25 Cdo 447/2002
Datum rozhodnutí: 21.11.2002
Dotčené předpisy: § 240 předpisu č. 99/1963Sb.




25 Cdo 447/2002

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce V. B., proti žalovaným 1) M. B., a 2) I. O., o náhradu škody, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 10 C 144/93, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. června 2000, č. j. 9 Co 569/2000-182, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Frýdku - Místku usnesením ze dne 23. 11. 1999, č. j. 10 C 144/93-165, zastavil řízení podle § 43 odst. 2 o.s.ř. a rozhodl o náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 6. 2000, č. j. 9 Co 569/2000-182, odvolání žalobce odmítl podle § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. jako opožděné a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky i vůči státu.

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž vytýká odvolacímu soudu nesprávné posouzení lhůty k podání odvolání proti usnesení soudu prvního stupně a dále namítá, že mu v řízení bylo znemožněno uplatnit kontrolní znalecký posudek a že soud vyslechl svědka v jeho nepřítomnosti, čímž porušil Listinu základních práv a svobod.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále opět jen o.s.ř. ).

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené usnesení bylo vydáno dne 30. 6. 2000, tedy před účinností zákona č. 30/2000 Sb., Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) dovolání projednal a rozhodl o něm podle dosavadních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen o.s.ř. ), a to včetně vymezení běhu lhůty k podání dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001, sp. zn. 29 Odo 196/2001, publikované pod č. 70 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001). Po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání bylo podáno opožděně.

Podle § 240 odst. 1 věty první o.s.ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení § 240 odst. 2 věty druhé o.s.ř. je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

Podle § 57 odst. 1 o.s.ř. do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin. Podle § 57 odst. 2 věty první a druhé o.s.ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Podle § 46 odst. 1 o.s.ř. lze adresátu doručit písemnost v bytě, v sídle (místě podnikání), na pracovišti nebo kdekoli bude zastižen. V ustanovení § 46 odst. 2 o.s.ř. je upraveno náhradní doručování zásilek, které nejsou určeny do vlastních rukou. Podle tohoto ustanovení nebyl-li adresát zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručí se jiné dospělé osobě bydlící v témže bytě nebo v témže domě anebo zaměstnané na témže pracovišti, je-li ochotna obstarat odevzdání písemnosti. Není-li možno ani takto doručit, uloží se písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Písemnost se považuje za doručenou dnem, kdy byla uložena, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Jak vyplývá z obsahu spisu, stejnopis usnesení odvolacího soudu byl žalobci, právnímu zástupci žalovaného 1) i žalované 2) doručen uložením u pošty dne 11. 8. 2000, a to správně ve smyslu ustanovení § 46 odst. 2 o.s.ř., neboť nešlo o písemnost, kterou by bylo třeba doručovat do vlastních rukou (§ 45, § 47 o.s.ř.). Tímto dnem také napadené usnesení nabylo právní moci a dovolání proti němu bylo možno podat ve lhůtě jednoho měsíce, to znamená nejpozději v pondělí dne 11. 9. 2000. Žalobce však dovolání podal k poštovní přepravě až dne 27. 9. 2000, tedy již po uplynutí zákonem stanovené lhůty, jejíž zmeškání nelze prominout (§ 240 odst. 2 věta prvá o.s.ř.).

Proto bylo podle ustanovení § 243b odst. 4 věty první a § 218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání žalobce odmítnuto, aniž se dovolací soud mohl zabývat otázkou jeho náležitostí a jeho přípustností.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 4 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 věty první a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovaným v tomto řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. listopadu 2002

JUDr. Petr Vojtek,v.r.

předseda senátu