25 Cdo 4523/2011
Datum rozhodnutí: 19.07.2012
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.




25 Cdo 4523/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce L. Š. , zastoupeného JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 21, proti žalované ALK dopravní s.r.o. , se sídlem v Jihlavě, Hůlová 4974/3, IČO 26233029, zastoupené JUDr. Alenou Chloupkovou, advokátkou se sídlem v Jihlavě, Havlíčkova 22, o 117.896,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 3 C 232/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17. května 2011, č. j. 17 Co 68/2010-180, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :


Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 17. 5. 2011, č. j. 17 Co 68/2010-180, potvrdil rozsudek ze dne 10. 9. 2009, č. j. 3 C 232/2007-149, ve výroku, jímž Okresní soud v Jihlavě zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení 117.896,- Kč s příslušenstvím, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že dne 2. 11. 2005 došlo na silnici I. třídy č. 08 v k. ú. Prosetice v okresu Teplice k dopravní nehodě, při níž vozidlo řízené žalobcem narazilo zezadu do vozidla třetí osoby, které stálo v odbočovacím pruhu a dávalo přednost protijedoucím vozidlům. Žalobce vjel do levého odbočovacího pruhu proto, že mu v prostoru čerpací stanice do jeho jízdní dráhy vjelo vozidlo žalované řízené jejím zaměstnancem, nepodařilo se mu však na mokré vozovce zabrzdit před stojícím vozidlem třetí osoby. Z provedených důkazů vyplynulo, že jízda řidiče vozidla žalované byla z technického hlediska správná a jeho odbočení od čerpací stanice na hlavní silnici zcela odpovídalo situaci na silnici i daným okolnostem. V řízení nebylo prokázáno tvrzení žalobce, že mu vozidlo žalované náhle na krátkou vzdálenost vjelo do jeho jízdní dráhy, čímž ho donutilo k úhybnému manévru vlevo, který skončil nárazem do vozidla třetí osoby. Naopak bylo zjištěno, že pokud by žalobce začal brzdit i menší intenzitou ve vzdálenosti asi 50 m před odbočkou, zastavil by, aniž by došlo ke střetu. Žalobce však jel rychleji, než odpovídalo světelným podmínkám, a začal reagovat později, než daná situace vyžadovala, a to až na úrovni odbočky, ačkoliv již 50 m před tím musel vidět vyjíždějící vozidlo žalované. Odvolací soud poté, co doplnil dokazování opětovným výslechem soudem ustanoveného znalce Ing. Gliera, který ve věci podal znalecký posudek a jeho doplněk, přisvědčil soudu prvního stupně, že nejsou splněny zákonné podmínky odpovědnosti žalované za škodu podle § 420 obč. zák., ani podle § 427 obč. zák., neboť provedeným dokazováním nebylo zjištěno, že by řidič vozidla žalované porušil jakoukoli právní povinnost, nebo že by škoda byla vyvolána zvláštní povahou provozu vozidla žalované, naopak bylo zjištěno, že žalobce si škodu způsobil sám, když nevyhodnotil správně vzniklou situaci na silnici a porušil své povinnosti uložené mu zákonem, neboť nepřizpůsobil rychlost jízdy dohledové vzdálenosti ovlivněné denní dobou (stmívalo se) a počasím (mrholilo) a místo brzdění v dostatečné vzdálenosti před výjezdem z čerpací stanice pohonných hmot, které by jej zpomalilo, volil přejezd do odbočovacího pruhu. Podle názoru odvolacího soudu by bylo nadbytečné provádět ve věci další důkazy a ze stejného důvodu nepřihlédl ke znaleckému posudku Ing. Málka předloženému žalobcem v průběhu odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a odůvodňuje je podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje v tom, že odvolací soud založil své právní posouzení věci na následujících nesprávných předpokladech, že: 1) lze shledat nadbytečným listinný důkaz znaleckým posudkem, který byl účastníkem předložen v průběhu řízení, ač důkaz tímto znaleckým posudkem nebyl proveden a jeho význam pro rozhodnutí nebylo možno zhodnotit, 2) lze hodnocení odborné otázky opřít o závěry doplňku znaleckého posudku, které jsou diametrálně odlišné od závěrů vlastního znaleckého posudku, které jsou totožné se závěry znaleckého posudku jiného znalce vyhotoveného pro přestupkové řízení; odvolací soud měl přistoupit k zadání revizního znaleckého posudku, nikoliv sám hodnotit odbornou otázku a přisvědčit pouze jednomu z odborných stanovisek a další nevzít v úvahu, přičemž odlišné názory znalců nebylo možné odstranit výslechem znalce Ing. Gliera před odvolacím soudem, 3) řidič vjíždějící na pozemní komunikaci z místa ležícího mimo pozemní komunikaci neporuší povinnost uloženou v § 23 odst. 1, 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, pokud mu ve výhledu na dopravní situaci bránila projíždějící vozidla, a 4) důsledkem zjištění, že příčinou dopravní nehody neměl být způsob jízdy vozidla žalované, je absence příčinné souvislosti mezi zvláštní povahou provozu dopravního prostředku a vzniklou škodou ve smyslu § 427 obč. zák. Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby, aniž mu předcházelo rozhodnutí zrušovací [nejde tak o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.]; dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Námitkami, opírajícími se o vlastní interpretaci znaleckých posudků, jimiž je napadána správnost závěrů odvolacího soudu o nesplnění podmínek odpovědnosti žalované za škodu, dovolatel nezpochybňuje právní posouzení věci, nýbrž především skutková zjištění, na jejichž základě byla věc posouzena po právní stránce. Je tedy zřejmé, že uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jímž přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. založit nelze; tento důvod je uplatnitelný pouze tehdy, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. Také v případě námitek proti správnosti a úplnosti skutkových zjištění a hodnocení provedených důkazů, se nejedná o posouzení věci po právní stránce, nýbrž o otázku zjištění skutkového stavu a z něj vyvozených skutkových závěrů, tedy o námitky, které nezakládají přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění představují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř., jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř., nikoliv v této věci. Obdobné platí pro namítané vady řízení (že soud neprovedl navrhovaný důkaz znaleckým posudkem Ing. Málka), které nezakládají přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení; k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné, nejde-li o procesní otázky zásadního významu.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na jejich náhradu právo, a žalované žádné náklady v této fázi řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. července 2012

JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu