ohledně výroku o nákladech odvolacího řízení, neboť odvolací soud nepřihlédl ke skutečnosti, že jsou dány na straně těžce postiženého dovolatele důvody mimořádného zřetele hodné. Konečně má rozhodnutí soudů obou stupňů za nepřezkoumatelné. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaní 1) a 2) navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto pro nepřípustnost, neboť v případě přípustnosti podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., nelze jako dovolací důvod uplatnit nesprávná skutková zjištění, která v dovolání výlučně napadá žalobce; soudy obou stupňů se s nimi ostatně vypořádaly. Žalovaní argumentují proti jednotlivým tvrzením žalobce a rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení považují za zcela správné.

Žalovaní 3) a 4) se připojili k vyjádření žalovaných 1) a 2) a rovněž navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto s tím, že žalobce neunesl důkazní břemeno tvrzení týkající se nehodového děje a že jeho popis úrazového děje byl znaleckým posudkem zcela vyloučen.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí dovolací soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), přičemž podle ustanovení § 243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.) odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde tak o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatel namítá nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, přitom předestírá vlastní skutkové závěry, na nichž pak buduje své právní posouzení věci (o odpovědnosti žalovaných za škodu na zdraví žalobce). Tím, že z odlišných skutkových závěrů vyvozuje odlišný právní názor na věc, dovolatel nezpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem, nýbrž předkládá vlastní verzi skutkového stavu významného pro rozhodnutí ve věci. Uplatňuje tak dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nelze; tento důvod je uplatnitelný pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. To platí i ve vztahu k námitce, že soudy neposoudily skutkový stav ve smyslu čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Stejně tak ani namítaná vada řízení (nepřezkoumatelnost rozsudků soudů obou stupňů) nezakládá přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení; k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné, nejde-li o procesní otázky zásadního významu.

Směřuje-li dovolání i proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení, není rovněž přípustné, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé a jeho přípustnost není založena ani ustanoveními § 238, § 238a a § 239 o.s.ř., protože rozhodnutí o nákladech řízení není mezi tam vyjmenovanými rozhodnutími (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4, ročník 2003).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů právo, zatímco vyjádření žalovaných ke skutkovým otázkám řešeným napadeným rozhodnutím za stavu, kdy dovolání je nepřípustné, nelze považovat za účelně vynaložené náklady k bránění práva (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. března 2010

JUDr. Petr Vojtek ,v. r.
předseda senátu