25 Cdo 4610/2015
Datum rozhodnutí: 26.11.2015
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 241a odst. 2 o. s. ř., § 243c odst. 1 o. s. ř.



25 Cdo 4610/2015

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martou Škárovou v právní věci žalobce Z. V. , zastoupeného Mgr. Pavlem Švestákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 327/4, proti žalovaným 1) T. M. , soudní exekutorce se sídlem v Lanškrounu, nám. J. M. Marků 92, zastoupené JUDr. Radomilem Mackem, advokátem se sídlem v Lanškrounu, nám. J. M. Marků 92 a 2) Správě budov Choceň , se sídlem v Chocni, Jungmannova 302, IČO: 001 95 804, zastoupené JUDr. Pavlem Stratílkem, advokátem se sídlem v Chocni, Jungmannova 302, o 160 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 12 C 298/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 16. prosince 2014, č. j. 22 Co 515/2014-164, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 9. července 2014, č. j. 12 C 298/2013-124 zamítl žalobu a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 16. prosince 2014, č. j. 22 Co 515/2014-164 rozhodnutí okresního soudu potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění okresního soudu a ztotožnil se s jeho právním posouzením. Uzavřel, že žádný z žalovaných neporušil žádnou zákonem stanovenou povinnost a mezi jejich jednáním a tvrzenou škodou není příčinná souvislost. Vzhledem k tomu, že neshledal důvody hodné zvláštního zřetele, na jejichž základě by bylo možno odepřít žalovaným právo na náhradu nákladů řízení, dovodil, že nelze aplikovat ust. § 150 o. s. ř. při rozhodnutí o náhradě nákladů řízení neboť.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž navrhl zrušení rozsudků soudů obou stupňů a vrácení věci k dalšímu řízení s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Zpochybňuje skutková zjištění, která dle jeho názoru nemají oporu v provedeném dokazování, a nesprávné právní posouzení spatřuje i v otázce nákladů řízení, jejichž úhrada by pro žalobce, jako stranu ve sporu neúspěšnou, byla likvidační.

Podle ust. § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí dovolání. Dovolatel je ve smyslu § 237 o. s. ř. povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013). Má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, nebo proto, že se odvolací soud odchýlil o ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z jeho obsahu patrno, kterou právní otázku má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem, popř. od kterých rozhodnutí dovolacího soudu se řešení takové otázky odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014). Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka má být posouzena jinak , musí současně uvést, od jakého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013).

Z obsahového hlediska dovolání žalobce nesplňuje požadavky na vymezení předpokladů jeho přípustnosti, když zcela rezignoval na vymezení právních otázek a uvedení, zda se při jejich řešení odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo zda se jedná o otázky, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny nebo jsou dovolacím soudem rozhodovány rozdílně anebo mají-li být posouzeny jinak, a též pominul uvést důvody dovolání, tedy vymezit právní posouzení, které považuje za nesprávné, a v čem nesprávnost právního posouzení spočívá. Podání dovolatele tak neobsahuje obligatorní náležitosti dovolání, proto Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 51/2013).

Námitky dovolatele směřují vesměs proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud vycházel ohledně rozsahu a hodnoty majetku odvezeného z prostor, jež měl žalobce dříve v nájmu. Námitky proti skutkovým zjištěním a proti hodnocení důkazů nemohou založit přípustnost dovolání, které lze podat jen z důvodu nesprávného právní posouzení věci (ust. § 241a odst. 1 o. s. ř.).

Ohledně náhrady nákladů řízení dovolatel namítá, že je invalidní a zcela bez prostředků, a měl být proto aplikován § 150 o. s. ř. Opět se však nejedná o formulaci právní otázky, ale o konstatování nepříznivé situace žalobce a důsledků rozhodnutí odvolacího soudu, který ovšem ve svém rozhodnutí otázkou aplikace § 150 o. s. ř. zevrubně zabýval.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. listopadu 2015

JUDr. Marta Škárová předsedkyně senátu