25 Cdo 458/2004
Datum rozhodnutí: 24.03.2004
Dotčené předpisy: § 237 předpisu č. 99/1963Sb., § 239 předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 458/2004

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobkyně R. V., zastoupené advokátem, proti žalované A. ČR, a. s., zastoupené advokátem, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 15 C 236/2003, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 5. ledna 2004, č. j. 15 Co 660/2003-17, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Sokolově usnesením ze dne 13. 10. 2003, č. j. 15 C 236/2003-13, zastavil řízení a uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 41.341,- Kč. Postupoval podle ustanovení § 96 o. s. ř., neboť žalobkyně vzala žalobu v celém rozsahu zpět; výrok o nákladech řízení odůvodnil za použití ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř.

K odvolání žalobkyně do výroku o náhradě nákladů řízení Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 5. 1. 2004, č. j. 15 Co 660/2003-17, změnil usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 5.000,- Kč, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že žalobkyně zpětvzetím žaloby zastavení řízení procesně zavinila, avšak z důvodů zvláštního zřetele hodných dle ust. § 150 o. s. ř. náhradu nákladů žalované zčásti nepřiznal.

Proti výroku tohoto usnesení, jímž bylo usnesení soudu prvního stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení změněno, podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. z důvodů podle ust. § 241a odst. 2 písm. b) a § 241a odst. 3 o. s. ř. Namítá, že skutkové i právní posouzení odvolacího soudu je nesprávné. Vzhledem k tomu, že jediným předmětem odvolacího řízení bylo rozhodování o náhradě nákladů řízení, má toto rozhodnutí charakter rozhodnutí ve věci samé a svým významem a mírou zásahu do zájmů stran se téměř rovná rozhodnutí o základu sporu. Nepřípustnost dovolání proti tomuto rozhodnutí by byla v rozporu s ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces. Vytýká odvolacímu soudu nesprávnou aplikaci ust. § 150 o. s. ř., neboť pro užití tohoto ustanovení nebyly dány důvody žalobkyně byla v řízení zastoupena advokátem a shovívavost s nedostatky v jejím procesním postupu nebyla na místě. Nesouhlasí se zjištěním odvolacího soudu, že žalobkyni nesdělila, že není provozovatelem místa, kde mělo dojít ke škodě, na jehož základě odvolací soud dovodil, že porušila zásadu předcházení sporům. Poukazuje na svůj dopis žalobkyni, který byl přiložen k žalobě, i na samotný text žaloby a namítá, že žalobkyně si byla této skutečnosti vědoma. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání není přípustné.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle ustanovení § 238 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) o žalobě na obnovu řízení,

b) o zamítnutí návrhu na změnu rozhodnutí ( § 235h odst. 1 věta druhá).

Podle ustanovení § 238a odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto

a) ve věci konkursu a vyrovnání,

b) o žalobě pro zmatečnost,

c) o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí,

d) ve věci zastavení výkonu rozhodnutí,

e) ve věci udělení příklepu ve výkonu rozhodnutí,

f) o rozvrhu rozdělované podstaty ve výkonu rozhodnutí,

g) o povinnostech vydražitele uvedeného v § 336m odst. 2 (§ 336n) a v § 338za odst.2.

Podle ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo

a) rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení zastaveno, popřípadě věc byla postoupena orgánu, do jehož pravomoci náleží,

b) v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 2 o. s. ř. je dovolání rovněž přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo

a) potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení podle § 104 odst. 1,

b) potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o tom, kdo je procesním nástupcem účastníka, o zastavení řízení podle § 107 odst. 5, o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a), o přistoupení dalšího účastníka (§ 92 odst. 1) a o záměně účastníka (§ 92 odst. 2).

Podle ustanovení § 239 odst. 3 o. s. ř. je dovolání též přípustné proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby); to neplatí, jestliže byl odmítnut návrh na předběžné opatření (§ 75a).

V posuzovaném případě žalovaná dovoláním napadá usnesení odvolacího soudu, kterým bylo změněno usnesení soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení.

Přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 o. s. ř. není dána již proto, že usnesením odvolacího soudu nebylo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Pojem věc sama je totiž právní teorií i soudní praxí vykládán jednotně jako věc, která je tím předmětem, pro nějž se řízení vede. V řízení, v němž má být rozhodnut spor o právo mezi účastníky, kteří stojí proti sobě v postavení žalobce a žalovaného, je tedy za věc samu (v teorii se uvádí také věc hlavní) pokládán nárok uplatněný žalobou (§ 79 odst. 1 o. s. ř.), o němž má být v příslušném řízení věcně rozhodnuto (srov. R 61/1998).

Rozhodnutím ve věci samé se tedy rozumí takové rozhodnutí soudu, jímž v tzv. řízení sporném na základě žaloby stanoví konkrétní práva a povinnosti účastníků vyplývající z žalobou uplatněného právního vztahu. V posuzovaném případě věcí samou byly požadavky na zaplacení částky 155.136,- Kč s příslušenstvím a na placení částky 7.171,- Kč měsíčně od 1. 6. 2003, ohledně nichž bylo řízení pravomocně zastaveno usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 13. 10. 2003, č. j. 15 C 236/2003-13. Usnesení o náhradě nákladů řízení je však rozhodnutím, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou, a není rozhodnutím o věci samé (srov. R 4/2003).

Dovolání není přípustné podle ustanovení § 238 a § 238a o. s. ř., protože usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto ve věcech v uvedených ustanoveních taxativně vyjmenovaných. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z ustanovení § 239 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., neboť nejde o žádný z případů v těchto ustanoveních upravených.

Dovolání žalované tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto odmítl podle § 243b odst. 5, věty první, a § 218 písm. c) o. s. ř.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 5, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalobkyni náklady v dovolacím řízení nevznikly a žalovaná nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. března 2004

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu