25 Cdo 4592/2016
Datum rozhodnutí: 20.12.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř., § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.



25 Cdo 4592/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Ivany Tomkové v právní věci žalobce: ČEZ Distribuce, a. s. , IČ: 24729035, se sídlem Děčín IV Podmokly, Teplická 874/8, zastoupený doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 8, Prvního pluku 206/7, proti žalované: Z. T. , zastoupena JUDr. Janou Marečkovou, advokátkou se sídlem Praha 3, Ondříčkova 2167/16, o zaplacení 123 863 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 67 C 88/2014, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. června 2016, č. j. 16 Co 184/2016-179, takto: Dovolání se odmítá. Stručné odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 9 rozsudkem ze dne 2. 2. 2016, č. j. 67 C 88/2014-133, zamítl žalobu co do částky 116.863,- Kč s úrokem z prodlení (výrok I.), žalované uložil povinnost zaplatit žalobci 7.000 Kč s úrokem z prodlení (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky a vůči státu.
K odvolání obou účastníků Městský soud v Praze usnesením ze dne 3. 6. 2016, č. j. 16 Co 184/2016-179, rozsudek soudu prvního stupně pro jeho nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dovodil, že zcela chybí konkrétní skutková zjištění ohledně jednotlivých dílčích složek požadované náhrady a rovněž jejich právní posouzení, takže nelze požadovanou ani přiznanou částku podrobit přezkumu pro chybějící zdůvodnění.
Proti tomuto usnesení podala žalovaná dovolání a navrhla, aby Nejvyšší soud změnil napadené usnesení odvolacího soudu tak, že rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku I. a v nákladových výrocích potvrdí, a ve výroku II. o platební povinností žalované jej změní tak, že žalobu zamítne, popř. aby napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Rekapitulovala dosavadní průběh řízení a uvedla, že nesouhlasí s tím, že odpovědnost za neoprávněný odběr je odpovědností objektivní, a namítá, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, pokud vyloučil poměření objektivně odpovědnostního vztahu dobrými mravy, resp. posouzení, zda výkon práva ev. výklad a použití právního předpisu není v rozporu s dobrými mravy, či zda žalobce netěží z protiprávního vztahu.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 6. 2016, č. j. 16 Co 184/2016-179, jímž byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné. Rozhodnutí odvolacího soudu ve svém závěru, že je třeba podle § 219a odst. 1 písm. b) o. s. ř. zrušit rozsudek soudu prvního stupně, jenž je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž v případě, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, musí je odvolací soud zrušit, jinak by zatížil řízení vadou, která může mít za následek nesprávné rozhodnutí o věci (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1045/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 1, ročník 2001, pod číslem 14, rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod č. 40 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2002).
Odvolací soud, který k odvolání obou účastníků přezkoumával rozsudek soudu prvního stupně, dospěl k závěru, že vzhledem k obsahu jeho odůvodnění a k námitkám uplatněným v odvolání nemá prostor pro jeho bližší rozbor a pro přezkoumání výše náhrady, protože nemá k dispozici podstatná skutková zjištění ani jejich právní zhodnocení. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci spočívá na závěru o nepřezkoumatelnosti rozsudku soudu prvního stupně pro nedostatek skutkových zjištění a pro chybějící právní zdůvodnění, a nikoliv na řešení otázky korektivu dobrých mravů ve vztahu k výši náhrady za neoprávněný odběr, jsou právní otázky formulované v dovolání ve vztahu k dané věci pouze hypotetické. Není proto naplněn dovolací důvod způsobilý založit přípustnost dovolání a nejsou tak splněny podmínky přípustnosti dovolání uvedené v § 237 o. s. ř.
Dovolání není přípustné ani proti výroku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o zrušení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku, jímž bylo žalované uloženo zaplatit 7.000 Kč s příslušenstvím, a ve výrocích o nákladech řízení.
Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není dovolání podle § 237 o. s. ř. přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jak vyplývá z uvedeného, dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí v dalším řízení.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. prosince 2016
JUDr. Marta Škárová
předsedkyně senátu