25 Cdo 4483/2007
Datum rozhodnutí: 15.12.2009
Dotčené předpisy:




25 Cdo 4483/2007

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Škárové a soudců JUDr. Petra Vojtka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobců: a) J. B., b) P. I., c) P. M., všichni zast. advokátkou, proti žalovanému: D. p. r. b., zast. advokátem, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 11 C 297/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. dubna 2007, č. j. 23 Co 90/2007 -149, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 4. 2007, č. j. 23 Co 90/2007 -149, změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 6. 9. 2006, č. j. 11 C 297/2005-104, ve vyhovujícím výroku o věci samé, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 1.647.457,75 Kč, žalobkyni b) částku 1.647.457,75 Kč a žalobci c) částku 3.294.901,50 Kč s úroky z prodlení, jen ohledně výše úroků z prodlení, jinak jej v tomto výroku a ve výroku o náhradě nákladů řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Shledal důvodným nárok žalobců na náhradu škody způsobené žalovaným, který po účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v rozporu s jeho § 5 odst. 3 prodal část pozemku, jež byla následně zastavěna a zatížena tak právy třetích osob, čímž došlo ke znehodnocení majetku žalobců coby restituentů. Odpovědnost žalovaného je dána podle § 420 obč. zák. a výši škody soud zjistil na základě znaleckého posudku.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Poukazuje na důkazy, jejichž provedení navrhl v průběhu řízení a jež nebyly soudem prvního stupně provedeny z důvodu, že jsou nadbytečné, a důkazní řízení nedoplnil ani odvolací soud. Dovozuje, že navrženými důkazy by bylo prokázáno, že pozemek byl zastavěn před účinností zákona o půdě, že on nebyl vlastníkem ani provozovatelem zařízení na pozemku stojících a že došlo ke zhodnocení pozemku. V problematice vztahu § 5 odst. 3 zákona o půdě a činnosti povinné osoby, která svou činností pozemky zhodnotí, spatřuje zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení, zastoupeným advokátem ve smyslu § 241 odst. 1 o. s. ř. dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadený rozsudek byl vydán dne 25. 4. 2007, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 7. 2009 srov. bod 12. čl. II zákona č. 7/2009 Sb.). Podle ust. § 243c odst. 2 o. s. ř., ve znění účinném od 23. 1. 2009 (část první, čl. II, bod 12, část za středníkem zák. č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony), obsahuje odůvodnění pouze stručný výklad důvodů, pro které je dovolání nepřípustné.

Dovolatel namítá především nesprávnost skutkových zjištění a neprovedení navržených důkazů. Jeho námitky nesměřují proti posouzení věci po právní stránce, nýbrž proti zjištěnému skutkovému stavu, a nezakládají tedy přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Pochybení při hodnocení důkazů a nesprávné skutkové zjištění představují dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), jenž lze uplatnit pouze, je-li dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř., nikoliv v této věci. Ani z popisu toho, s čím dovolatel nesouhlasí, nelze dovodit žádnou konkrétní právní otázku, jež by rozhodnutí odvolacího soudu činila zásadně právně významným ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. Námitka, že nebyl proveden některý z navržených důkazů, sama o sobě žádný zásadní právní význam nemá a k případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., by pak mohlo být v dovolacím řízení přihlédnuto jen v případě přípustného dovolání, což není tento případ.

Z uvedeného vyplývá, že není podklad pro závěr o zásadním významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce.

Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné, Nejvyšší soud je odmítl podle ust. § 243b odst. 5 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaný nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalobkyni žádné náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.

V Brně dne 15. prosince 2009

JUDr. Marta Škárová, v. r.

předsedkyně senátu