25 Cdo 4521/2009
Datum rozhodnutí: 21.10.2010
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30.06.2009




25 Cdo 4521/2009


U S N E S E N Í



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Vojtka a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce J. N. , zastoupeného JUDr. Květuší Blaškovičovou, advokátkou, se sídlem v Plzni, Pod Vinicemi 2, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 1.000.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Plzeň - město pod sp. zn. 38 C 146/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. ledna 2009, č. j. 56 Co 604/2008-43, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:



Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 29. 1. 2009, č. j. 56 Co 604/2008-43, k odvolání žalobce potvrdil rozsudek ze dne 25. 9. 2008, č. j. 38 C 146/2008-30, jímž Okresní soud Plzeň - město zamítl žalobu na zaplacení 1.000.000.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení; odvolací soud rozhodl rovněž o náhradě nákladů odvolacího řízení. Neshledal opodstatněným nárok žalobce na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla vzniknout tím, že na veřejném zasedání konaném dne 4. 9. 2006 v řízení vedeném u Okresního soudu Plzeň město pod sp. zn. 7 T 16/2000 o návrhu žalobce na upuštění od ochranného léčení, nebyl přítomen jeho obhájce, a tím, že nebyla projednána jím vznesená námitka podjatosti soudce Mgr. Davida Protivy. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dovodil, že v uvedeném trestním řízení k nesprávnému úřednímu postupu nedošlo, neboť důvody nutné obhajoby pominuly před veřejným zasedáním (již ke dni 21. 7. 2006) a o námitkách podjatosti soudce vznesených žalobcem bylo v souladu s trestním řádem rozhodnuto.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Aniž formuluje otázku zásadního právního významu, namítá, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť ačkoli měl být v předmětném trestním řízení ustanovený advokát JUDr. Jan Kocina přítomen úkonům trestního řízení až do doby, než případ převezme jiný obhájce, byl žalobci soudem odňat, čímž došlo k porušení práv zaručených Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod a § 37 odst. 2 trestního řádu. Navíc odvolací soud zamlčel, že žalobce má právo podat dovolání. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o.s.ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí dovolací soud postupoval podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 srov. čl. II, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), přičemž podle § 243c odst. 2 o.s.ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (čl. II, bod 12, část věty za středníkem zákona č. 7/2009 Sb.) odůvodnění obsahuje pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby; dovolání tak může být podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Z obsahu dovolání je zřejmé, že žalobce namítá vady řízení (že v předmětném trestním řízení mu byl původně ustanovený obhájce protiprávně odňat a že odvolací soud v tomto řízení zamlčel, že žalobce má právo podat proti jeho rozsudku dovolání), které však nezakládají přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.; k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze v dovolacím řízení přihlížet, jen pokud je dovolání přípustné, nejde-li o procesní otázky zásadního významu. Vady trestního řízení nelze jako dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. v dovolacím řízení namítat, kromě toho se odvolací soud s tvrzenými vadami trestního řízení, od nichž žalobce odvozuje svůj nárok na přiměřené zadostiučinění, ve svém rozhodnutí vypořádal a zdůvodnil, proč nejde o nesprávný úřední postup. Konkrétní posouzení věci je založeno na jedinečném skutkovém základě, typickém pouze pro daný případ, a nemá dopad do rozhodovací praxe soudů v širším smyslu. Absence poučení o dovolání v rozsudku odvolacího soudu pak nemá na věcnou správnost rozhodnutí vliv a nezasáhla nepříznivě ani do realizace procesních práv odvolatele, který dovolání podal. Je tedy zřejmé, že z pohledu uplatněných dovolacích námitek směřuje dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud ČR je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalované žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. října 2010

JUDr. Petr Vojtek, v. r.
předseda senátu