25 Cdo 4510/2010
Datum rozhodnutí: 23.08.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., § 420 odst. 1 obč. zák.




25 Cdo 4510/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců JUDr. Marty Škárové a JUDr. Petra Vojtka v právní věci žalobce Družstva Domov , IČO 60734973, se sídlem Brno, Husitská 1283/14, zastoupeného JUDr. Jiřím Švecem, advokátem se sídlem Brno, Hoblíkova 562/21, proti žalovanému P. B. , zastoupenému Mgr. Miroslavem Penkou, advokátem se sídlem Brno, Zahradnická 6, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Hodoníně pod sp. zn. 5 C 2098/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2010, č.j. 17 Co 436/2009-122, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.535,- Kč k rukám JUDr. Jiřího Švece, advokáta se sídlem Brno, Hoblíkova 562/21, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:

Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení 76.778,50 Kč s příslušenstvím, jako náhrady škody, která mu vznikla v souvislosti s ukončením nájmu bytu č. 3 v přízemí domu Husitská 16 v Brně, a to provedením oprav poškození způsobených žalovaným jako nájemcem, a dále nezaplaceného nájemného za měsíce červenec a srpen roku 2006 ve výši 9.125,- Kč za každý měsíc.

Okresní soud v Hodoníně rozsudkem ze dne 3. 6. 2009, č.j. 5 C 2098/2006-90, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 76.7778,50 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Na základě dokazování dospěl k závěru, že žalovaný dluží žalobci na nájemném za žalované období 18.250,- Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný porušil svou právní povinnost, která vyplývala z článku III. odst. 2 nájemní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 2. 2. 2005, podle kterého se žalovaný zavázal předat po ukončení nájemního vztahu pronajatý byt pronajímateli ve stejném stavu, v jakém jej od něj převzal, s přihlédnutím k běžnému opotřebení. Při převzetí bytu pronajimatelem jeho stav neodpovídal stavu při jeho předání a vyžadoval opravy, které musel žalobce na své náklady provést pro uvedení bytu do původního stavu, a to zejména výměnu propáleného PVC linolea v kuchyni, opravy poškozených dveří, parket a poškozených stěn včetně výmalby. Soud dospěl k závěru, že v důsledku protiprávního jednání žalovaného, který porušil výše uvedenou povinnost vyplývající z nájemní smlouvy, vznikla žalobci na pronajatém bytě škoda, přičemž mezi porušením právní povinnosti žalovaným a vznikem škody zcela nepochybně existuje příčinná souvislost. Žalovaný naopak podle soudu neprokázal, že by vzniklou škodu v bytě nezavinil.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 4. 2010, č.j. 17 Co 436/2009-122, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve znění, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 76.778, 50 Kč s příslušenstvím, dále odmítl odvolání žalovaného proti zamítavému výroku II. rozsudku soudu prvního stupně ohledně části úroku z prodlení, změnil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shodně se soudem prvního stupně dovodil, že v daném případě byly splněny všechny zákonné předpoklady pro vznik odpovědnosti žalovaného za škodu ve smyslu ustanovení § 420 obč. zák. Označil námitky žalovaného týkající se přiznané náhrady škody za nepřípadné, neboť jak protiprávní jednání žalovaného, tak vznik škody a příčinná souvislost mezi nimi byla soudem prvního stupně jednoznačně zjištěna a žalovaný neprokázal, že škodu nezavinil. Tvrzení žalovaného, jimiž napadal věrohodnost provedených důkazů, označil soud za účelová.

Proti výroku I., co do částky 58.528,- Kč, a nákladovým výrokům III. a IV. rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá nesprávnost právního posouzení příčinné souvislosti mezi škodou a porušením smluvní povinnosti předat žalobci byt ve stejném stavu, v jakém jej od něho převzal, a to s přihlédnutím k běžnému opotřebení. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že nedostál své povinnosti a byt řádně žalobci nepředal, což je příčinou škody, kterou měl způsobit. Dovolatel namítá, že nepodepsání předávacího protokolu nelze považovat za protiprávní jednání mající za následek porušení právní povinnosti a vznik škody. Zpochybňuje též provedené důkazy a zjištěný skutkový stav věci. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu, včetně rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce ve vyjádření k dovolání uvádí, že soud dospěl ke správným skutkovým zjištěním, která měla oporu v provedeném dokazování. Příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vznikem škody byla podle žalobce v řízení prokázána. Navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání žalovaného zamítl a současně uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů dovolacího řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 a 4 o. s. ř., dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné mimo jiné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.

I když žalovaný v dovolání uvádí, že uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., z vylíčení důvodů dovolání vyplývá, že nesouhlasí zejména s tím, jak soudy obou stupňů na základě provedených důkazů zjistily skutkový stav věci, a namítá, že z provedených důkazů nebyl skutkový stav zjištěn správně; ve skutečnosti tedy napadá rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění, a nikoliv právních závěrů. Nesouhlas dovolatele se skutkovými závěry soudu prvního stupně ohledně předání bytu a jeho stavu po skončení nájmu, které převzal odvolací soud, a jeho výtky proti hodnocení důkazů, na nichž zjištěný skutkový stav věci spočívá, není dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění zakládá totiž dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezakládá (srov. § 237 odst. 3 o. s. ř.).

Existence příčinné souvislosti je rovněž otázkou skutkovou, pokud se v řízení zjišťuje, zda škodná událost a vznik škody na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. Beck). Právní posouzení příčinné souvislosti spočívá ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou způsobilé tento vztah vyloučit; k tomu však dovolací námitky nesměřují.

Zjevně neopodstatněná je námitka, že za protiprávní jednání způsobující škodu nelze považovat nepodepsání protokolu o předání bytu, neboť na takovém závěru rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.

Ani proti výrokům o náhradě nákladů řízení není dovolání přípustné, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé a jeho přípustnost není založena ani ustanoveními § 238, § 238a a § 239 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, publikované pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jelikož není důvodu pro závěr, že by napadené rozhodnutí odvolacího soudu mělo po právní stránce zásadní význam, je zřejmé, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné. Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5.535,- Kč včetně 20 % DPH (§ 3 odst. 1 bod 4 ve spojení s § 10 odst. 3 a § 14 odst. 1 ve spojení s § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a § 137 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 23. srpna 2011

JUDr. Robert Waltr, v. r. předseda senátu